Dnešek jsme prožili pracovně. Dooledne jsem s taťkou jela nakoupit potřebné věci na odtokový žlab a ten se s vervou pustil do práce, takže večer už bylo hotovo. S babičkou jsme pekly a vyvařovaly a ještě se staraly o děti. Upekly jsme plecovník, slaný štrudl se zelím, a rohlíky plněné klobáskami udělaly vaječný koňak a bílkový chlebíček ze zbylých bílků. Prostě velikonoce po našemu :-)
Krom toho se stavá jedna zásadní věc stále častěji. Myslím, že už můžu napsat, že Joník se staví. Sice chudě pak pláče, protože mu nejde jít dolů, ale zkouší to čím dál častěji.
Krom toho se stavá jedna zásadní věc stále častěji. Myslím, že už můžu napsat, že Joník se staví. Sice chudě pak pláče, protože mu nejde jít dolů, ale zkouší to čím dál častěji.
1 komentářů:
Joník je šikulík veliký! Krásně jsi zachytila tu nevyslovenou otázku v očích: "mámo a chytneš mě, když spadnu?". Jakoby to stavění dělal sice nerad, ale vysloveně tobě pro radost :-)
Okomentovat