Omluva...

Takovou omluvu mi vytvořila Anetka sama od sebe, po té, co jsme spolu měly klidnou řeč na téma pomáhání si navzájem a soužití v našem domečku. Prostě se jí nic nechtělo, ale nám okolo se chtít muselo.

Hodně mile mne to překvapilo, je to šmudlík, který má svoje vrtochy, ale v jádru je moc hodná a rozumná.

Zítra jde poprvé do školy, no řekla bych, že je to prostě školačka každým coulem.

Rozinka...

Jak to asi dopadne, když si ke králíkovi, pořídíte i návod?

Návod, knihu o králících, která je celá protká větama, o tom, že králík je sociální tvor a proto nemůže být sám, že ani přítomnost dětí mu nepomůže a bude smutnit.

Takže dneska k Evelínce přibyla, Rozinka :-)

Tak vítej!!!

Evelínka ...

bylo nás doma málo, proto nás je odedneška víc :-)

Pořídíli jsme Anetce(a taky tak trochu mi) Evelínu. Zakrslého berana :-) králíka.

Jája když jí uviděl, hned jí říkal "ahoj a neboj" hned si sedl jako když mu na klín dávala Lucka Dorinku, hned jí chtěl chovat a koukal, že má ocásek, ouška ....

Jolanka jí chtěla taky ale když jsme se s ní k ní přiblížila tak ztuhla a nechtěla no snad se Evelínce bude u nás líbit :-)

Brownův pohyb...

nastane v okamžiku, když se budete snažit dostat všechny tři své děti před objektiv fotoaparátu. Neskutečně mne překvapilo, že najít okamžik kdy se všichni seběhnou ke mě a vyfotí nás jako kvočnu s kuřaty je tak neskutečně těžké. Když neodběhne Jolanka, Načuří se Any a nebo Joníka zaujme držadlo kufru. Když se neperou o to nejtěsnější místo u mne odmítnou se na pozadí vůbec postavit.

No uvidíme co se Pendulce povedlo vyfotit, ale moc tomu nedávám :-)

FOTO: tyhle jsme fotila já, a moc se mi líbí ikdyž Joníkovi chybí ruka a vůbec nejsou úplně dokonalé, ale ta nálada na nich je prostě užasná!!!

fuj a smích...

Jedeme v autě

Joník se baví s Joly a nakonec se spolu svorně smějí.

Joník pochopil, že když řekne "fuuuuuuuj" Joly se začně hlasitě smát a to rozesměje i jeho

takže se ti dva celou cestu do Kladna smějí a já potají snima pozorujíc tu vysmátou dvojku v zpětném zrcátku.

Na zpáteční cestě dostanou pytlík kukuřičných křupek.

Pytlík drží Joly(Joník je hamoun a nedl by) a každou chvíli se ozve

"este plosim ham"
"na"
"kukuji"

Ráno u snidaně řešíme, že Jojátka budou chodit do sluníček.
A Jája na tátu "Jája bude chodit s tatou do kolky, jo" "Auto bude taky chodit do kolky s Jájou"

A co se musíš Jájo naučit, aby jsi mohl do školky
"obikat i botiky"

Joník mluví, krásně, je mu rozumnět a tvoří krásné dlouhé a rozumné věty.

vysvětlovala jsme mu, že s autem nemůže do postýlky, na názorném příkladu, že máma taky nemá auto v postýlce že. On teda sice nechce ale vstane a jde auto uložit s proslovem.

"mama má ato enku, Jája dá ato do aláže"
"Joji motoka se nepapa, máma taky ato nepapa"
a tak no :-)

Zahrádková...

byla naše návštěva u Helči a jejich dětiček. Any má od pondělka do pátku tenisové denní soustředění, tak jsme vyrazili jen ve třech. Helča nás vzala na jejich malou zahrádku a bylo to moc fajn. Děti si hezky hrály, a my probraly vše možné i nemožné. No neviděly jsme se od předvánoc. A u nich mezitím přibyl další chlapeček. Takže ted má tři děti(Péťa 4, Helenka 2 a Tomášek 0) v rozmezí 4 let. Jako nechápu, že stále muže být tak klidná a vyrovnaná.

Lov

vážky, no chodit po kolena ve vodě a lovit Vážku není žádná sranda :-) trochu jsme se bála že spadnu a bude po fotáku. Vážky zásadně letí směrem od Vás a nějak neposlouchají.

Kempování u Berounky

Konečně nám to vyšlo a měli jsme volný víkendu v kombinaci s hezkým počasím. Tak jsme se celá rodinky vypravili stanovat do kempu u Berounky.

Nadšení celé dětské části naší rodiny nebralo mezí. Zjistila jsem, že je načase děti více vzdělávat neb, Anetka se před vstupem do Berounky ptala, zda se jako bude koupat v takové "špinavé" vodě. Vysvětlovali jsme, že není špinavá, ale takhle od přírody zabarvená. A pak zase pořád chodila a ptala se, kdy už zase půjdeme do bazénu, bazénem však myslela Berounku :-)

Joníček chvíli i sám "plaval" jak si myslel jeho táta. V jednom okamžiku ,kdy měl vody asi po pás škobrtl a spadl. No a v kombinaci jeho kopání nohama a proudu vody to vypadalo, že hezky plave, jen teda chůdě měl celý obličej pod vodou :-) No nic se nestalo jen byl trochu vyděšený.

Stan se ukázal jako studnice nekonečné radosti a polehávání v hromadě 5 spacáků ,jako užasná atrakce.

Děti překvapily a v 21:15 už všechny krásně spaly. My si ještě chvili povídali pod hvězdama a pak taky zalezli do spacáků. Budíček byl v 6:45 což šlo a ke snídani jsme celá rodina snědli dvě šišky závinů, což je teda co říct, protože běžně děti po ránu spíše zobou než jedí, asi jim na čerstvém vzduchu vyhládlo.

Na houbách...

dnes jsme se vydali s Julii a dětma na houby. Vyrazili jsme jen tady kousek za dvě vesnice, prostě jsme jeli až jsme narazili na les a místo kde šlo zastavit.

Jojata překvapila, chodila s úsměvem dvě hodiny po lese, ke svačině jsme si dali abíčko(jablíčko) a ostuny(ostružiny). Dokonce i Joník se dal přesvědčit a vyzkoušel a pak už jen volal ham, ete ham

Jolanka i Jonášek, se po chvili chytli a pořád chodili a volali "babko de si, babko"
Oba si opravdu našli svou první babku :-)

Any perlila, neb všude byly jen babky a suchohřiby. A Julie pořád chtěla najít hřib, u nich doma se o ně zakopává, my nenašli ani jednoho. Když už tak dlouhou dobu chodíme a Any pořád nemůže najít ten Hřib, zafilozofuje

"maminko, ten hřib se ale špatně hledá, když nevím jak vypadá" :-)

Potkali jsme srnku, žábu, myšku a klíšťata :-(

Opět se všema...

zařizuji co se dá, je to jiné, složitější, ale krásnější, už se mi po nich fakt stýskalo. Jeli jsme do Prahy vyzvednout židličky a ještě nějaké textilie na postele a pak do Ikea pro chybějící koše na spodní prádlo do naší skříně. Bylo mi milo, když jsme přes Ikeu šli a všichni tři mi pomáhali nést ty metr dlouhé koše. Lidi koukali a usmívali se. Je to snima sice krapet těžší na logistiku, ale prostě krásnější.

PS: Any je jen napučená :-)

Všechny

děti už mám doma :-)

Jela jsem na otočku v 5:30 vlakem do Ova a 9:30 zase zpět s Jojaty.

Přivítání bylo veliké, překvapení o fous menší, holt cesty blogu jsou nevyzpytatelné, takže Jojata pokojíček už viděla a šla na jisto. Nicméně nadšení bylo i tak, jen chvili Joník řešil, že on jediný nespí nahoře, ale dole. Uspokojilo ho to že zase jako jediný má postel jako domeček.

Oba dva se krásně rozmluvili nějak povyrostli a prostě je jich tu zase plno.

Odteď bez výmluv ...

dnes jsem byla na kurzu jak ovládat zrcadlovku Canon. No takže teď už s easi nemužu vymlouvat, že ho nechápu :-) No nic teď už mit o nikdo nesežere, že ty fotky jsou nic moc :-) No nic musím se snažit. Pravdou je, že cosi jsme měla nastaveno blbě něco jsme nechápala tak poupravila a něco nového se dověděla :-) tak uvidíme co z toho teď poleze

Jediný výletík..

Původně bylo v plánu během pobytu Kubíka vyrazit na spousty míst, stanovat, do aquaparku, do kina, díky jeho angíně jsme nakonec uskutečnili jen výlet na bobovou dráhu. Akci která ve své podstatě vůbec není fyzicky náročná a jde jí absolvovat i pod antibiotiky.

Obraz na zdi...

dnes se nám tu objevil, je krásný, hřejivý, veselý je náš!

Autor: Anetka Nečasová 6let

JSEM PYŠNÁ a jsem, a jsem, a jsem :-)

s energií...

jedině tak jde popsat bláznění dětí :-) když jsme je chtěla vyfotit, abych měl alešpoň jednu společnou fotku.

bez energie...

se stal můj foták v okamžiku kdy jsem se hodlala vyřádit na výstavě Kuky se vrací a na Sletišti na Kladně kam jsme zavítali s milou návštěvou Vanovam a jejima dětičkama. Dost mne to mrzelo,a le co už holt je třeba více koukat na kontrolku nabití baterii a hlavně napsat ježíškovi ,aby mi naježil náhradní baterku :-)

Takže z výstavy mám všeho všudy tři fotky a pak pár co jsem ulovila večer, když šla Vanovam lovit fotky na slunečnicové pole :-)

Návštva byla moc fajn, jen škoda že tu nebyla Jojata to by bylo teprve tooočo. No aspoň Kačka s Vojtou udělali zatěžkávací zkoušku pokojíčku :D

Naše představy dětských snů...

respektive realizace našich dětských snů v pokojíku našich dětí. Taky jsme bydlely v pokoji tři, v tom nevidím, žádný problém, ale neměly jsme každá svůj kutloch, své místěčko klidu, své teritorium. Postele byly skládací, takže ani tohle přes den nebylo. Byla jiná doba, jiné možnosti. Tak teď jsme dětem udělali snad dost místeček, kde budou moc utéct před těmi ostatními, když už budou v pokoji tři.

Any je nadšená. Já jsme zvědavá na reakci Joníka a Jolanky, nejen, že jim zmizl pokojík z pokojíku, ale i postýlky jsou fuč, už na ně čekají postele pro velké :-)

Co dokáže eurona,

a deštivé počasí...

před odjezdem jsem naši travičku pohnojila euroňáckým hnojivem na trávníky. Po deseti dnech se přerpstla, zazelenala a zhoustla. Úplně nabádala k hraní, tak spodní fotka je pro Něj, DĚKUJI ŽE TĚ MÁME!!!

PS: větší už se na zahradu nevešlo :D

Rozloučení...

babička a děda Anetce na rozloučení s posledníma předškolníma prázdninama u nich, darovalí balon přání. Těžko říct co si přála, neřekla nám to. Někdy bych do té její hlavičky chtěla vidět. Vůbec nevím, jestli se do školy těší, nebo se bojí, ona to moc neprožívá. Na dotaz zda se těší, odpoví, že jo ale že by o tom sama mluvila to vůbec.

Tak jen doufám, že se jí ve škole bude líbit.