Silvestrovská klasika...

Už několik let trávíme Silvestra víceméně stejně. Odpoledne zajdeme na Staromák, okouknout Vánoční strom, dát si nějaké to "ty ty ty trdlo" medovinku či svařáček. Doma pak uděláme dětem "půlnoc se šampáněm a rachejtelama" no a my tak nějak nad plným stolem počkáme na tu opravdovou. Letos to bylo s malou obměnou. Cestou na Staromák jsme vyzvedli Petera s Julií a Ti u nás nakonec zůstali až do Nového roku a pak se vydali pěšky domů. Byl to velmi přijemný večer a změna v našich běžných každoročních plánech.

na Staromáku byl letos divný program, v podstatě jsme očekávali děti a jejich vystoupení, a místo toho tam řádil Čok a pak kouzelník, nicméně Joník byl tímto výkonem velmi kosternován a když jsme zrovna chtěli jít na medovinku dost zásadně protestoval, že nevidí na "pána".

Šťastný nový rok!

Všem přejeme my všichni v zastoupení našima štědrovečerníma lodičkama. A přejeme "ať jste všichni ve svých přistavech, hezky pohromadě štastní".

Radhošť a Ema...

Na včerejší návštěvě u našich jsme se seznámili i s sestry přítelem. A hned jsme si domluvili společný výlet. Přijali jsme jejich pozvání na Radhošť, prý bude svítit sluníčko a bude super výhled. No už časový plán nás měl varovat, prý je nutné vyrazit v 7:30(původně to bylo v 8:00 a nějka se to nenápadně posunulo, že :)), pak že prý sluníčko, no taková nemší sněhová kalamitka to byla. Sněžilo a sněžilo a sněžilo, ale krásné to bylo, né že ne. jen díky zakázanému přístupu Algidy do pohostinského zařízení jsme trasu Pustevny Radhošť a zpět zvládli v velmi rychlém čase. Pak nás ale čekala horká medovinka a obídek na Pustevnách.

A protože zbylo ještě času cestou zpět jsme se stavili na zajímavé místo va Ova. Haldu Ema. Místo kde v 60tých letech minulého století naváželi hlušinu v dolů a ta uvnitř časem vzplála a hoří do dnes. Jednak halda neustále poklesává(už klesla o 8m) a hlavně díky vysokým teplotám uvnítř haldy na vrcholu nikdy nevydrží sníh a rostou zde teplominĺné stepní rostliny. Dnes jsme teda pozorovali mech a houby, k tomu kouř a puch stopající z otvorů v zemi. Prostě velmi zajímavý zážitek.

Daĺší nadílka...

Aby toho děti neměli málo, čekala je dnes další nadílka. Nadílka u mých rodičů. Sešlo se nás tam 8dospělých a 3naše děti, takže plný byt. Ale bylo to milé, děti se radovaly z dárků, asi největší uspěch mělo divadlo co dostaly, hned nám musel něco zahrát, nebo aspoň na nás vykukovaly z poza opony.

Testování dárků...

Dnešek se nesl v poklydu a velkém testování dárků od ježíška. Vyzkoušely se všechny hry, barvy, hračky, nakonec i musucbagy a čelovky :-)

Prostě sváteční pohodička. I s balonem přání na závěr.

Šest dětí a šest brouků :-)

Aneb návštěva u ségry. Docela rumraj, ale příjemná návštěva. Děti dostali Hexbugy takže o legraci nebyla nouze :-)

Já mám kolo, to je Jojiky koĺo, je čevené...

Tak tato slova zněla po celou Štědrovečení večeři. Nic jiného Jolanku nezajímalo, z večeře jen rukama a bleskurychle snědla kousky lososa a pak už se nemohla dočkat až si pro kolo půjde. Velkou utěchou nám bylo, že kolo bylo určeno opravdu pro ní.

Joník kouzelně očekával říchod Ježíška. Stál v okně a zpíval na plné kolo "Ježišku, panáčku já tě budu kolebati" a vokamžiku kdý se rozezvonil zvoneček celý stuhl strachy a napětím, že on fakt přišel, nebýt nadšení holek tak by se snad ani nešel podívat. Narozdíl od Jolanky Joník velmi způsobně snědl celou večeři, vše ochutnával a zkoušel.

Anetka před vánoci dost bojovala s myšlenou zda Ježíšek je nebo není. My jí jen řekli, že je to o tom kdo na něj věří a bylo vidět, že ona věřit chce. No a myslím, že v okamžiku kdy jsme všichni očekávali jeho příchod a zvoneček se rozezvonil ani na vteřinku nezapochybovala, že tady opravdu byl.

Kouzlo Vánoc opět přišlo. Jiskřičky v očích našich dětí byly tím nejkrásnějším dárkem.

Přípravy...

Zdobení stromečku bylo letos v Anetčiné režii. Bylo zajímavé koukat co na něm chce a nechce mít. Z pohledu dospělého, který má rád řád, to byl jeden velký chaos. Any ovšem byla velmi nadšena takže i ta poslední tečka byla na ní, ikdyž jí bylo lehce pomoženo :-)

Školní besídka...

naše milá paní učitelka s dětma připravila krátké pásmo básniček a písniček.

Pochopila, že rodičové jsou celý nadšení, když se mohou na své "nejšikovnější" ratolesti podívat v akci. Takže uspořádala besidku, v lehce netradičních prostorách místní restaurace "stará studna". No popravdě asi trochu podcenila tuto vlastnost rodičovstva, a potažmo prarodičů jež v tyto okamžiky sdílejí nadšení dvojnásobné.
Takže v prostorách pro daný počet lidi se tlačil tak dvojnásobek kapacity, z čehož vyplynulo, že v zachování zdraví nás i našich mladších děti, jsme se s M. babičkou a Jojaty uchýlili do zadní místnosti kde bylo centrum přípravy. Sice jsme celé vystoupení téměř neviděli, občas jsme něco slyšeli, ale zato jsme si užili pohledu na 25 švitoříčku, kteří na slovo poslouchají paní učitelku, ta přirozená autorita byla úžasná. Pro mne skutečná a zviděníhodná. paní učitelka neustále s přehledem tišila znovu a znovu vznikající hluk, urovnávala chaos v postavách a to přitom přijemným a klidným, někdy i jen šeptajícím hlasem. Jeden chlapeček přednášet nechtěl, pani učitelka mu vysvětlila, že by maminka byla ráda, ale když nechce tak nemusí, prostě děti věděli, že nemusí, ale krom jednoho, všechny šly a krásně, trochu falešně, ale o to více nadšeně zpívaly a recitovaly.

Po akci jsme my maminky od děti dostaly větvičky jmelí a začala volná zábava, paní učitelka korzovala mezi hloučky rodičů a děti a nejvíce byla vidět ta dětská oddanost a skoro zbožnost k její osobě. Tu jí některé dítko pohladilo po ruce, tu se na ní usmálo některé si jí i sedaly na klín. Ona vše akceptovala s usměvem na tváři. Patří jí za mne jako rodiče převeliký dík, že se Any díky tomu ve škole moc líbí.

Za to ve vtahu k rodičum to začalo být klasické, tu se jedno vztekalo že ještě nemá pohár, nebo že ho chtělo dostat dříve či současně. No po poháru a pití jsme se vytratili z toho blázince domů...

Jo a ještě, že už se blíží ježíšek, opět mi došla baterka ve foťáku ,takže jediné ani nezaostřené foto je to na které koukáte... Ježíšku prosím prosím jednu malinkatou náhradní baterku!!!

Školkáčci...

moc toho tam zatím nenachodí, ale tuhle památku jsme jim nechala udělat :-)

Bobistka...

Protože jsme víkend trávili na Šumavě patřily k němu neskutečné sněhovánky. Jolanku to nejdříve stejně jako loni nabralo, nakonec z ní byla neunavitelná bobistka, šlapala sama kopeček, dolů jezdila buď sama nebo s kýmkoliv jiným, vše dělala velmi ale velmi nadšeně, i boby si táhla velmi hrdě sama.

Joník ten sice jezdil taky rád, ale ideálně nejen dolů, ale i nahoru, nakonec si nejvíce rozuměl s Alexem a sypali po sobě sníh :-)

Mikulášská...

Tak jako každý z posledních pěti let, jsme i letos na Mikuláše vyrazili s dubňáčky. Před pěti lety to vzniklo jako dobrý nápad, s myšlenou zachování dětem domácí jistoty a přitom využití lehkého postrašení čertem a mikulášem, a k nabídání k lešpím zítřkům., navíc ve skupině kamarádů se kterými je spousta legrace Nikdy jsem si tím to rozhodnutím nebyla tak jista, jak letos. Any se třeba bála, ale tak nějak v mezích, prostě měla respekt, třeba nepřednesla básničku, ale vydržela v klidu nejdříve se mnou a časem i sama, vyslechnout co jí Mikuláš přednesl z knihy hříchů a pochval.

Letos poprvé jsem jsem si říkala, uf tak tohle jsem nečekala. Jolanka se bála, ale stejně jak Anetka tak nějak v mezích. Zato Joník se bál strašně, celý se třepal, ač čert po té co proběhl celou velkou místností, zbytek času jen a jen vykukoval zpoza dveří. No chvíli trvalo než se uklidnil, pak jsem s ním musela projít místo za dveřma, že tam fakt žádný čert není, ještě ten veče bylo slovo čert velmi výbušné. Dnes už je jen vidět, že má respekt. Jsem moc ráda, že jsme ho tomu nevystavili doma. Že ta jistota byla zachována.

Návštěvnické centrum dřevařství

Tak mimo jiné jsme s dětma stihli navštívit toto centrum v Modravě. Děti si šly malovat ptáčky. Centrum se mi zdá velmi interaktivní a zajímave, ikdyž po pravdě při této akci jsme ho nestačila pořádně zkouknout, protože jsme hlídala děti aby nebyli uplně celí od barvy, přeci jen jich tak bylo přes dvacet :-). Takže pokud se sem ještě podívám musím si prohlídnout i expozici.

FOTO: výtvor Jolanky a Jonáška, datel černý a červený :-)

Advetní kalendář...

Moc hezký nápad měly paní vychovatelky ve družině. 1.prosince si každé dítko vylosovalo jedno číslo a vždy přislušný den si veme svůj adventní dáreček. Naše Any měla štestí vylosovala si dvojku. Takže hned druhého se dočkala.

Sněží, sněží...

mráz kolem běží...

No nic, prostě po tom babím létu hned přišla zima a to pořádná.

Dnes se o tom přesvědčili všichni. Zejména řidiči nakladních automobilů, aspoň co jsme dneska mohla kolem zasněžených cest vidět.

Všem přeji, aby celou zimu zvládli bez následků sněhových kalamit.

FOTO: nic moc foceno za mobilem z auta.

Listopadový Telč

Aneb víkend ve dvou se spoustou volného času, s krásným cílem v městěčku s památkami UNESCO.

No jo, bylo to super, až malou vadou na kráse, byly listopadové otvírací hodiny na zámku i věži kostela. Holt tohle nám nedošlo a já ač interiery a prohlídkové okruhy zámků a hradů zrovna nevyhledávám, tenhle jsme chtěla vidět, přeci jen se tu natáčala spousta pohádek. Takže sem musíme zase znovu, neb v Listopadu mají zavřeno.

Domeček...

aneb společná práce Anetky a táty...

čáry máry ENTENTÝKY...

aneb Jojatí divadelní premiera. Jak už se pomalu stává zvykem, i letos Eva Raraši zařídila hromadu lístku do divadélka Viola. No a protože Jojata už nejsou miminka, rozhodli jsme že půjdeme poprvé jako rodinka.

Jolanka na začátku představení dobu koukala s otevřenou pusou.

Joník si užíval písničky.

Anetka se smála a zpívala také.

Prostě se to povedlo. Díky kontaktnosti představení se krom malých chvilek moc nenudili a zvládli to krásně až do konce.

Bzzz, auu, bíííí ááááá....

Pyžamová párty. No spíše hromadná hulákající akce :-) Před šestou večerní se u nás začínají scházet, první dorazí Kačenka, je tu stále docela klid, takže při přebírání Blaničky stihnu s Ladou prohodit pár zajímavých slov. Volume pomalu stoupá, ale stále slyším svuj hlas. Za chvili Jana přiveze Tínku a AnetkuH. Kolem šesté přijde v téměř jeden okamžik Amálka a Terezka. Jojata se chvili rozkoukávají, a v zápětí to začne, jedna velké a nekonečné bzzz, bzzz, áááá, bzzzz, bííííí, bééééé. Prostě nerozlišitelná smršť překřikujících se holčiček (a Joníka). Chvilemi je hejno dole, aby během vteřinky zase odbrzučelo nahoru. Prostě taková normální "rodinka"

Byly ale hodné už v 21:45 téměř všechny spaly, ty co nespaly, to krásně dělaly :-) budíček v 6:18 ...

Motýl motýlkový indiánský...

A opět to u nás vypadá vesele. Všichni tři si hrajou nahoře zavření je tam "relativní" ticho tak nezasahujeme a necháme je svému osudu. Děti občas prostě potřebují být sami sebou. Tentokrát jsme je našli vysvlečené do půli těla, s pomalovanými obličeji. Hrály si na indiány :-)

Dám kalikum hami...

Se takhle Jolanka rozhodla dnešní krásnou listopadovou neděli. Tedy vysvlékla se z pyžama, oblékla kalhotky(obráceně) a snadálky (taktéž) a s pytlíkem žrádla pro králíky se snažila dostat ven. Jako je teda fakt šikovná, ví, že když chce ven musí se převléct z pyžama a obout boty. No trochu jsme to poupravili a ona štastně vykráčela a králíky nakrmila :-)

Jája ce taky...

Slícháme docela často. Takže občas se tu prohání v sukýnce, dívčím kloboučku a jezdí s kočárkem. Dnes to všichni tři završili i "dokonalým" makeupem. Kam tohle povede?
Anetka se nesměje, kdo nepochopil, stejně jako trpaná matka, úsměv má nakreslený na obličeji jako klaun :-) Jako jo teď už to taky vidím....

Pero...

A je to tady Anetka může psát perem :-) Je to velká a šikovná holka. A jak jí to jde :-)

Copak je u nás nového?

Joly má brýlky, má teda hlavně preventivně, začalo jí ujíždět očičko. Tak aby se nám nerozšilhala. Dostala jen půlku naměřených dioptrii(2 a2,25) aby se ulevilo očičkám.

No a co myslíte, Any chce taky takový krásný brýlky :-) trdlo naše.

Ještě máme jednu novinku tu pisnu zítra.

Mašinka...

A velká hromada chvály. Jelikož doma teď dortové období nemáme, nabídla jsem se že Sebikovi k narozením místo dárku upeču dortík. Valerie si řekla o mašinku. Trochu jsme se bála takhle "ven" jsem ještě dort nikdy nedělala, vždy to bylo pro někoho z rodiny a co si budem říkat tam ta objektivita není 100% relevantní.

Nicméně první obavy ze mne spadly v okamžiku kdy holky dort uviděly a ty druhé, když mi neustále chodily říkat, jak je užasný i chuťově. Měla jsem neskutečnou radost, ikdyž u mne 100% spokojenost nebyla, tolika chvály jsme fakt nečekala.

Diktát

Svůj první diktát psala dneska Anetka ve škole. Až poté z ní vypadlo, že to měly doma trénovat. No naštěstí to dopadlo velmi dobře :-) Je to prostě šikula. Kéž by jí to vydrželo i dále, neb já teda z diktátu jedničku nosila velmi zřítkakdy.

Modelína a barvy

V těchto okamžicích jsou prostě kouzení. Krásně si hrají, povídají, mudrují a modelují.

Tak jsem vytáhla foťák a natočila to jejich mudrování a posleze i dohadování.

Barevné mudrování

Dohadování

Stádo...

jsme potkaly při lovení kešky. Jako po pravdě, když se nejdříve rozběhlo směrem k nám, nebylo nám moc do smíchu. Během chvilky jsme ale zjistily, že ovečky se bojí více jak my. No kešku jsme ulovily :D

Jako když hrách na stěnu :D

jak už to tak chodí i unás mám občas takový pocit. No občas, často, někdy skoro pořád :-)

Tak jsme pořídili hrách, ale ne abychom ho tady po sobě házeli, ale jako rehabilitační pomůcku. Děti šlapou aby měly zdravé nožky. Sice ploché má jenom Joník, ale znáte to šlapou v hrachu všechny.

Cyklista...

Joník na kolo odrážedle. Když mi jedna maminka radila, ať už Jojatům koupíme místo většího koloodrážedla kolo, říkala jsem si, že je to brzo. Navíc dovčerejška jsem neviděla, že by některý na odrážedle jezdil tak že drží rovnováhu jako na kole. No a abych si o dětech nemyslela, že jsou bulíci, musel mi to Joník hezky ukázat. Včera se tu s Joly honili. Joly běhala za Jájou a ten jezdil na odrážedle. A najednou vidím, že to tam je :-)

Udělá to hezky vědomě rozjede se a zvedne obě nohy a nechá se vézt. Překvapil, no nicméně ježíšek jim donese jen o fous větší koloodrážedlo, na učení jízdy na kole nemám nerva a je ještě čas :D

Emoce...

ty Anetkou poslední pár týdnu cloumají hodně. Je to vše náročné jak pro ní tak pro nás. Ale nedivím se ona ta škola a školní režim jsou prostě zátěží velikou. Takže se snažíme přežít všichni jak ona taky my rodičové i Jojata.

Jinak se neděje nic zásadového, Jojata chodí jednou týdně do školky, po prvním nepříliš vydařeném dni, jsou i pani učitelky vcelku spokojené. Jediné co pokaždé slyším je, že se Joník nebléká sám. No Joník je motýl, vše je důležitější než oblékání. Sedí kouká kolem sebe a vstřebává. A to důkladně. Dnes když jsem pro ně přišla seděly na koberci a povídaly si s paní učitelkou, v ruce každý svou omalovánku. Joník hned hlásil, že jí má a měl velikou radost. Když jsem omalovánku položila na skříňku, že se má oblékat a pak jí zase dostane trochu se snažil. Nicméně u bot už jsem měla jeho duševního poletování dost a říkám, že "knížku nedostane dokud se neobuje" no s velmi vážným pohledem mi odpověděl. "omalovánku, maminko to je omalovánka" mezitím jsem se dověděla "neobuju, nepotšebuju boty, nechci gumaky, už jsem obutý stojíce boso na chodbě, to jsou Jájovy boty ukazujíc na jiné a podobně. Vše s velmi rozumným a vážným pohledem.

tož tak.

Jinak oba, Joly více, začínají používat zájmena, tedy místo Jolanka udělá, máme já to udělám :-)

Jo a Joníkova nejoblíbenější věta "to je moje!"

Krása a dobro v jednom... aneb já zrnkuju co vy?

Pokud chcete něco takového, není nic jednoduššího, než koupě autorského kalendáře s nádhernýma fotkama holek z diskuze FFF na Baby-café. Kalendář byl sestavený speciálně pro projekt ZRNKA o.s. a tudíž výtěžek z prodeje kalendáře jde rovným dílem na všechny projeky které ZRNKA mají.

Letos k nástěnnému kalendáři přidaly i stolní, navíc s fotkami ze všech projektů a hláškami děti.

oba kalendáře mužete koupit na mimibazaru.

Nástěnný a stolní

Kdo ZRNKA jsou a co užasného už zvládla a zvládají dál můžet zkouknout na jejich webu.

PS: Loňský nástěnný byl unikátní, věřím, že i ten letošní udělá dvojí radost jednak těm co si jej koupí a pak těm kterým pomuže malým zrnkem k úsměvu. Děkuji.

Trojka...

aneb kdo je kdo :D

Prosím papír...

Tak tohle u nás zní poslední dobou několikrát za den. Že máme zdatnou malířku v Anetce už jsem si zvykli. Ta maluje a vyrábí vždy, všude a za všech okolnosti. Ale, že jí Joník s Jolankou budou takto vydatně sekundovat mne překvapilo,ale velmi velmi těší :-)

Zrcadlo...

Jak už to tak bývá, děti neustáe nastavují zrcadlo. To, že Jojata kopírují jakoukoliv kravinu kterou udělá Anetka, jsem si zvykla, takže u jídůla už jsou rozsazeni. Neb to do nekonečna opakující se "fůůůůj" a záchvat smíchu, to donekonečka opakující se kopání pod stolem řev, to donekonečna opakující se dochucování jídla atd atd atd už se nedalo vydržet.

Takže abychom se nenudilijejich nový repertoár je "kopie maminky"

aneb a "ticho tady bude" a jasným a výrazným plácnutím do stolu...

no jo no se stydím :D

FOTO: koupelnové řádění :-) aneb kdopak je to na fotce?

Vodníčci...

V týdnu nás nahlodali známí zda s nimanepojedem doTropical Islands do německa. Dost jsme váhali, chtělo se nám, ale když jsme zjistili vzdálenost rozhodli jsme se, že takový výlet spojíme s nějakým přespáním. A že dnes teda zajedeme do Čestlic největšího aquaparku u nás. Že po nové,okruhu tambudem za chvilnku. No chvilinka nebyla chvilinka neb na okruhu zkrouhli rychlost, ale šlo to hezky.

Děti byla nadšené klouzali se na klouzačkách plavali v kurzích Any jen s jistotou 4 kousku na ježku(přeci jen na tři děti musíme mít jistotu, že to dá) a naplabvala toho moc a moc a moc. No a protože bylo krásně kouklijsme se i ven :-) Jen tobogány Any nechtěla taksi jen M. jeden sjel na kruhu. Pakjsme si tam v restauraci dali všichni svorně svíčkovou a děti usly hned po posazení do auta. No a aby toho nebylo málo, cestou zpět jsme se ještě stavili kouknout zda už budou v obchodech lyžáky. A tu nás napadla skvělá myšlenka a všechny tři jsme (ač limit byl tři roky) udali na hodinku do dětského koutku. Tak jsme si dali soukromé kafe a okoukli sportisimo, Lyžarské vybavení sice mají ale zatím nás nic nepřesvědčilo.

FOTO: pořízeno M. novým

Dvojí pohled na stejnou věc...

Dneska šla Jojata poprvé do školky. V plánu je, že budou chodit na 5 dní v měsíci na dny kdy chodím do práce. Včera jsme se tam šli podívat ať ví co je čeká. Jojata se těšila a s usměvem vešla do třídy. Oba jse je s klidným srcem a játeda se šimráním v břiše zanechali jejich novému osudu.

Teď by se patřilo napsat jak to zvládla. A to je kámen úrazu, to je ten dvojí pohled na věc nebudu hodnotit který je správný neb jsem zaujatá ale bohužel mi to nedá spát.

Joník i Jolanka s dětma cvičily, když jsme odcházeli hrdě u stolečku lepily papírky, prý seděly i v kroužku s dětma. Celý den až na malinkou vyjimku(Joníkovo nejezení oběda) neuronily ani slzičku. Při odchodu říkaly, že příště jdou zase. Usměvavé a spokojené děti. Dle mého spokojené a štastné děti, výhra pro ně, rodiče i učitelku.

" jedna velká krize!!!" Oni se nám venku oba počurali, sami se neoblékali a nekomunikují s náma, fakt krize, Joník nejedl tak jsme ho chtěla nakrmit a rozbrečel se"

P. učitelky se na mne snesly jak vosy na bombon s tím, že je to hrozné. Dle nich nejsou zralá na školku. Ano tohle hodnocení vyřkly po té co děti absolvovaly svuj první pobyt ve školce, v cizím prostředí, s cizími učitlkami a dětmi a spoustou nových zážitků.

Jako mýlím se, když si myslím, že to že se venku počůraly není až taková krize, neb je prostě třeba dohlédnout na to aby se vyčuraly než ven půjdou(a mezináma to se to nikomu ve školce nestane?) Že to že se první den sami neoblékali ač to celkem umí, protože je to prostě nové prostředí a pořád pozorují okolí a nějaké oblékání je netankuje. Že nejedli jídlo, které prostě nejí a že ač jsme jim ráno říkala, že jídlo nemají řešit, to řeší.

Dle mého zvládla Jolanka s Jonáškem, svůj první velkej den na jedničku a je super, že se tam opět těší. Oblékání vypilujeme a snad budou spokojené i paní učtelky.

Výtvarničení...

Any je výtvarnice od mala, Jojata jsme v tomto ohledu dost zanedbali, nicméně pastelkama vládnou dlouho, často a bravurně. Dneska Any po O vytáhla vodovky, no zábava to byla neskutečná a moc se jim to líbilo.

A kdopak nás navštívil...

A jo, jo kdopak tu asi byl. No moji rodičové se přijeli podívat na to naše stádečko:-)

V sobotu dopoledne jsme si zašli do lesa na houby něco málo i našli, a byla z toho večerní smaženice. No a takto hezky všechny "děti" koukaj na večerníček :-) Tu fotku vyfocenou pár vteřin před, sem dávat nebudu tati :-)

Děkujeme za návštěvu a zase brzo přijeďte!!

pozdní sběr...

Tak takovou úrodičku jsme dneska posbírala na zahradě, škoda jen že spousta jahod už díky počasí nejspíše nedozraje.

Odjezd...

No asi jsme to počasí měli na objednávku neb, ráno už zase prší a je silně pošmourno Traunstein je zahalen v mracích a my vyrážíme směr domov. Zpět do víru všedních dní. Spokojení naplněni a unaveni.