Silvestrovská klasika...

Už několik let trávíme Silvestra víceméně stejně. Odpoledne zajdeme na Staromák, okouknout Vánoční strom, dát si nějaké to "ty ty ty trdlo" medovinku či svařáček. Doma pak uděláme dětem "půlnoc se šampáněm a rachejtelama" no a my tak nějak nad plným stolem počkáme na tu opravdovou. Letos to bylo s malou obměnou. Cestou na Staromák jsme vyzvedli Petera s Julií a Ti u nás nakonec zůstali až do Nového roku a pak se vydali pěšky domů. Byl to velmi přijemný večer a změna v našich běžných každoročních plánech.

na Staromáku byl letos divný program, v podstatě jsme očekávali děti a jejich vystoupení, a místo toho tam řádil Čok a pak kouzelník, nicméně Joník byl tímto výkonem velmi kosternován a když jsme zrovna chtěli jít na medovinku dost zásadně protestoval, že nevidí na "pána".

Šťastný nový rok!

Všem přejeme my všichni v zastoupení našima štědrovečerníma lodičkama. A přejeme "ať jste všichni ve svých přistavech, hezky pohromadě štastní".

Radhošť a Ema...

Na včerejší návštěvě u našich jsme se seznámili i s sestry přítelem. A hned jsme si domluvili společný výlet. Přijali jsme jejich pozvání na Radhošť, prý bude svítit sluníčko a bude super výhled. No už časový plán nás měl varovat, prý je nutné vyrazit v 7:30(původně to bylo v 8:00 a nějka se to nenápadně posunulo, že :)), pak že prý sluníčko, no taková nemší sněhová kalamitka to byla. Sněžilo a sněžilo a sněžilo, ale krásné to bylo, né že ne. jen díky zakázanému přístupu Algidy do pohostinského zařízení jsme trasu Pustevny Radhošť a zpět zvládli v velmi rychlém čase. Pak nás ale čekala horká medovinka a obídek na Pustevnách.

A protože zbylo ještě času cestou zpět jsme se stavili na zajímavé místo va Ova. Haldu Ema. Místo kde v 60tých letech minulého století naváželi hlušinu v dolů a ta uvnitř časem vzplála a hoří do dnes. Jednak halda neustále poklesává(už klesla o 8m) a hlavně díky vysokým teplotám uvnítř haldy na vrcholu nikdy nevydrží sníh a rostou zde teplominĺné stepní rostliny. Dnes jsme teda pozorovali mech a houby, k tomu kouř a puch stopající z otvorů v zemi. Prostě velmi zajímavý zážitek.

Daĺší nadílka...

Aby toho děti neměli málo, čekala je dnes další nadílka. Nadílka u mých rodičů. Sešlo se nás tam 8dospělých a 3naše děti, takže plný byt. Ale bylo to milé, děti se radovaly z dárků, asi největší uspěch mělo divadlo co dostaly, hned nám musel něco zahrát, nebo aspoň na nás vykukovaly z poza opony.

Testování dárků...

Dnešek se nesl v poklydu a velkém testování dárků od ježíška. Vyzkoušely se všechny hry, barvy, hračky, nakonec i musucbagy a čelovky :-)

Prostě sváteční pohodička. I s balonem přání na závěr.

Šest dětí a šest brouků :-)

Aneb návštěva u ségry. Docela rumraj, ale příjemná návštěva. Děti dostali Hexbugy takže o legraci nebyla nouze :-)

Já mám kolo, to je Jojiky koĺo, je čevené...

Tak tato slova zněla po celou Štědrovečení večeři. Nic jiného Jolanku nezajímalo, z večeře jen rukama a bleskurychle snědla kousky lososa a pak už se nemohla dočkat až si pro kolo půjde. Velkou utěchou nám bylo, že kolo bylo určeno opravdu pro ní.

Joník kouzelně očekával říchod Ježíška. Stál v okně a zpíval na plné kolo "Ježišku, panáčku já tě budu kolebati" a vokamžiku kdý se rozezvonil zvoneček celý stuhl strachy a napětím, že on fakt přišel, nebýt nadšení holek tak by se snad ani nešel podívat. Narozdíl od Jolanky Joník velmi způsobně snědl celou večeři, vše ochutnával a zkoušel.

Anetka před vánoci dost bojovala s myšlenou zda Ježíšek je nebo není. My jí jen řekli, že je to o tom kdo na něj věří a bylo vidět, že ona věřit chce. No a myslím, že v okamžiku kdy jsme všichni očekávali jeho příchod a zvoneček se rozezvonil ani na vteřinku nezapochybovala, že tady opravdu byl.

Kouzlo Vánoc opět přišlo. Jiskřičky v očích našich dětí byly tím nejkrásnějším dárkem.

Přípravy...

Zdobení stromečku bylo letos v Anetčiné režii. Bylo zajímavé koukat co na něm chce a nechce mít. Z pohledu dospělého, který má rád řád, to byl jeden velký chaos. Any ovšem byla velmi nadšena takže i ta poslední tečka byla na ní, ikdyž jí bylo lehce pomoženo :-)

Školní besídka...

naše milá paní učitelka s dětma připravila krátké pásmo básniček a písniček.

Pochopila, že rodičové jsou celý nadšení, když se mohou na své "nejšikovnější" ratolesti podívat v akci. Takže uspořádala besidku, v lehce netradičních prostorách místní restaurace "stará studna". No popravdě asi trochu podcenila tuto vlastnost rodičovstva, a potažmo prarodičů jež v tyto okamžiky sdílejí nadšení dvojnásobné.
Takže v prostorách pro daný počet lidi se tlačil tak dvojnásobek kapacity, z čehož vyplynulo, že v zachování zdraví nás i našich mladších děti, jsme se s M. babičkou a Jojaty uchýlili do zadní místnosti kde bylo centrum přípravy. Sice jsme celé vystoupení téměř neviděli, občas jsme něco slyšeli, ale zato jsme si užili pohledu na 25 švitoříčku, kteří na slovo poslouchají paní učitelku, ta přirozená autorita byla úžasná. Pro mne skutečná a zviděníhodná. paní učitelka neustále s přehledem tišila znovu a znovu vznikající hluk, urovnávala chaos v postavách a to přitom přijemným a klidným, někdy i jen šeptajícím hlasem. Jeden chlapeček přednášet nechtěl, pani učitelka mu vysvětlila, že by maminka byla ráda, ale když nechce tak nemusí, prostě děti věděli, že nemusí, ale krom jednoho, všechny šly a krásně, trochu falešně, ale o to více nadšeně zpívaly a recitovaly.

Po akci jsme my maminky od děti dostaly větvičky jmelí a začala volná zábava, paní učitelka korzovala mezi hloučky rodičů a děti a nejvíce byla vidět ta dětská oddanost a skoro zbožnost k její osobě. Tu jí některé dítko pohladilo po ruce, tu se na ní usmálo některé si jí i sedaly na klín. Ona vše akceptovala s usměvem na tváři. Patří jí za mne jako rodiče převeliký dík, že se Any díky tomu ve škole moc líbí.

Za to ve vtahu k rodičum to začalo být klasické, tu se jedno vztekalo že ještě nemá pohár, nebo že ho chtělo dostat dříve či současně. No po poháru a pití jsme se vytratili z toho blázince domů...

Jo a ještě, že už se blíží ježíšek, opět mi došla baterka ve foťáku ,takže jediné ani nezaostřené foto je to na které koukáte... Ježíšku prosím prosím jednu malinkatou náhradní baterku!!!

Školkáčci...

moc toho tam zatím nenachodí, ale tuhle památku jsme jim nechala udělat :-)

Bobistka...

Protože jsme víkend trávili na Šumavě patřily k němu neskutečné sněhovánky. Jolanku to nejdříve stejně jako loni nabralo, nakonec z ní byla neunavitelná bobistka, šlapala sama kopeček, dolů jezdila buď sama nebo s kýmkoliv jiným, vše dělala velmi ale velmi nadšeně, i boby si táhla velmi hrdě sama.

Joník ten sice jezdil taky rád, ale ideálně nejen dolů, ale i nahoru, nakonec si nejvíce rozuměl s Alexem a sypali po sobě sníh :-)

Mikulášská...

Tak jako každý z posledních pěti let, jsme i letos na Mikuláše vyrazili s dubňáčky. Před pěti lety to vzniklo jako dobrý nápad, s myšlenou zachování dětem domácí jistoty a přitom využití lehkého postrašení čertem a mikulášem, a k nabídání k lešpím zítřkům., navíc ve skupině kamarádů se kterými je spousta legrace Nikdy jsem si tím to rozhodnutím nebyla tak jista, jak letos. Any se třeba bála, ale tak nějak v mezích, prostě měla respekt, třeba nepřednesla básničku, ale vydržela v klidu nejdříve se mnou a časem i sama, vyslechnout co jí Mikuláš přednesl z knihy hříchů a pochval.

Letos poprvé jsem jsem si říkala, uf tak tohle jsem nečekala. Jolanka se bála, ale stejně jak Anetka tak nějak v mezích. Zato Joník se bál strašně, celý se třepal, ač čert po té co proběhl celou velkou místností, zbytek času jen a jen vykukoval zpoza dveří. No chvíli trvalo než se uklidnil, pak jsem s ním musela projít místo za dveřma, že tam fakt žádný čert není, ještě ten veče bylo slovo čert velmi výbušné. Dnes už je jen vidět, že má respekt. Jsem moc ráda, že jsme ho tomu nevystavili doma. Že ta jistota byla zachována.

Návštěvnické centrum dřevařství

Tak mimo jiné jsme s dětma stihli navštívit toto centrum v Modravě. Děti si šly malovat ptáčky. Centrum se mi zdá velmi interaktivní a zajímave, ikdyž po pravdě při této akci jsme ho nestačila pořádně zkouknout, protože jsme hlídala děti aby nebyli uplně celí od barvy, přeci jen jich tak bylo přes dvacet :-). Takže pokud se sem ještě podívám musím si prohlídnout i expozici.

FOTO: výtvor Jolanky a Jonáška, datel černý a červený :-)

Advetní kalendář...

Moc hezký nápad měly paní vychovatelky ve družině. 1.prosince si každé dítko vylosovalo jedno číslo a vždy přislušný den si veme svůj adventní dáreček. Naše Any měla štestí vylosovala si dvojku. Takže hned druhého se dočkala.