365 - den 184.

Bláznovství. Přesně tak by se dala charakterizovat moje včerejší snaha, něco se sebou udělat. Sousedky mne tahaly na cvíčo, ač bodystyling nemusím a akce se všemi dětmi se mi nezdála už v předstihu, přesvědčila jsem sebe samu, že ve mne nesmí zvítězit lenost. Takže v 14:30 jsem nalogistikovala Jojata rovnou ke spánku do auta, v 15:45 vyrazila autem pro Any do školky a v 16:15 už jsme stáli připraveni před domem k odjezdu. Vůbec jsem něvěděla kam jedem, takže jsem musela počkat na holky. Měly zpoždění místo v 16:20 jsme vyrazili až v 16:30 a těch deset minut mi pak hodně chybělo. Když jsme dorazili na místo vylodila jsem Jojata do kočáru a s pomocí Katky jsme překonaly schodiště, zdálo se, že poslední překážka zdolána. Haha. Při příchodu jsme se dověděli že od minulého týdne mají nové předpisy a hlídají děti až od 15měsíců, ale když sjem dorazila taky prý dnes cvičit můžu. No narovinu představa, že jsem tam poprvé a naposled se mi docela příčila a nebýt toho, že Any byla natěšená na pobyt v koutku se všema holkama vzdala bych to .

Pokračovala jsem v tom tedy dál. šla odevzdat, vysléct a nahrmit děti, pak převleci sebe, to už se začlo cvičit. Když jsem byla konečně ready a chtěla zamknout skříňku zjistila jsem proč mají klíčky na sobě čísla, takže vše vyházet a naskládat do správné skříňky a pak šupajdy cvičit. Tam už měly rozcvičenou setavu, takže jsem se nechytala, bylo málo místa, ale přesto jsem si cvičení nakonec užila.

Poté následovala akce nalodění, takže převléci sebe, obléci děti, nanosit ke kočáru všechny krámy, děti a nalodit je do auta. Pak už jen za šíleného řevu dorazit domů, tam je zase vylodit a dát jím tu kaši, aby přestaly plakat. Je 19:00 a už mne čeká jen večerní maratón.

Takže večer jsem došla k závěru, že asi zůstanu nehubená, neb tohle se prostě pravidelně provozovat nedá. A to, že mne neskutečné bolí celé tělo, ani zdůrazňovat nemusím.