365 - den 133.

Silvestr. Letos jsme díky nemocem vynechali naší každoroční silvestrovskou procházku po vánoční Praze s cílem na Staroměstském náměstí. Neměli jsme šašlík, trdlo ani svařáček. Ale i přesto ten byl ten večer velmi příjemný. Nejdříve jsme měli oslavu s Any bouchli jsme dětský šampus, jedli chlebíčky, tancovali a vystřelovali pár světlic. Any se stejně jako loni bála takže utekla domu za okno. loni tambyla sama, letos koukala i Jojátka.

Po uložení dětí jsme si udělali fondue a celý večer proseděli u stolu a diskutovali o všem možném, byla s námi i Lucka, vzpomínali jsme na babičku, na to co rok přinesl a odnesl a bylo to fajn,(a já konečně vyfotila adventní věnec v akci, až včera jsme poprvé zapálila i poslední dvě ze čtyř svíček). Po přípitku a diskuzi nad možností gospelové úpravy státní hymny jsme se šli kochat ven a dovystřelit zbylé světlice. Takže Silvestr v poklidu, ale příjemně.

365 - den 132.

Tak Jolančino stanoviště a rozdíl mezi pohybivostí Jolanky a Joníka. Oba dva tráví spoustu času u zábrany mezi kuchyní a obyvákem. No doufám, že nepřekonatelnost zábrany dlouho vydrží :-)

365 - den 131.

Náš návrat domů se v podvečer poněkud zdramatizoval. Já koupala Jojata a Any si uklízela a chystala se na spaní, když vše hezky zvládne měla slíbenou hru na počítači. No a k té se rozběhla s takovou radostí, že zakopla nevíme o co a hlavou trefila hranu zdi. Rozsekla si čelo tak že má 3cm díru do hlavičky. Jeli jsme do Motola na šití. Když jsme se Any cestou snažila kontrolovat zda neztrácí vědomí nebo nemluví z cesty vypadlo z ní toto:

" jsem se tak bouchla, že mi málem vypadl mozek"

No rozhovor se stočil k tomu, že když ví jak se jmenuje, mozek jí v hlavě zůstal a to je prostě fajn. Šití zvládla tak, že jsem nejen já, ale i pan dokrot i sestřička neskutečně zírali. Ani jedna slzička, ručičky měla přivázané uplně zbytečně, protože se bou ani neškubala a celou dobu si se mnou a sestřičkou krásně povídala o tom co jí a Jojátkum donesl ježíšek. No měla slíbenou odměnu když to zvládne, takže tu si 100% zasloužila.

Nicméně se za svou novou ozdobu tak stydí, že fotit se teda nedá, takže jen lehký profil.

Dodatek: dnes 3.1.09 se Any nechala vyfotit v celé nálepkové kráse, dodnes náplast drží, tak vůbec nevíme co nás pod ní čeká.

365 - den 130.

Tak dnes cestujeme domů. Poslední zastávka letošních Vánoc je u "staré bábi"(Martinova babička) v Brně. Věkový rozdíl Jolanky a babičky je necelých 86 let!

365 - den 129.

Jedno ohlednutí, hrdý táta mezi svýma holčičkama. Pořád jsou tyto dny náročné děti i my jsme se stále nevykřesali ze všech nemocí. Ale zítra jedem domů snad nám domácí prostředí prospěje a budem brzy fit.

365 - den 128.

A dárkování pokračuje. Joník v zaujetí dárků. A že jich letos opět bylo. No bude třeba doma udělat menší čistku.

365 - den 127.

Na první svátek Vánoční jsme byli pozvání k mojí babičce na oběd. Protože ale děti byly stále nemocné jeli jsme s M. jen na odpolední návštěvu a všechny děti nechali v Bartovicích. Babička do nás klasicky pořád něco tlačila a nechtěla se fotit :-) tak tady je jedna ulovená fotka :-)

365 - den 126.

I přes všechny útrapy, vysílení, záchvaty kašle, kontroly dětí dávkování léků se to nakonec povedlo. Aspon myslím, že Štědrovečerní večeře byla klidným počinem v neklidné době boje proti bacilům.

Any i přes teplotu byla nadšena z hromady dárků, Jojata krásně přizvukovala večer proběhl nad očekávání krásně.

Veselé vánoce 2008

365 - den 121.-125.

Tak takhle se přeměnil barový pult v těchto dnech. A to zdaleka nebyla celá výbava ,doslova pro přežití. Lehli jsme. Zdolal nás nějaký bacil a to tak řádně, že jen Joník zůstal bez teplot a antibiotik. Nejdříve lehl táta doma. Já jsem uspěšně převezla bacil do OVA a a lehla taky, pak babi, děda, Any a nakonec Joly. Všichni jsme se potáceli v 40°C horečkách brali antibiotika a ládovali se léky na horečku, dávaly zábaly a prostě byli jsme rádi, že zvládneme jen to nejnutnější. Takže letošní vánoce byly o tom, že jsme se si ce ne zdraví, ale nakonec všichni u toho vánočního stolu sešli.

Tak nesmím opomenout, že budem rádi když se u toho příštího štědrovečernho stolu ve zdraví sejdeme.

365 - den 120.

Jolanka leze. Video

365 - den 119.

Pečeme. Dnes není můj, den. Martin je nemocný a daleko. Nemůžu mu pomoci, jsem tu s děmi a nemohu je tu nechat. Navíc i mi není nijak extra dobře. Ve školce se objevila spála, no doufám že se Any vyhla a už jí nestihla. Tak v tom všem, jsme si den zpříjemnili pečením. Linecké to má Any děsně ráda. Krásně provonělo dům a zvedlo trochu náladu. Snad bude brzy lépěji všem.

365 - den 118.

Jolanka leze. Trochu jí v tom pomáhá lamino, ale regulerně střídá nohy a ruce, jde jí to dobře protože po laminu jí ty nožky kloužou. No uvidíme co bude dělat doma na koberci.

365 - den 117.

Dnes jsme zase cestovali. Tentokrát jen já s Jolankou a Jonáškem. Anetka už na nás čekala s babičkou a dědou v Ostravě. Jeli jsme bez kočáru, jen v autosedačkách pendolínem a cesta proběhla celkem v pohodě, Joník i Joly byly nadšeni, když mohli kopat do stolečků a Jolanku dost bavily moje časopisy, takže je stihla "přečíst" dříve než já :-).

Ještě si neodpustím, takovou příhodičku matky dvojčat. Jela jsem pendolínem, schválně jsem si koupila první třídu, protože tam až na vyjímky(den před svátkem) bývá prázdno. Takže jsem se nemusela bát, že nebude pro obě Jojata místo. Takyže jo, v celém vagónu jsme seděli jen my a ještě jeden pán na druhém konci. Když přišla paní průvodčí a zkontrolovala mi jízdenku a osazenstvo, napomenula mne, že když mám takhle jakože dvě děti, měla bych mít aspon ještě jednu místenku pro ně, že kdyby bylo plno tak aby měli kde sedět, no je pravda ,že autosedačky jsem měla na sedačce, ale kdyby bylo plno mohly by být klidně na zemi, no já teda, že si teda tu druhou místenku, koupím, tak velkoryse řekla, že teda jako dnes to nebudeme řešit, ale pro příště. To vše jsem brala, myslela to nejspíše dobře, ale co mne dostalo, bylo to, že hned utíkala za servírkou nahlásit jí, že občerstvení mi má dát jen jedno, no asi paní ještě nemá děti, neb ty jejich hotové bagety takovým prcouškům, fakt asi ještě nikdo nedává. No popravdě byla jedna z mála která se nad Jojaty nerozplývala, jak jsme zvyklá, možná to mne trochu zarazilo, holt si musím zvykat i na negativní projevy.

365 - den 116.

Poslední dobou mám pocit, že Anetka je děsně šikovná, ne že by neměla být po kom, ale pomalinku to vypadá, že všechny ty kroužky(snad vyjma plavání) jí neskutečně baví a jsou vidět i nějaké výsledky. Na flétničku už zahraje pár tónů, z angličtiny umí pár slovíček (i hlavně díky filmu Mamma Mia), v keramice udělá takovouto krásnou rybičku. A když pozoruji to její zaujetí při tvorbě dalších věciček, tentokrát je to panenka do kočárku, který vidíte v popředí, jsem ráda, že to vše Any může absolvovat. A doufám, že jí to dlouho vydrží.

365 - den 115.

Jíme v židličkách. Už mě to jejich předklánění a vyklánění z lehátek přestalo bavit, tak jsme se donutila a snesla z půdy druhou židličku a od dnešního dne jíme jako velké děti hezky v židličce :-). Jolanka je vysmátá a Joník nadšen, že u jídla může bouchat do stolečku.

365 - den 114.

Sněží, už od večera krásně a hustě sněží. Sníh zakryl vše co se dá. A umí i udělat hezký závěs, abychom si navzájem nekoukali k sousedům :-)

365 - den 113.

Židličky v klíčku, po našem zásahu. Katce se povedlo z Hostivické školky získat si 30 dětských vyřazených židliček. Všechny byly hodně zašlé a oprýskané, tak jsme se rozhodli, že jedno maminkovské čtvreční odpoledne věnujeme jejich zkrášlení. No myslím, že se nám to povedlo víc než jsme všichni očekávali. Už se těším až se budou děti dohadovat, kterou chtějí :-)

365- den 112.

Flétnistka. Každou středu má Any flétničku. Dnes přidaly už třetí prstík. Prozatím jí to baví, ikdyž trénovat se jí moc nechce.

365 - den 111.

Mrazíky, jak říká naše Anetka. Prošla jsme celou zahradu, byly všude, ale tyhle mi přišli nejzajímavější. No už aby napadl sníh a zůstal.

365 - den 110.

Jdu uložit Joníka a zacházejí sluníčko s věží našeho koestela, udělalo krásnou atmosféru. Tak šupky hupky pro fotáček. A máte jí tady.

365 - den 109.

Druhá Adventní neděle. Letos jsem nestihla zapálit adventní věnec o první Adventní neděli, ale až během týdne následujícího. Měla jsem k tomu ale zásadní důvody.

Můj první "věnec" se vypaloval do své krásy. Výsledek mého každostředečního karamičení vidíte sami, ve skutečnosti modrá není až tak modrá, ale myslím, že na svoji nezvyklost se docela povedl.

A druhý klasický adventní věnec jsme dělali ve čtvrtek v Klíčku. Takže vidíte naše dva věnečky, které už u nás doma svítí.

365 - den 108.

Tak jsem konečně vyfotila zastřešení v celé jeho kráse. No musím říct, že se líbí nejen mi, ale všem okolo také, takže musím konstatovat, že to táta krásně vymyslel :-)

No ještě to není úplně hotové je třeba dodělat klempířinu a položit ještě jednu krytinu, ale to jsou věci které nejsou vidět :-) No mám epřislíbeno, že po 10. lednu to snad dodělají, což je klasika hotovo mělo být zhruba do konce října.

No a taky musím napsat, že dnes jsme měli vítání občánků. Takže Joník i Jolanka jsou řádnými občany Unhoště. Fotky budou prý ve středu, nechali jsme se vyfotit profesionálem, tak snad bude co na blog dát :-)

365 - den 107.

Dnes chodil mikuláš s čertem. No a já jako správný fotogragraf chtěla ulovit obrázky tak akorát napnuté a vystrašené Anetky. Jenže jak to tak chodívá, občas se i baterky vybijí. No což nakonec bych stejně nic nestihla vyfotit, neb jsem držela Jolanku s Jonáškem a ještěk tomu Any, která měla opravdu respekt a trochu se i bála. Mikuláš přesně věděl, že kňourá a kouše si nechty, ale taky že mamince pomáhá a je hodná na Joníka a Jolanku. Takže čert si jí nevzal za příslib, že nechty už si kousat nebude a za vzorově zazpívanou písničku.

"Cibcib cibulenka,
mak mak makulenka,
když jsem byla malinká chovala mne matinka,
a teď už jsem veliká, musím chovat Pepíka"

No ještě že to nezměnila na Joníka, to by jsi všichni mysleli, že doma nic jiného nedělá :-)

No strejda Jirka nám to i natočil tak snad dodáme aspoň to video :-)

365 - den 106.

Dnes jsme mimo jiné s Any navštívily vernisáž výstavy "Cesta Mráčkového dráčka". Prodejní výstava obrázků dětí ze soutěže cesta mráčkového dráčka (http://www.cestykdetem.org/cesta/index.html) jejíž výtěžek půjde na výtvarné potřeby pro děti do našeho RC Klíček. Obrázky jsou tam moc hezké a s tátou si tam snad také nějaký vybereme.

Na výstavě bylo možné vyzkoušet si tvorbu "medových svíček" Any byla nadšená a moc jí to šlo, neskutečně jí to zaujalo a vyrobila hned tři. Prní s mou pomocí, druhou na přání tety Katky pro Terezku a třetí pro tetu Lucku, za to, že hlídala Jojátka.

365 - den 105.

Kde je? Kde je, to malé dvoukilové miminečko. Na jednu stranu mám hroznou radost, že je tak šikovná a sama se takto krásně posadí, na druhou je mi líto, že ten čas tak strašně letí. Mám pocit, že si těch sluníček ani nestihnu užít auž mi utečou. Možná, protože je to prostě naposled, je mi to, o to víc, líto.

365 - den 104.

Tak tento kaktus, přemohl Jolanku. Během chvilky co jsem venku přebírala Any od sousedů(tak 5 minut, neb se ještě vracela pro pitíčko) Jolanka dolezla ke katktu a ten na sebe nějakým způsobem zvrhla a pak s ním na zádech popolezla tak, že vysypávající se hlína udělala asi metr dlouhou čáru :-(

Jolanka má poškrábané zádička a pár škrábancu ve vláskách :-(

No kaktus bude odejit, jen zatím nevím kam.

365 - den 103.

Tak po dlouhé době opět jedna moje fotka, tentokrát s váhově nejmenším členem naší domácnosti.