Sněží, sněží...

mráz kolem běží...

No nic, prostě po tom babím létu hned přišla zima a to pořádná.

Dnes se o tom přesvědčili všichni. Zejména řidiči nakladních automobilů, aspoň co jsme dneska mohla kolem zasněžených cest vidět.

Všem přeji, aby celou zimu zvládli bez následků sněhových kalamit.

FOTO: nic moc foceno za mobilem z auta.

Listopadový Telč

Aneb víkend ve dvou se spoustou volného času, s krásným cílem v městěčku s památkami UNESCO.

No jo, bylo to super, až malou vadou na kráse, byly listopadové otvírací hodiny na zámku i věži kostela. Holt tohle nám nedošlo a já ač interiery a prohlídkové okruhy zámků a hradů zrovna nevyhledávám, tenhle jsme chtěla vidět, přeci jen se tu natáčala spousta pohádek. Takže sem musíme zase znovu, neb v Listopadu mají zavřeno.

Domeček...

aneb společná práce Anetky a táty...

čáry máry ENTENTÝKY...

aneb Jojatí divadelní premiera. Jak už se pomalu stává zvykem, i letos Eva Raraši zařídila hromadu lístku do divadélka Viola. No a protože Jojata už nejsou miminka, rozhodli jsme že půjdeme poprvé jako rodinka.

Jolanka na začátku představení dobu koukala s otevřenou pusou.

Joník si užíval písničky.

Anetka se smála a zpívala také.

Prostě se to povedlo. Díky kontaktnosti představení se krom malých chvilek moc nenudili a zvládli to krásně až do konce.

Bzzz, auu, bíííí ááááá....

Pyžamová párty. No spíše hromadná hulákající akce :-) Před šestou večerní se u nás začínají scházet, první dorazí Kačenka, je tu stále docela klid, takže při přebírání Blaničky stihnu s Ladou prohodit pár zajímavých slov. Volume pomalu stoupá, ale stále slyším svuj hlas. Za chvili Jana přiveze Tínku a AnetkuH. Kolem šesté přijde v téměř jeden okamžik Amálka a Terezka. Jojata se chvili rozkoukávají, a v zápětí to začne, jedna velké a nekonečné bzzz, bzzz, áááá, bzzzz, bííííí, bééééé. Prostě nerozlišitelná smršť překřikujících se holčiček (a Joníka). Chvilemi je hejno dole, aby během vteřinky zase odbrzučelo nahoru. Prostě taková normální "rodinka"

Byly ale hodné už v 21:45 téměř všechny spaly, ty co nespaly, to krásně dělaly :-) budíček v 6:18 ...

Motýl motýlkový indiánský...

A opět to u nás vypadá vesele. Všichni tři si hrajou nahoře zavření je tam "relativní" ticho tak nezasahujeme a necháme je svému osudu. Děti občas prostě potřebují být sami sebou. Tentokrát jsme je našli vysvlečené do půli těla, s pomalovanými obličeji. Hrály si na indiány :-)

Dám kalikum hami...

Se takhle Jolanka rozhodla dnešní krásnou listopadovou neděli. Tedy vysvlékla se z pyžama, oblékla kalhotky(obráceně) a snadálky (taktéž) a s pytlíkem žrádla pro králíky se snažila dostat ven. Jako je teda fakt šikovná, ví, že když chce ven musí se převléct z pyžama a obout boty. No trochu jsme to poupravili a ona štastně vykráčela a králíky nakrmila :-)

Jája ce taky...

Slícháme docela často. Takže občas se tu prohání v sukýnce, dívčím kloboučku a jezdí s kočárkem. Dnes to všichni tři završili i "dokonalým" makeupem. Kam tohle povede?
Anetka se nesměje, kdo nepochopil, stejně jako trpaná matka, úsměv má nakreslený na obličeji jako klaun :-) Jako jo teď už to taky vidím....

Pero...

A je to tady Anetka může psát perem :-) Je to velká a šikovná holka. A jak jí to jde :-)

Copak je u nás nového?

Joly má brýlky, má teda hlavně preventivně, začalo jí ujíždět očičko. Tak aby se nám nerozšilhala. Dostala jen půlku naměřených dioptrii(2 a2,25) aby se ulevilo očičkám.

No a co myslíte, Any chce taky takový krásný brýlky :-) trdlo naše.

Ještě máme jednu novinku tu pisnu zítra.

Mašinka...

A velká hromada chvály. Jelikož doma teď dortové období nemáme, nabídla jsem se že Sebikovi k narozením místo dárku upeču dortík. Valerie si řekla o mašinku. Trochu jsme se bála takhle "ven" jsem ještě dort nikdy nedělala, vždy to bylo pro někoho z rodiny a co si budem říkat tam ta objektivita není 100% relevantní.

Nicméně první obavy ze mne spadly v okamžiku kdy holky dort uviděly a ty druhé, když mi neustále chodily říkat, jak je užasný i chuťově. Měla jsem neskutečnou radost, ikdyž u mne 100% spokojenost nebyla, tolika chvály jsme fakt nečekala.

Diktát

Svůj první diktát psala dneska Anetka ve škole. Až poté z ní vypadlo, že to měly doma trénovat. No naštěstí to dopadlo velmi dobře :-) Je to prostě šikula. Kéž by jí to vydrželo i dále, neb já teda z diktátu jedničku nosila velmi zřítkakdy.

Modelína a barvy

V těchto okamžicích jsou prostě kouzení. Krásně si hrají, povídají, mudrují a modelují.

Tak jsem vytáhla foťák a natočila to jejich mudrování a posleze i dohadování.

Barevné mudrování

Dohadování