úterý 30. září 2008

365 - den 44.

Na procházce jsme potkali takovouto krásnou podzimní výzdobu, myslím, že je to super inspirace :-)

pondělí 29. září 2008

29.9.08 Mńam

Aneb děsná bžunda, Jolanka se dovalí za, na, případně vedle k Joníkovi a zkoumá ho, on jí to oplácí důkladným chuťovým zkoumáním :-)

365 - den 43.

Podzim je tady, dneska jsme šli s Katkou pro holky do školky, cestou jsme potkaly Ivonu s Amálkou a ta hned hlásila, že Amálka hned kňourala, že chce taky chodit do toho "tanečního koužku jako Anetka s Terezkou, že z něj přišly děsně nadšené", no tak Ivona šla za paní učitelkou zjistit, do jakéhože to holky chodí tanečního kroužku, no budete se divit, ale Anetka s Terezkou chodí na minitenis :-). No hlavně, že se jim to moc líbilo.
Po školce jsme chtěli, jít na hřiště a pak na kačenky. Vzala jsem si foťák, že teda minimálně nějakou tu husu ulovím ne :-), když už ne, nějaký to dítko skotačící na hřišti. No hřiště bylo zamčené :-( a kačeny jsem neulovila, neb zrovna Jojatka měla žízeň, tak aspoń nějaká ta podzimní atmosféra.

neděle 28. září 2008

365 - den 42.

Fotka na přání Anetky. "Maminko, vyfoť mi to krásně modré nebe". To mi připomíná, otázku: Jaký vliv na Vaše děti, má neustéle držení fotáku v ruce? Any to chce zkoušet, vymýšlí co chce vyfotit a podobně. Třeba bude mít projekt i další vedlejší učinek.

A ještě procházka s tetou a strejdou jejich Alouškem u Hostivických rybníků. Aneb vracíme se na "naše" místa.

sobota 27. září 2008

365 - den 41. Sourozenecké


Myslím, že netřeba komentáře :-) Jsou úžasní a moji!!!

pátek 26. září 2008

365 - den 40.

Vykvetla. Je to pampová tráva, vykvetla na stonku ve výšce tak 170cm. Je moc hezká a krásně vlaje ve větru. další z pidi úspěchů naší zahrádky. Uvidímě třeba příští rok bude těch květů více.

čtvrtek 25. září 2008

365 - den 39. Joníkův

Dnešní foto je věnováno Joníkovi. Dnes jsme byli v Motole na ORL střihnout mu uzdičku na jazýčku. Bobíšek to zvládl na jedičku, trochu sice plakal, ale nic hrůzostrašného. Nicméně asi hoďku po, kdy už asi nefungovalo umrtvení plakal dost, navíc to bylo v době, kdy už měl hlad, tak chvilku trvalo než pochopil, že se musí najíst. Teď jsem zjistila, že krom bolístky v pusince, má i teplotu v oušku 38°C. No už v čekárně mi přišel teplejší, ale přisuzovala jsem to kňourání. No snad se z toho nevyvrbí nic zásadního a jde jen o nachlazení.

středa 24. září 2008

365 - den 38.

Kůra. Kůra našeho koupelnového okna, se stále nedodělanými světly, proto je lepší když nejsou, pořádně vidět, ikdyž možná kdyby vidět byly, tak by je někdo i dodělal :-)

Pro Bulíka poodkrytí roušky tajemství, aneb zaostřeno na žárovky.

úterý 23. září 2008

365 - den 37. Anetky premiera

Tak máme doma velkou holku, takovou co chodí sama na plavání. Docela jsme se bála, ale zvládla to na jedničku a ani nechtěla z bazénu domů. Tak třeba za chvili budeme psát, že naše velká slečna umí plavat.

pondělí 22. září 2008

365 - den 36. Nový sport

Máme doma nový sport. Jolanka s lehkostí válí sudy, takže se "v podstatě" dostane tam kam potřebuje a taky pro to co zrovna potřebuje. Nejvíce jí baví brát Joníkovi dudlík. No fotka nic moc, ale zachytit je v té rychlosti je docela složité :-) A když mu zrovna nebere dudlík, převalí se mu na nohy, nebo jinou část jeho volně loženého tělíčka, třeba ho to lenocha donutí se taky hýbat :-)

neděle 21. září 2008

365 - den 35.

Tak tady jedna fotka focená panem farmářem :-) byl trochu na rozpacích, že s takovým fotákem neumí, no holt to není zrcadlovka :-) Jsme tu všichni, krom Majdalenky, která už spinkala v autě, protože jí nebylo dobře. Cesta domů, byla v pohodě, stavili jsme se ve stejné restauraci ve Strakonicích jako při cestě tam, servírka byla velmi příšerná, neb jsme si nepamatovali jídla podle čísel, prý máme vědět co jíme, no my čísla nejedli, tak to je pak těžké, no měla smolíka, díky svému přístupu nedostala ani kačku navíc.
Takže výlet se velmi vydařil a my se vrátili v pořádku domů. Ještě jse zapoměla napsat, že pan farmář vozil děti v traktoru, viděli jsme dojení krávy, taky na pasece zahlédli jelena. No a samo, kozy, krávy, ovce, oslíky, pejska kočky, slepice no prostě vše co k takové farmě patří.
No a jak se to líbilo Any?

Any v restauraci říká Terezce "až přijedeme domů, hned si vezmeme píštalky a poběžíme k plotu" Holt to holkám bylo málo :-). No trochu jim to pokazilo to, že Any v autě usnula, Terezka hned po příjezdu volala na mamku, "honem mne odepni, já musím za Any k plotu"
Je užasný jak se holky mají rády.

sobota 20. září 2008

365 - den 34.

V sobotu ráno, nás čekala královská snídaně ze zdrojů BIOfarmy. No na stole bylo žervé s pažitkou, měkký, a dlohozrající kozí sýr, kozí i kraví mléko, kraví jogurty, vajíčka, pečivo a bábovka. Taky bylinkový čaj, med povidla. No prostě samé dobroty, tady nesmím zapomenout zmínit, že ač sýry byly kozí, vůbec nesmrděly, byly opravdu moc dobré. Mléko teda ani jedno nebylo pro mne nic moc, ale to vzhledem k tomu, že ho nepiju není nic zásadního. Holky si chválily především to kozí. No, aby ne, když pan farmář(mmch bývalý fotograf) je hezky vyzkoušel a nepoznaly, které je kozí a které kraví :-)
Pak jsme vyrazili s dětma opět do přírody. Děti hledaly obálky s úkoly, které plnily, byla to velká legrace, no hlavně hledání těch obálek, když kouzelná píštalka zapískala. No a v poledne jsme se vypravili do Nové pece, na obídek, do restaurace Pod mostem, kde nám výborná organizátorka teta Katka zarezerovala místo. Restaurace velmi příjemná i obsluha a myslím, že a tu bandu se spoustou děti jen tak nezapomenou. No a Jojata tu měla spoustu "chůviček" děti se doslova praly o to kdo je bude v sedačkách houpat, největší chůva však byl dvouletý Kájík, ten jim k tomu i recitoval nebo zpíval.
Po spaní jsme opět vyrazili ven na lov obálek. Večer se předaly ceny a maminky si opět poklábosili nad lahvinkou vína.

pátek 19. září 2008

365 - den 33.

Celý tento víkend je ve znamení akce Unhošťského rodinného centra Klíček. Vyjeli jsme na biofarmu Sluněčná na šumavě. Start automobilového štrůdlu byl v 10hodin v Unhošti, po naložení, nafoukání kol jsme mohli vyjet. Já byla v čele nem jak nám dle Any "televizka" říkala kam máme, jet(taky jsme jí hodinu v noci snažila přesvědčit, že ta trasa co jsme si s holama vybrali je opravdu ta nejvýhodnější).
Cesta byla docela v pohodě jen trochu pomalejší než jsme čekali, neb ve štrudlu byla také jedna krásná "favoritka" takže měla trošinku problém s tempem do kopečka, nicméně to vubec nevadilo neb trasa byla opravdu krásná a nikam jsme nespěchali. Any celou cestu pořád opakovala, "maminku já nechci jet první, já nevidím holky, a jsou tu taky?". No kousek za Příbramí, musí prý opravdu nutně čůrat... Tak jsme poprvé stavěli. Z Any pak vylezlo, že vlastně chtěla vidět, že ty holky(Terezka i Anetka Hučkovic) jedou s náma :-). Je to opička, že přišla na to jak zajistit aby se snima mohla vidět. No pak už notně hladové jsme doliji do Strakonic a tam jsme si dali pauzu na obídek. Teta Katka hned děti informovala, že celý víkend budeme "hodnotit" a pak že třeba budou pro vítěze nějaké ceny. Což děvčata motivovalo a každá snědla 3-4 knedlíky :-). Já nakrmila Jojata a taky sebe. A po pauze jsme mohli, vyrazit dále k cíli. Tady nastal trochu informační šum, neb já v domění, že se na nás čeká, naházela děti do auta a vše rychle, neb holky už v autech byly. No a v tom zmatku se televizka nemohla vyžvejknout a "najít trasu" no samo že t nebylo televizkou, ale mnou, takže jsme vyjeli bez ní a já při všech těch červených a zácpě ve Strakonicích televizku přesvědčila, takže nakonec jsme zase hezky v lidu dbaly jejích pokynu, až do cíle. Dorazily jsme něco po 16 tuším.
Domeček s apartmány byl moc hezký takže jsme se ubytovali a vyrazili s dětma na zvířátka :-).

středa 17. září 2008

365 - den 32.

Malováno barvami přírody. Názorný příklad, že zelenina je nejen zdravá, ale i krásná :-) Aneb jeden BIO patison pro Jojátka.

365 - den 31.

Prý jednou za čas se má v blogu objevit i autor. Tak jsem si dneska hrála a tady jsem. pro zvědavce poodkrytí tajemství mého nového učesu :-) Od culíku docela skok...

18.09.08 Splněno...

Předvečer Jojatích půlročnin, si mohu odškrtnout další vyřízenou položku na seznamu "TŘEBA VYŘÍDIT". Jolanka i Jonášek, mají vyřízenou pojistku a zařízené stavební spoření. Tak ted už jen platit a platit :-)

úterý 16. září 2008

365 - den 30.

Večerní. Hrozně mne láká noční fotografování, ale asi to holt bez přečtení nějakého návodu nepujde, tak aspon tohle, vytáhla jsem stativ a mrzla na mrazu venku. Focení těch žaluzii a života který světu chceme ukázat umí dodat jakési tajemno větší či menší, dle toho jak moc chceme nemyslíte?

pondělí 15. září 2008

365 - den 29.

Minulý týden měl M. v poště dopis z Francie. Vím, že s nějakými francouzy cosi pracovně dělá, ale stejně jsme byla zvědavá co mu kdo posílá. No v obálce byl schován šek. Popravdě jsem takou věc nikdy neviděla. V době internetové komunikace, nás tohle docela zaskočilo, neb veškerá komunikace s touto firmou probíhá přes internet. No tak si M. musel zajít do banky a myslím, že se nebudete divit, když řeknu, že i tam se tvářili, že tohle fakt dělají každý den. No a pro pobavení na vyřízení šeku mají tři týdny. Jsme si dělali legraci, že ji jim tu práci přiště M. pošle taky pozemní poštou.

neděle 14. září 2008

365 - den 28.

Tak možná si řeknete, proč sem dává tu rozmazanou fotku, ale tohle je přesně to co nejvíce potěší káždou mámu. Anetka právě přilétla z Mallorky. A takhle se rozběhla, když mne uviděla, teda až poté, co pochopila, že jsem to já, neb jsem jí to ztížila docela radikálním ostříháním :-)

No a pro příště mi poraďte jak se takové fotky fotí.

sobota 13. září 2008

365 - den 27.

Jedno sobotní popoledne, na jednom pražském parkovišti. Prostě taková normální dopravní situace.

pátek 12. září 2008

365 - den 26.

Mých 15 minutek. Tak akorát na to abych snědla svačinu a oběd v jednom. A přidávám detaily, no nejsou sladcí.


No a co myslíte, opravdu to netrvalo dýl, než snězení ciabaty se šumkou :-)

čtvrtek 11. září 2008

11.9.08 rozhovor s dcerou

Už od neděle nemáme doma Anetku, užívá s babičkou Evičkou a dědou Svaťou na Malorce. Každý telefonát je boj o pozornost, nějak má pořád moc práce. Dneska během hovoru počítala mušličky. "jedna, dva, tři, ... deset, jedenáct, tšináct, patnáct, sedmnáct, dvacet". A mám jednu speciální úplně malinkou :-)"

Očividně jí rodičové nechybí, a to je dobře, je fajn, že si to užívá ona i babi s dědou. Jen jsem zvědavá co zase příště z té její hlavičky vypadne.

Musím ještě zapsat jeden rozhovor co stál za to...

Takhle si jdeme z bazénu táta tlačí Jojata a já jdu za ním s Any, ta se na mne zvídavě koukne a povídá.
A:"maminko, nezdá se ti že jsi trochu tlustá"
Já udiveně koukám:"a myslíš, že jsem tlustá"
A. si mne prohlédne od hlavy k patě ukáže na můj pupek a povídá: "no trošku tady na břišku"
Já musím po pravdě přiznat a trochu výchovně zapusobit: " no jo, ale mě to nevadí, to není zase tak duležité"
A:" ale je maminko"
Já:" a proč"
A: "protože se ti budou moje kamarádky smát"

No vysvětlila jsme jí proč to "bříško mám" a snažila vysvětlit, že tohle opravdu duležité není, no přišlo mi to docela humorný, ikdyž když si vemu co ty děti už ve školce řeší...

Ale furt lepší, než když mi na mé několikáté upozornění ať se obléká řekla
" maminko ty mne nudíš"

365 - den 25.

Tak dnešní foto je jedlé :-) a bylo mňamozní. Aneb co dokáže náš nový gril.

středa 10. září 2008

365 - den 24.

Sena. No dnesk ajsem se vrátila na ono místo, ale atmosféra barev tatam :-( holt nesmím foták zapomínat.

úterý 9. září 2008

365 - den 23.

Pokus o osamostatnění Jojátek. No zatím se nám moc nevede, ale oni to vypilujou, protože maminka je děsně líná :-)

pondělí 8. září 2008

8.9.2008 Šikulové

Dnes mimo jiné zvládl táta sám dojet s Jojaty na kontrolu k neuroložce. To, že je táta šikula víme dávno, ale co je podstatné. Joník i Jolanka vývojově odpovídají svému věku, takže Joníkovi zrušili cvičení vojtovky. Jsem moc ráda, přišlo mi to děsné. Já se taky dověděla, že čtvrté miminko nečekáme a vše jo ok. Takže závěr dnešnho dne, máme doma samé šikuly.

365 - den 22.


Cestou na poštu. Nás pokropil deštík a pak se nám ukázala krásná duha. Puvodně jsem teda šla pro uplně jinou fotku tak přidávám ještě tu. Mám tyhle jednoduché symetrie ráda :-)

neděle 7. září 2008

365 - den 21.

Tak tento den jsem nevytáhla foťák :-(

Škoda, mohla jsem mít Any jak odlétá s babi a dědou k moři a nebo moc moc hezký pohled na sena. No uvidíme zda tuhle fotku dopním, moc bych chtěla ikdyž nevím zda se podaří neb barevnost sena krásně ladila s zachmuřeným počasím.

sobota 6. září 2008

365 - den 20.

Dovolená skončila. Skončil i můj malý osobní projekt, snaha o to vyfotit co nejkrásnější fotku výhledu z okna. No zkoušela jsme to ráno, večer za sluníčka i mraků, měnila jsem časy, směry. Ale žádná fotka není nijak uchvatná. Prostě to asi není nijak dobré místo na focení. Z asi 20 fotek jsem teda vybrala dvě obě foceny ráno.


Podstatně více se mi líbí podvečerní fotky z pláže.

pátek 5. září 2008

5.09.08 Přednáška a koupání

Tak dnes jsme se vypravili na parník, že se prostě projedeme po Lipně, když už jsme u té velké vody.

Vypravili jsme se důkladně, Jojata jsme vzali do manduky a šátku abychom nemuseli řešit "kam na lodi s ním". Na poslední chvilku dobíháme do přísaviště, naštěstí to máme asi 100metrů, no a ...

Loď nám neujela, ale pro jistotu vůbec nejela. Rozhodli jsme se, že tedy konečně vyrazíme do lesa, když už jsme bez kočáru. Procházkou kolem Lipna, jsme došli, na hráz a přišli zrovna akorát na přednášku o vodní elektrárně Lipno v informačním centru. No chvili jsme poslouchali shlédli taky kousek filmu, ale pak už nás všechny tři děti vyhnaly ven, asi je povídání o turbínách, vodních sklonech a záklonech nebavilo.

Po obědě a patřičné siestě, tu jsme si speciálně užili, (neb poprvé za celou dovču, prudily všechny tři dětičky, bylo to fakt výživný) jsme se vydali na pláž, voda byla mokrá a teplejší jak v bazénu našeho komplexu, nicméně na můj vkus a po zážitcích z aquaparků pořád dost studená. Any a táta šli hned, já dlouho odolávala, ale věc cti, mne donutila a vlezla jsme tam také. Tak si mohu odškrknout další vodní nádrž česka.
No a po koupání jsme se všichni tři hrabali a tvořili menší či větší díla typu "gabčíkovo-nagmároš" Anetka nám, ale bohužel naše vzdělávací pokusy na téma, přepouštění vody z jedné nádrže do druhé dost bojkotovala a neustále přetvářela naší představu.

365 - den 19.

Vlnka Lipenského jezera.

čtvrtek 4. září 2008

4.09.08 Odpočinkový den a Jojatí havárie

Tak dnes jsme se po všech těch náročných výletních dnech rozhodli odpočívat v Lipně. Dopolko jsme byli doma Jojátka hezky chrupkala v postýlce a když se najedli oni i Any rozhodli jsme, že konečně vyzkoušíme tu místní cyklo-bruslařskou stezku kolem Lipna.

Takže Any na kole a já a M. na bruslích Jojata v kočáru. Hned před domem jsme zjistili, že to asi nebude tak jednoduchý... Any po tom měsíci bez kola začla totálně stávkovat a bále se jet i minimální kopeček, no to jsme ještě doufali, že ji to brzy přejde...

Nicméně jsme drsní rodičové a tak jsme prostě jeli. Když už Anetky skuhrání, knourání a prostestování, že fakt nemá sílu a že jí bolí ručičky. Rozhodli, že až dojedem k další značce stezky pro cyklisty otočíme to. No na zpáteční cestě, už měl M. tak bolavé nohy a záda z neustálho tlačení Any na kole, že se jel napřed projet. Any opět stávkovala a já že jí jednou rukou pomůžu, no v tom byl na jinak celkem kvalitní cyklostezce mirný dolík a kočár to vzal hopem ze stezky směrem vodní hladina. No popravdě tomu trochu i pomohlo to že jsem kočár nedržela uplně uprostřed a nahla se k Any.

Každopádně v tom okamžiku mi byla Any kupodivu docela ukradená. Nastala akce jak z grotesky, na bruslích jsem se rozběhla za kočárem, který se mi vytrhl z ruky. Proběhla jsem stomky , pak pár skoku po trávě a hop plavmo chytit kočár dřív, než sjede ze srázku na písek a do vody... Přitom jsemjen řvala "Martinéééé"

No nebudu napínat,kočár jsme zachytila a po kolenou mne vlekl dobré dva metry než sjel ze srázku a překlopil se na řidítka, to už však v minimální rychlosti respektive spíše ze setrvačnosti. No Jojátka jen divně koukala naštěstí jsou vždy připoutání ani nehlesli. Kolem jdoucí německy mluvíci procházející nám běželi pomoci, Martin teda doběhl, když bylo po akci, tak jen došel vytlačit kočár nahoru. Pak už jsme se všichni jen velmi oddychli a smáli se, já teda se slzami v očích. Nesmím teda blahořečit chráničum na kolena, díky nim jsem beze šrámů i já!!

No já si místo zdokumentovala, když pořádně kouknete jde v trávě vidět vyjeté koleje. Srázek není teda vidět.
No a nedá mi nepřidat pár Jojatích fotek :-) Podotýkám foceno po "karambolu"

365 - den 18.

Sedíme v pizzérii, unavení z výletu a čekáme na jídlo. Koukám kolem sebe a vidím tolika krásných věcí co by stály za to vyfotit. Tak jsem si hrála s foťákem :-) Až doma jsem zjistila, že to máme i s pavoučkem.

středa 3. září 2008

3.09.08 Aquapulco v Bad Schallerbach

Hurá pojedeme na pořádné koupaliště. Dle prospektu v apartmánu je kousek od Linze aquapark který by měl stát za to! Jak píši v prospektu Osterreichs attraktivester Wasserpark (www.eurotherme.at). No a cestou se stavíme udělat nějakej ten "shoping" (at žije Renda)

No nejlepší je se vypravit do rakouska bez mapy jen s Iphonovou aplikací vyhledávače trasy. No a pár kiláku za hranicema Vám to začne hlást že nemáte roaming. Jo a taky s tím že nemá smysl si kupovat dalniční známku ... No trochu jsme se projeli zjistili, že na Dunaji mají stejný problém s mosty jako v praze takže jsme stejně do Linze dojeli abychom se přemostili na druhou stranu.

Aquapulco nás přivítalo krásným slunečným počasím, bez problému jsme mohli i s Jojatím kočárem kamkoliv kolem bazénu, takže o to to bylo jednoduchší, nemuseli jsme tahat autosedačky a akvapark stál opravdu za to. Nejlepší bylo, když v celém hlavním bazénu udělali vlnobití jako u moře k tomu divoká řeka, kaňon, tobogány, vířivky dětský bazének s vodou 36°C a voda v celém komplexu 30°c vzduch uvnitř 32°C. Venku bylo snad tisíc lehátek takže kdo měl zájem mohl se slunit. No co budem povídat celou dobu jsme nevylezli z vody.


Cestou domu jsme si opět zahráli hru, jak se trefit na správnou cestu v Linzi(přes Studánky) a vyhnout se té dálniční známce. Docela jsme se nasmáli a projezdili určitě více než by stála, za to jsme se dostali až na náměstí :-)

No a po menším shopingu, pár kilometru před hranicemi Jojata už hlásila že fakt nevydrží. Takže jsme si zahráli na klasické čecháčky co se krmí na benzínce řízkama, no my krmili kaší :-)

365 - den 17.

Zásadní informace dnešního dne! Anetka se přestala bát a zvládla hloubku v bazéně jen s křidýlkama.

úterý 2. září 2008

2.09.08 Sklárna, Krumlov a bobová dráha

Nejdříve jsem rozhodla, že budeme Anetku vzdělávat a pojedeme se podívat do sklárny. Anetku ale nejvíce zajímaly hotové výrobky. Mě zase to jak šla sklářům práce od ruky. No v letáčku psali že vše ukáží a tak. Ve skutečnosti Anetce ani neřekli co dělají, ještě že má ty rodiče, aby jí to vysvětlili :-). Poté jsme se vydali do Krumlova, ale nahoru na zámek jsem nešli, dali jsme si oběd u řeky, nakoupili nějaké jídlo a jeli zpět.


Any měla ještě slíbenou bobovku. V mezičase JOjata trávila čas na jídelním stole.

365 - den 16.

Rybička. Bylo docela složité při plynulé práci sklářů, ulovit nějakou kvalitní fotku. Celá tvorba byla dokonale sehraná činnost, krok za krokem. Taková malá symfonie. No během té chvilky co jsme tam byli udělali hned dvě.

pondělí 1. září 2008

1.9.08 Jak ty děti překvapují

Dneska jsme se vydali do Aquaparku ve Frymburku, no leták mluví o dvou tobogánech a spoustě další atrakci. Skutečnost je, že tam je jeden, na kterém může jezdit snad Any i sama a přitom je pro děti samosatně až od 10let. Nicméně celý pobyt byl užasný, měli jsme totiž soukromý bazén, byli jsme tam skoro celé dvě hodiny sami.

Po koupání jsme se jen přesunuli do Originální thajské restarace přímo v hotelu u aquaparku, jidlo bylo velmi dobré, ale hlavně Any zkoumala hůlky, tak jsem jí ukázala jak se nima jí a pak jsme s M. jen valili oči. Prostě mě ty naše děti asi nikdy nepřestanou překvapovat, a my rodičové se vždy budem divit, že jsou minimálně o píď před naší představou.



365 - den 15.


Any a bublinky.