Tak je to tady...

Anetka se dočkala. Už splňuje všechny tři "podmínky" dle kterých je dítko zralé jít do školy.

Má 20kg
rukou se přes hlavu chytí za ucho,
a teď jí konečně vypadl první zub...


Nemohla se dočkat už dlouho většina kamarádek, už to měla dávno zasebou a ona pořád nic. Odpoledne se jí zoubek už hodně kýval, ale stále držel, a až ve vaně

Testování...

Vzhledem k tomu, že bych chtěla nový fotáček, jeho výběr jsem nechala právě na tuhle dovolenou. Lucka73, Blaňule i Janinka všechny fotí rády a dobře a mají bohaté nejen zkušeností, ale u výbavu, takže jsme zkoušela hlavně objektivy. A dokonce jsem dokázala vykouzlit i tuhle fotku. Jako na plnou výbavu nemám, ale je vám to taková krása, uvidíme co si teda nakonec vyberu a co mi bude dopřáno a hlavně jak mi to pak pujde :-)

12+4

Aneb

12dětí +4maminky

4dvojky+4 starší segry + 4maminky

8malochů+4větší+4největší

12holek +4kluci

4malí kluci+4malé holky+ 4 velké holky + 4 největší holky

a plánovaný týden v Krkonoších.

Přijeli jsme v sobotu odpoledne. Seznamování bylo rychlé a kouzelné, mumraj maximální a děti nadšené. Maminky taky :-)

Foto: jeden z obědů dva sedělina samotce neb se nevešli...

Celá...

se nám vrátila. Dle všeho i spokojená, s bronzovou medailí a diplomem za nejpořádnější pokojíček(jako nechápu jak to musí vypadat u těch ostatních dětí).

"maminko já neplakala, jen jednou mě Terezka v noci rozbrečela, ale oni(Terka s druhou Anetkou) bulely pořád"

jako každý večer?

"no každý ne, ale hodně často"

a čím tě rozbrečela a proč si brečela

"to už nevím"



"maminko mne nemusíš kontrolovat, oni nás tam kontrolovali každý den"

"jsme se sprchovaly společně s holkama, pod jednou sprchou"

za co máš ten diplom za netradiční soutěže

"to byla ta olympiáda" a co jste tam dělali,

"to už si nepamatuji "

a tak no :D

Fekální historka...

přijedem z obchodu a Jojata obědvají, už předem je mi jasné, že přestože, oba v autě usli na pár minut musí jít spát, protivnost sama by se dalo říct.

Po jídle tedy zavelím, směr postýlky. Joník nechce, ale domluvíme se a ochodně do postele vleze. Jolanka si bere Anetky larysu a jde také. Oba napřed použijí nočník ke svému účelu.

Předpokládajíce problémů částěčně vyspalých dětí, beru si knížku a ulehám k nim do pokojíku na zem. Joník podezřele ani nemukne a i po době kdy si myslím že už spí jen potutelně kouká, čtu další kapitolu a Joník spí, Joly nespí ,apořád si něco povídá. Vzdávám to a nechám jí jejímu osudu jdu si dát dolů nanuk a užít si zaslouženou chvilku klidu.

Po asi 20 minutách už to Joly vzdala a jde dolů. Během těch 20 minut vytahala všechny vlhčené ubrousky jakoby tušila že jsou zapotřebí. Vyháním jí z pokojíčku neb Joník stále spí, jdu do ložnice vložit ubrousky zpět do sáčku a když jdu dolů kolem dveří do pokojíčku Joník už sedí.

Vítajíce ho se slovy "jak jsi se vyspinkal?" zjištují, že "posraně... "

Zpětně si uvědomuji, že jsem kontrolovala JOly že smrdí, že jsem si říkala asi bude brzy kakat. zpětně mi dochází ta neobvyklá Joníkova tichota, a to že jsem slyšela že si "prdnul". No než by to řekl, tak tak tiše ležel ,že z toho usnul hezky ve vlastních "hovínkách".

Takže máme zasebou vanu a drhnutí již přischlých zbytků včerejších jáhel pračka pere a sušička se bude činit následně. Holt dobrých 20 minut klidu :D

PS: foto nedodám

Ahoj mámo, táto a Jojata!

MOC SE MI TADY LÍBÍ.
VČERA JSME PLNILI ÚKOLY.
TEĎ JSME V LESE A STAVÍME DOMEČKY.
JÍDLO MI TU CHUTNÁ.
AHOJ ANETKA

psáno dospělou rukou, vlastnoručně podepsáno Anetkou a na druhé straně obrázek viz výše. Plus ubrousek pár čárama poškrkaný a vložený. Jako asi fakt nemaj moc času :-)

PS: nevolala jsem a už nebudu, zítra je doma.

Zelná a zelená...

Tak krásně zeleně "kvete" náš stromeček.

Doma je nezvyklé ticho. Já sama v sobě prožívám dilema, zda volat, či nevolat na ŠvP. Si říkám, kdyby byl nějaký problém, zavolají oni. A jinak si nejsem uplně tak jistá, že chci vědět, že se jí třeba stýská, nebo by mi to stejně neřekli? Nevím. Věřím, že si to tam moc užívají, a ač jsem prozatím nevolala, vím, že dojeli v pořádku. A první večer holky blbly až do 22hodin. Paní učitelka seděla na chodbě a pokaždé co jí zazvonil telefon, vykoukla z nějakého pokoje nějaká holčička :-)

Včera jim celý den svítilo sluníčko a měli diskotéku, až večer prý začalo pršet.

Tak nevím budu divná, když nebudu volat, mám volat, nemám volat, no momentálně to vidím, že vydržím tak do středy :D

Nočníkový rozhovor...

Joník i Jolanka si sedají na nočníček, před odchodem na nádraží s Anetkou.

Já "Joníku drž si pinďu"

Joník zasune ruku do nočníku a chytí pinďu, Jolanka na něj koukne a udělá totéž

Já " Joly a ty tam držíš co?"

Jolanka "pipiku"

Joník " Já ci taky pipiku"

Bez pusy...

mi po dvou hodinách čekání na zpožděný autobus, utekla během doby, kdy jsem šla naložit kufr. Vysmátá jak lečo, spokojená a natěšená i rozjívená.

Ráno jsme objely pár zubařů, aby jí bolavý zoubek opravile jedna místní moc hodná paní zubařka. Měla prasklou plombu a ta jí tlačila do dásně, proto ta bolest. Tak snad už jí to nebude zlobit.

V 14:00 se konečně dočkala a vyrazili jsme na autobusové nádraží. Plánovaný přijezd autobusu byl v 14:30 a slavnostně dorazil v 16:30 děti do něj naskákaly neskutečnou rychlostí, bylo i pár sloziček u některých, ale ve skrze to bylo loučení veselé. Tak snad si to v Lučkovicích užijou a paní učitelky to s nima zvládnou.

Všech pět švestek...

jsem jí zabalila. No balilyjsme s Any, zítra odjíždí na svou první školku v přírodě. Těší se, ale taky se bojí. Vysvětlilajsme jí, že když bude mít nějaký strach obavu má jít za paní učitelkou, že jí to vysvětlí nebo pomůže. Těší se, že bude s holkama spát ale týden je rpý dlouho, no uvidíme, zda odjede. Neb jak to už tak u nás bývá, nic není jednoduché...

před chvíli plakala v postýlce, bolí jí zoubek, již s plombičkou. No ráno nás ještě čeká zubař. Snad jí to pomůže, ted dostala nurofen a šla spinkat. Tak držte palečky ať zoubek dobře ošetří a ať zvládne odjet.

Copak to asi je...

Už to tu nějakou dobu máme, J8 to chráním vlastním, tělem a doufám že do 10.6. uchráním. No prozatím i pomáhá nejvíc to počasí, děti na zahradu stejně nemužou, ale až začne být hezky teprve to bude boj.

No uvidíme :-)

Zpoždění..

ne velké, ale mají. 14 dní zpoždění. Další výhoda blogování. Stejně jako loni i letos již kvetou, krásnými modrými květy a žlutým středem.

A kvete i sposta jiného, strašně ráda pozoruji jak se květy prolínají, jedny kvetou druhé odkvétají a další už pučí. Prostě tahle krása za tu dřinu stojí. Už se moc těším až zase budu fotit první jahody(loni 30.Května.) hrášek( 20.června) motýlky, kopretiny (10.června) atd.


Vubec při tom listování blogem zpět si člověk uvědomí jaký je ten život kolotoč, a prostě se točí ...

PS: 25 června 2009 píšu o povodních na moravě, no ani ne po roce je to tu opět a v daleko větší míře :-( opět mohu jen říct JE MI TO MOC LÍTO!!

Anetky oslava...

V sobotu jsme se sešli celá rodina, teda až na malé marodné vyjímky. Anetka si užila oslavu, měla malé vánoce. No nadšení veliké, už se tolik nestyděla, dokonce sfoukla svíčky a nechala si popřát, jen tu leklou rybu místo ruky jí budu muset vysvětlit. No a večer jsme jí vzali s tátou na Muzejní noc do knihovny stala se malým knihmistříkem a úpak si prošla stezkou odvahy, kde Lucka hrála "posedlou"

Anetka se bála jen trochu, neb věděla, a nejvíce jí zajímalo zda to Lucku bolí jak je přivázaná. Pak jsme ještě zašli na radniční věž na vyhlídku. No poprvadě jsem tam byla poprvé a pro mne trochu zklamání, nikdy jsme si vlastně neuvědomila jak ta Ostrava vypadá.

Dortová sezóna...

Přesně tak si právě připadám. Prožívám každoroční dortovou sezónu. Včera, když jsme dělala dort pro mého taťku, na dnešní oslavu kde se bude slavit taky Anetka. Anetka s babí řešila, že pro ní dort nedělám. Na babiččin nadhled v podobě věty "tak Tobě máma určitě koupí" odpověděla jasně a zřetelně TAK TO BY MÁMA NIKDY NEUDĚLALA. A to je moc milé ne :-)

tak tady máte ty dnešní výtvory, Anetky dortík jsme dělala až večer, aby byl pro ní překvapením.

PS: Doufám, že děda se dnes dívat nebude a babička mu to případně neukáže :-) Díky

Ještěří rodinka...

Letos se opět vyráběli MGS trička, Jaffi vymyslela a vystříhala šablonu na ještěrku, takže všechny děti a pár odvážných rodičů se zařadilo do ještěrčí tlupy :-)

MGS VI.

Kdo by to byl před šesti lety řekl. Když jsme měli náš první dubňáčkovský megasraz,hlasitě jsme se smáli myšlence, že jednou tak budem slavit dubňáčkovský nástup do školy, no a je to tu, letos jsme to posunuli dál a plánujeme oslavu maturit :-) uvidíme zda budem i společně očekávat vnoučata.

Letos byla vybrána Macocha. Takže Jojata mají zasebou svou první návštěvu jeskyní, jízdu lanovkou a vláčkem a taky první samosatatný výsadek mezi velké děti. Musím říct, že bylo až s podivem, jak mezi ty davy velkých děti zapadli hladce a bez problému. No a pro pobavení všech zvládli i jednu Jojatí lotrovinu. V jednom okamžiku se oba vytratili z dohledu po krátké již nervozní pátrací akci, byly tetou Rendou nalezeni na veřejném WC koupající se v bidetu...

krátké střípky:

Dračice Joly se bojí uzavřených a temných prostor.
Dračice Joly se bojí kabinkové lanovky.
Dračice Joly se bojí nasednout na lodičku.
Dračice Joly se bojí jízdy ve výletním vláčku.

Technik Joník je neskutečně uchvácen výletním vláčkem.
Technik Joník je uchvácen kabinkovou lanovkou.
Technik Joník je v jeskyni nejvíce zaujat osvětlovacími tělesy.

Školačka Any je samostatná jednotka, trpící lehkým strachem z uzavřených temných prostor.

FOTO: všudypřitomně vykulené děti, těch zážitků prostě bylo.

A je to za náma...

Anetka si to snad užila, já docela taky, akorát nevím kde budu čerpat síly. No, ale co bychom pro ty naše zlatíčka neudělaly.

Any dokonce i sfoukla svíčku, nechala si popřát a nestyděla se tak moc jako obvykle, holt je čím dál větší.

Berušku na čtyřlístku ...

Si přála Anetka jako dortík k narozeninové oslavě se svými kamarádkami. No čtyřlístek nebyl tak jsme to vymyslela takto. Snad se jí bude líbit a snad bude aspoň trochu chutnat, neb jsem do krému daka dvojnásobné množství cukru(zapoměla jsme že dělám z poloviční dávky) a úplně se mi krém nenašlehal. Holt unava po kolotoči dnešního dne se projevila i tady.

Čepičky...

Jak už jsme několikrát psala, cesty internetu jsou nevyzpytatelné. Krom spousty virtuálních i již nevirtuálních kamarádek, spousty zajímavých zážitků a krásných chvil, ale také máme nejednu krásnou věc. Tentokrát jsou to tyhle krásné čepičky. Na objednávku hezky rychle a krásně. Any i Joly moc sluší. Takže děkujeme.

Pro zájemce tady je kontakt na blog tvůrkyně.

Míčové hry...

nejsou prozatím, Jojatí doménou. Neb vždy se to zvrhne k tomu, že ani jeden míč nechce pustit z ruky, aby ho náhodou nedostal do ruky ten druhý. Dneska jsme s Joníkem kopali do míče, dost jsme se nasmáli, jak se zlobil, když jsme ho kopli od něj a s jakou radostí ho vždy ulovil do náruče se slovy "moe moe" (moje) nedbaje toho, že jsme mu stále vysvětlovali, že se do něj kope :-)

Jako v klenotnici...

Dneska jsme se s Any zůčastnily korálkování v Klíčku. Já osobně jsem se tomu bránila zuby nechty už hodně dlouho, vím že spousta mých kamarádek, s tím stráví času víc než je zdrávo nehledě na ty nakupovací orgie v korálkárně :-)

Nicméně co bych kvůli Any neudělala, tak jsme šla, bylo to příjemně strávené dopoledne. Docela mne to zaujalo, jako nebylo by od věci si vyrobit ozdobu ke každému outfitku co si na sebe hodlám vzít, ale kde na to vzít ten čas, že.