365 - den 164.

Odjíždíme. No tak jednoduché to zase nebylo. Ráno jen co vstanu, jedu nakoupit, neb díky Jonáškovým teplotám jsem se nikam nedostala a bylo třeba udělat nákup hlavně jídla pro Jojata. V obchodě mi zvoní telefón. M. hlásí, že Joník je celý osypaný. Nejprve mne napadly neštovice, jediná asi zásadní překážka odjezdu, ale dle popisu po telefonu diagnostikuji Joníkovi šestou dětskou nemoc a rozhoduji, že to překážka není, teda balíme dál. Po hektickém celotýdením vyčkávání dodávek z internetových obchodů dorazil střešní box, tátovy boty, i nový Jojatí kočárek. Takže vše bylo doma, jen to nacpat do auta (krom vyjmenovaného ještě dvě cestovní postýlky moje a Any lyže, lyžáky přilbu, fusaky, snowboard, přilba a boty pro tátu, čtyři kufry kabela s jídlem a přepravka drobností).

To jsme zvládli a při odjezdu M. prohlásil "teď nás klidně můžou vykrást, protože doma nic nezbylo". No vyjeli jsme a když jsme dojeli na Bílou horu, zjistili jsme, že přeci jen něco podstatného doma zbylo. Servisní knížka k autu se všemi doklady o pojištění auta. Takže jsme se museli vrátit. Poté jsme ale už opravdu vyrazili k cíli "pension Barborka v Rokytnici nad Jizerou"