365 - den 314.

Technická kontrola naší Anetky. Dnes jsme byli na pětileté prohlídce. Anetka prošla kompletním servisní prohlídkou od motoru po kola :-). Takže test předškolná zralosti zvládna velmi bravůrně, paní doktorka i sestřička jí vychvalovali až do nebe, prý to je pak jednoduchá práce a hezky to odsejpá. Any popisovala obrázky, až jsem já sama byla překvapená, kreslila tvary jak měla(tady dr. hlásila že je to vyloženě konstrukční typ, že to nezvládá většina dětí). No prostě zase jsem měla chvilku kdy jsem se krocanila až do nebe :-). Pak jsme se ještě pochlubli, že zvládla vystoupení na flétničku a Jojata jen tak mimoděk obdržela včeličku a ani nekvikla. No prostě já tam tak ráda chodím, tak mne tam chválí a povzbuzují. No, ale i paní doktorka si všimla Anetky nehtíčku(za nenápadného přispění maminky, že) Anetce vysvětlila co vše se může stát a prostě jí trochu promluvila do dušičky, tak třeba to zabere a na příští prohlídce budeme ukazovat krásné výstavní prstíky. Tak končím chválící okénko :-)

365 - den 313.

Prázdniny. Máme prázdninový režim. M. ráno nespěchá. neb nemusí do školky, Anetka je doma a je i docela hezké počasí(teda aspoň u nás). Odpoledne trávíme v klidu na zahradě. Prostě klídek. Zítra nás čeká velká výprava k pediatričce. No uvidíme kolik z našich dětí zítra dr. naočkuje. Doufám, že všechny, a hlavně doufám, že nikdo z nich nebude mít reakci. neb pokud tu bude třikrát protivka, zítra tu nepřibyde další záznam :-)

FOTO: naši spolubydlící :)

365 - den 312.

Krakovec. Výlet do pohádkového hradu pána Brtníka z Brtníka. aneb kde se natáčelo "Ať žijí duchové" Anetky velmi oblíbený film. Bylo vidět, že celou prohlídku neskutečně prožívala, trochu se bála, protože co kdyby se zem propadla, my jí v tom trochu pošťuchovali. A tak když nakonec sama došla až do hladomorny, kde zanechala papírek(křídu na podpis jsme neměli) myslím, že to pro ní bylo hodně vzrušující :-)

Večer jsme završili tím, že jsme tady měli všechny děti ze sousedství, takže s našimi jich tu bylo hned 8. No shodlijsme se, že nám ty tři fakt stačí. Ikdyž bylo fajn, že i Jojata měli partačku (Verunku o rok starší)

365 - den 311.

Jedna symbolická "chodec na přechodu pro chodce"

Dobravní hřiště. Dneska jsme jeli na dopravní hřiště v Kladně. Any dolova hltá informace o tom, co může a musí na cestě, tak proč to nevyužít a neudělat nějakou osvětu. Joník nám usnul v autě tak jsme ho přendali do kočárku, Joly byla zvědavka, a neusnula, tak pak brázdila dopravní hřiště jako chodec, A já s M. jsme se střídali na koloběžce.

365 - den 310.

Velká holka. Any dnes poprvé v životě absolvovala vystoupení s flétničkou. Ze začátku se trochu styděla, ale nakonec zvládla vše jak měla. Nejdříve hrála "běžele ovečka" pak přednášela s paní učitelkou básničku a nakonec jetě zahrála "maličká su"(mimochodem, Any si myslela, že Sů je jméno holčičky :-)). Poprvé jí musela paní učitelka ke stojánku dovézt, ale pak už to šlo samo.

Kdo Any zná ví, že to pro ní muselo být hodně těžké, ale zvládla to.

365 - den 309.

Prší. Hlavně na moravě. Jsou tam povodně. letecké záběry jsou velmi smutné. U nás prší také ale nic drastiského, každopádně jsem ráda, že bydlíme daleko od vody.

I v tom upršeném počasí nám kvetou další kytičky.

365 - den 308.

Trojka. Je to neskutečné jak to utíká. Z těch našich dětiček se stává velká trojka. Zajímavým způsobem vzhlížejí k Any. Joník a Jolanka jsou dvojka která má společný vzor. Když Any něco dělá vzhlíží k ní s neskutečným a dlouhým obdivem. Nicméně vystačí si sami a bez ní. A přitom milují, když s nima blbne, řechtají se na plné kolo. Prostě jak říká Lucka73 "dvojky jsou užasná záležitost" a v kombinací se starší segrou to bude jednou silná trojka, aspon teda doufám.

365 - den 307.

Je nás málo. A tak nám přibyl pár nových nájemníků. Už třikrát jsme jim vysvětlovali, že u nás už místo není. A po čtvrté, už asi vyhráli. Neb už mám podezření, že jich bude brzy více, a tak už nemám to srdce jim domeček rušit. Navíc nás čím dál více baví pozorovat jejich život. Jen nevíme kdo jsou. Už mám vypozorováno, že vydávají zvláštní zvuk, něco jako tup tup tup, žádné ptačí švitoření. A taky, že dokáží v letu zastavit a s třepotajícími křídli stát na místě. M. je nejdříve označil za nějakou odrůdu vrabce, ale dle mého to bude něco jiného. neb vrabec snad nemá oranžový ocas. Takže jestli nakoukne nějaký ornitolog rádi se dovíme, kdo se k nám nastěhoval.

365 - den 306.

Plody naší zahrádky, mého nápadu a M. práce. Neb samo hrášek je nejlepší, protože nám táta vyryl záhonek :-)

Dnes jsme mimo jiné celorodinně navštívili bazén v Berouně. No hodinové vstupné 390Kč. A zážitek ne špatný, ale nijak oslnivý. Vstup platily i Jojata, ale v areálu sosu téměř všude cedulky zákazu vstupu pro děti 0-3. Nevím co si o tom mám jako myslet. Nicméně dle plavčíka by tam prý neměli, ale můžou, no trochu podivný přístup.

Na závěr M. konstatoval, že na pláž byla výprava o dost jednodušší. No holt kočár je kočár a dobrej vozík :-) Navíc po těch teplech kdy Jojata měla dost často jen plenku, je tady kolem 12°C což vrstnv oblečení několikanásobí.

365 - den 305.

Cesta domů. Proběhla v pohodě, sice byly nějaké problémy na letišti v Zakynthosu, ale mě to nevykolejilo z klidových hladin na které jsem se na dovolené pohybovala a tak v podstatě žádný problém nebyl. Jen jsem s nadhledemnechápala proč si někdo kazí takovou malicherností jako zmatky s čísly sedadel( vydávali je bez počítače) zážitek z dovolené. Objednaný mikrobus nás odvezl opět až domů, a že dovolená zkončila a je třeba něco dělat nám brzy naznačila prázdná lednice...

PS: asi aby nám nebylo odjezdu líto počasí zustalo zakaboněno a prá y takové mělo být až do středy.

365 - den 304.

.

Poslední den. Jako by se počasí na Zakynthosu chěl zavděčit všem, dnes se zatáhlo. Což vyhovovalo především M. Nicméně pořád to bylo počasí vhodné ke koupání takže jsme opět blbli a užili si i docela velké vlny.

Zásadním bodem dnešního dne bylo to, že jsem Any přesvědčila, že pod vodou se jí bude plavat lépěji, takže když se odhodlala, to vyzkoušet zjistila, že bez jakýchkoliv pomůcek pod vodou uplave pár temp. Což ji hrozně nadchlo a mne jen mrzelo, že mne to nenapadlo dříve, mohla to vypilovat a třeba se i naučit plavat. Dokonce se nechala přesvědčit, že ze sedu na okraji bazénu "skočila" do vody a plavala pod vodou dál.

Na fotce ukazuje jak se s jedním rukávkem v ruce učí splívat

365 - den 303.

Už se nám to krátí. A Jojata si začínají s vodou i rozumět. Joník mi blaženě usíná ve vodě v náručí a Jolanka se do moře dojde pro zakutálený balónek.

FOTO: bouřlivá výměna nstrojů. Jojata dostali každý stejný kyblíček a náčiníčko, Any si vybrala své. A jak to dopadlo? Klasika všichninutně potřebují to co mají ti druzí.

365 - den 302.

Citronová dvojčata :-)

Včera večer jsme zjistili po třídenní sondáži, že náš výlet po ostrově je neuskutečnitelný. Neb 7místné auto není problém, autosedačky pro děti také ne, ale kočár už se do auta nevejde. I varianta dvou aut padla, neb žádné nemělo dělená zadní sedadla a do malého auta se nás 5 nevejde. Tak jsme oželeli výlet a rozhodli se pro další zážitek. Půjčili jsme si vodní skůtry. Já jela s M. a děda sám. Z přístavu řídil M. a pak i chvíli já. Docela mne překvapilo jaká je to dřina. No byl to super zážitek.

Večer opět procházka do městečka. Any je v sedmém nebi. Na začátku týdne dostala 10euro. A mohla s nima zacházet jak chtěla. No a najednou nevěděla co si vybat, aby jí ještě něco zbylo na příště. No koupila si do dneška klobouček, náhrdelník s mušličkama, čelenku a taky mě a babičce malé želvičky :-).

Usměvavá rodina.

365 - den 301.

Klídek. Krásné počasí, teplé moře, hodné děti. To vše se projevuje v poklidné atmosféře naší dovolené. V podstatě se neděje nic zásadového. Jo vlastně jo. Splnila jsme si sen. Byla jsem běhat ráno popláži. Vzbudila jsme se v 7. Všichni ostatní spali, tak jsem vzala ručníky a nesla je na pláž na lehátka v první řadě at to mají Jojátka blízko k vodě. A šla běhat. Už když jsem začala polil mne pocit neskutečného blaha. Bylo to úžasné. Ještě jsem uvažovala, že mít plavky stálo by za to skočit po běhu do vody. No já raději šla zpět, aby se o mne nebáli :-) No když jsme se vrátila všichni stále spali takže jsem si sedla na terasu a koukala na ten klídek.

Joník je ve vodě užasný v bazénu uplná pohodička blahem mi usíná na hrudi. Jolance se moc nelíbí, že ve vodě sztrácí právě nabytou chodeckou jistotu. Ale osměluje se čím dál více.

Největší legrace je ale písek.

365 - den 300.

Parasailing. Tak jsem chtěl azažít trochu adrenalínu. Na klasický padák nemám dost odvahy a tohle jsem chtěla zkusit. Děda se taky nechal zlákat, tak jsme si spolu vychutnali pohled na Zakynthos z výšky. No adrenalín to nebyl vůbec, ale pohled nádherný.

365 - den 299.

Jojatí oťukávání s velkou vodou je velmi vlažné. Jolanka brečí jen co jí vememe k moři, Joník zkoumá ale ani jedem tam nechce. Zato písek je baví.

365 - den 298.

Přesun. Budíček v 1:50(mmch jsem jediná kdo téměř nespal a jediná které nastavený budík zvonil). V 2:30 už byl před domem minubus na letiště. Na letišti zjištujeme že odlet je posunut z 5:00 na 5:40. nakonec ale stejně odlétáme zhruba v 5:00 bohužel máme mezipřistání v Brně, což vysvětluje tu dlouhou dobu letu. No nakonec jsme v hotelu po 10 místního řeckého času, což znamená, že snídaně už zkončila a bar otvírá až za hodinu. Jak moc přijdou mé zásoby vhod :-). Ubytovávají nás až téměž ve 12:00 ale to neva stihneme okoštovat moře, a vyslechnout si povídání od delegáta. Po ubytování jdeme na oběd a pak spááát. Jolanka usla na chvilinku v praze na letišti Joník pro změnu na letišti v Zakynthosu. Takže jdeme všichni aspon chvili dospat. Kolem 16 jdeme konečně do plavek a k moři. Večer brzy ukládáme děti a dáváme si drink u bazénu.

365 - den 297.

Balíme. No nesmíme zapomenout na děti.

365 - den 296.

Plavky. Na pořadu dne jsou moje plavky. Trošku zásadní věc pro chystaný odjezd k moři. Babička hlídá a já vyrážím lovit. Už do dneška jsme prošla spoustu obchodů a kde nic tu nic. Když už tak velikost jak na Anetku.

No nakonec jsem uspěla a ulovila. Fotku ale nedám, jsme stydlivka:-)

FOTO: jedna z Anetčiných kytiček

365 - den 295.

Dnes večer přijeli babička s dědou. Any měla flétnu a nesla paní učitelce kytičku. Mysleli jsme že je to flétna poslední, ale není po dovolené pujde ještě jednou a pak má hlavně flétničkové vystoupení. Má hrát "Běžela ovečka" a "maličká su" obě písničky poctivě trénuje a už umí hezky nazpamět. No jsem zvědavá jak bude odvážná a vystoupí před lidma.

FOTO: jedna z loni uchycených kytiček od Pavly, tenkrát jsem odjela s plným autem a ted už mám plnou zahrádku a rozdávám dál. Pavli díky!!!

365 - den 294.

Celý týden je ve znamení naší vytoužené dovolené. Už máme objednáno a zaplaceno, takže pomalu balím a chystám. No spíše peru o 106. A taky se bojím. Bojí abychom odjeli aby nikdo neonemocněl.

365 - den 293.

Výhodná koupě. Dneska jsem byla v podnikovém výprodeji zdravotní obuvi Santé. Moc toho pro děti nebylo, ale ulovila jsem aspon tyhle sandálky pro Jolanku. Stály mne 150kaček a až teď při focení jsem si všimla cedulky původní cena byla 521 :-) Tak snad se v nich bude Jolance dobře chodit.

365 - den 292.

Na zahradě. Je to čím dál větší pohoda, hezky si oba hrají někdy i perou o své místo na klouzačce, ale dokážou se zabavit. Joník testuje chuť písku, a moc se mu nepozdává. Jolanka zase zdolává klouzačku po skluzavce. No zatím jim chytře zatajuji kudy se tam leze, je to dost jednodušší:-)

365 - den 291.

Aloušek. Tak to je Jojatí kamarád o 4 měsíce mladší, jen to není moc poznat váhově je na tom určitě lépěji jak Jojata výškově nebude moc pozadu. Pohybově je "lehce" za Joníkem. No prostě šikula :-) A hlavně má Joník v tomhle holčičkovém království nějakého parťáka.

365 - den 290.

Pirátka. Dnes jsme měli dětský den tady "na poli" Děti měli jít za piráta. No já nyrychlo sešila čepici, našla tátovu košili a udělala pás. Nejdříve to vypadalo, že počasí vydrží, ale jen co děti začli soutěžit začalo pršet. No dětem to nevadilo a jen co si rozdali poklad pršet přestalo. Takže u táboráku a stolu plného dobrot jsme vydrželi asi do desíti večer.

365 - den 289.

Dnes jsme byli v Červeném Ujezdě na hradě a já s Jojaty hlavně teda v jeho zahradě, slyntala jsem tam nad tou krásou a zahradníkovým umem. Holt bez fotáku, takže tady aspoň zástupně zase jedna z naší zahrádky.

365 - den 288.

Na pilno. Mám toho nějak moc, až teď když tu mám návštěvu si uvědomuji jak někde neustále poletuji. Někde mezi kroužky, školkou, nákupy a mými občasnými zájmy jako třeba keramika. Mám doglazováno vše co jsem vyrobila za týden si pro vše jedu jsem zvědavá jak to dopadne.

Ta pomalu dospívám k závěru, že ta naše malá opička růžová už asi chodí. Respektive preferuje chození. Teda v místnosti venku to zkouší ale jak jsou hrbolky moc jí to nejde.

365 - den 287.

Změna je život :-) bez komentáře

365 - den 286.

Očekávání návštěvy. Konstantu jsem pro danný den snížila natolik, že prostě mí prarodiče mohou přijet a přijeli. Babička sice klasicky stihla být v Třeboni na nádraží tak, že stihla dřívější spoj a v Praze už byla o hodinu dříve. Děda dorazil na čas a všichnijsme se sešli a dojeli domů.

A tady jsou s těmi mými poklady.

365 - den 285.

Konstanta. Dnes jsem se opět pokoušela uklidit. Je to boj s větrnými mlýny, na jednom konci uklidím a na druhém už je zase rozházeno.

Dnes mi byla řečena zajimavá hypotéza. Nepořádek je jen relativní Neb když chvili uklízet nebudeme postupně bude nepořádek větší a větší, ale jednou dosáhne určité konstanty. No a když tu konstantu budeme mít dostatečně dlouho zvykneme si na ní jako norlmální stav:-)

Klidně bych se tímto občas řídila, mírný problém je v tom, že zítra přijede moje babička s dědou a ti tu konstantu mají asi dost jinde :-) Takže mi nezbyde nic jiného než jí výrazně snížit :-)

FOTO: první opravdové nočníkování, né, že bych to hodlala praktikovat častěji, ale prostě jsem měla chuť to zkusit, prozatím se o nočník akorát tak perou.