Tak tato slova zněla po celou Štědrovečení večeři. Nic jiného Jolanku nezajímalo, z večeře jen rukama a bleskurychle snědla kousky lososa a pak už se nemohla dočkat až si pro kolo půjde. Velkou utěchou nám bylo, že kolo bylo určeno opravdu pro ní.
Joník kouzelně očekával říchod Ježíška. Stál v okně a zpíval na plné kolo "Ježišku, panáčku já tě budu kolebati" a vokamžiku kdý se rozezvonil zvoneček celý stuhl strachy a napětím, že on fakt přišel, nebýt nadšení holek tak by se snad ani nešel podívat. Narozdíl od Jolanky Joník velmi způsobně snědl celou večeři, vše ochutnával a zkoušel.
Anetka před vánoci dost bojovala s myšlenou zda Ježíšek je nebo není. My jí jen řekli, že je to o tom kdo na něj věří a bylo vidět, že ona věřit chce. No a myslím, že v okamžiku kdy jsme všichni očekávali jeho příchod a zvoneček se rozezvonil ani na vteřinku nezapochybovala, že tady opravdu byl.
Kouzlo Vánoc opět přišlo. Jiskřičky v očích našich dětí byly tím nejkrásnějším dárkem.
0 komentářů:
Okomentovat