středa 31. března 2010

Au Au pidi


Už několikrát jsem psala, že Jolanka se krásně rozmluvila. Joníka pořád vnímám jako nemluvku, kupodivu z toho nemám žádný problém, protože vím že to dožene, a v podstatě mi až tak neva, že tu nepřekřikuje jeden přes druhého.
Dneska mne ale dostal, dneska jsme si uvědomila, že Joník už krásně komunikuje. No musel mi to předvést na humorné situaci.
Ráno jsme se hned vypravili do Takka, kde jsme měla odložené věci na dnešní 30% slevu(to že jsme si včera myslela že je dnešek, tady rozebírat nehodlám). Pak nakoupit a pro obídky(to že jsme včera na objednané zapoměla a místo toho jak blázen vyvařovala svíčkovou i s domácími knedlíky taky ne).
Cesty autem vždy absolvujeme s nočníkem, protože Jojata ještě neumí čurat jinak. Takže u obchodu jsme je dala vyčurat na předním sedadle v celku v pohodě a bez následků.
Pak když jsme před jídelnou čekali, až budou obědy vydávat, Joly zvolala "lulu", takže jsme jí dala na nočníček a Joník samo musel taky. Po té jsem je zanechala v sedačkách v autě před dvěřma do jídelny a šla pro obědy. Hned jak jsem se vrátila ozval se Joníček.

"mama,Au Au pidi"

Hned mi došlo co se děje, bolí ho pindík. Jak jsme se rychle oblékali, protože venku je fakt kosa měl pindíka skříplého slipkama a ještě kalhotama nahoře. Prostě Joník mluví a máma je zase chytřejší, že ač si pindíka Joník natahuje jak žvýkačku a nemá s tím jediný problém, skřípnutí pindíka směrem nahoru gumou od slipu je zásadní problém :-)

úterý 30. března 2010

Kolo kolo...


Aneb ranné období našeho Leonarda :-) Všechny naše dětí milují pastelky. Joník, právě prožívá období, kdy si po zavolání o "papi" sedne a maluje kolečka. Dokáže to dělat do nekonečna. Vubec netuším, v jakém stádiu má být kresba dvouleťáka(jak rozdílné od dob kdy jsme měli jen Anetku) ale hlavně, že ho to baví. A třeba už je to jen krůček od namalování auta, jeho nejoblíbenější hračky.

Mimochodem, taky je u vás černá díra na ořezávátka? Jako sehnat ořezávátko na široké pastelky je tak trochu scifi.

pondělí 29. března 2010

Následky..


sobotního užasného zážitku na sebe nenechaly dlouho čekat. Už když jsem běžela první kilometr, jsme věděla, že trening na suchu, který jsme měla nebyl dostačující a ač jsem se předem i protáhla a procvičila, jsem ráda, že chodím. Postupně se bolest namožených svalů přesouvá od těch namožených z běhu k těm namoženým tím, jak těm prvním namoženým podvědomě uhýbám. No ale bude jen lépěji.

Nicméně nadšení mne neopouští a na příště(září), jsem si dala cíl na 5 km 25 minut. Tak uvidíme co budu psát v září.

FOTO: od Stáni, ale nějak mi hned nejde nahrát, tak za chvili repete...

sobota 27. března 2010

Neskutečný zážitek ...

je stát na startovní čáře a za zvuku Vltavy koukat, jak vybíhá neskutečně dlouhý had lidí. Všichni vysmátí, natěšení, ale i nervozní.

Neskutečný zážitek je zjistit, že trasu kterou jsem před 10 lety jezdila tramvají a přilo mi to neskutečně dlouhé, uběhnete za pár minut.

Neskutečný zážitek vidět jak metry utíkají a pomalu a jistě se blížíte k cíli.

Neskutečný zážitek vidět ty jenž běží celý 1/2maraton, běžet proti Vám v době kdy před Vámi je ještě neskutečně dlouhých 2,5km, jste pocitově na pokraji svých sil a oni jsou tak klidní.

Neskutečný zážitek vidět ten dav co na Vás kouká, co Vám fandí a povzbuzuje. Vidět to z druhé strany.

Neskutečný zážitek je zjistit, že stát v první lajně při startu, nemá cenu, neb ty davy co Vás pak předbíhají jsou lehce demotivující.

Je neskutečný zážitek vědět ŽE JSTE TO DOKÁZALI!!!

VŠICHNI JSME TO DOKÁZALI!

Můj real time 5km za 30:40 (započítávaný 30:43) je sice lehce podprůměrný, ale pro mne neskutečný.

Moc děkuji Helče a Milanovi, že štafetu uspořádali a že jsem se jí mohla učastnit.

FOTO: snad bude brzy, něco máme dokonce i video z mé předávky ale musí se to ke mne dostat,neb s fotákem jsme fakt neběžela :D

pátek 26. března 2010

Pátek


blázni mají svátek. No to nevím.

Nějak mám chuť něco napsat a nějak nevím, co. Vše je to možná způsobeno mou mírnou nervozitou ze zítřka. Na poslední chvíli se rozhodlo, že poběžím štafetu Hervis 1/2maratonu v Praze. Poběžím hned první etapu. Startuji u Rudolfína a pak kolem Karlova mostu , Národního divadla, Mánesa a tak dál podél Vltavy doběhnu až k železničnímu mostu na Smíchov, tam odbočím směrem do centra a poběžím až pod Nuselský most a zpět na Albertov. Tam štafetový kolík předám dál. No v břiše mám šimrání, už na dnešek se mi zdálo jak se někde motám a tak. prostě jak před zkouškou.

Takže až třeba uvidíte záběry z Prahy a davy běžců a náhodou uvidíte číslo 9015 tak mi zamávejte :-) a hlavně držte palce.

čtvrtek 25. března 2010

Energie


Takovýto začátek jara asi není úplně ideální, ale mne vyhovuje. Úplně cítím jak mne sluníčko svýmy paprsky lechtá, jak mne nabíjí energií. Vše se jeho sílou stává krásnější, veselejší. Prostě nádhera.

středa 24. března 2010

Zaujetí...


Mít starší segru, která miluje keramiku a k tomu mámu, co dceřino nadšení nejen vítá, ale také se v něm angažuje je výhoda. Keramiku spolu s Katkou vedu už od října, každý týden hodina keramiky pro předškolní děti. Vždy jsou tam Jojata s náma. Až dnes napadlo Jolanku, že to co se děje na stolečku může být zajímavější než ty hromady hraček.
Nejdříve se teda netvářila, a hlásila fuj fuj. v zápětí ale začla kuličku hlíny dělit na kousky menší a menší, až byly uplně nejmenší, dělala to hezky lžičkou. No a jakmile popadla váleček měly to kousíčky spočítané úplně, neb takové rozválene placičky se dělí lépěji :-)

úterý 23. března 2010

Stomatochirurg...


Tak se nám to doma pomalu zvrhává a začíná být asi nebezpečno...

Joly teda Joníkovi nic nedaruje, dost ho zlobí tím, že mu bere hračky, jídlo a tak, a asi všeho moc škodí. Tak se Joník rozhodl použít zákeřné zbraně :-(

pátek 19. března 2010

Opět po roce

Jolanka
19.3. 2009 8,9kg a 75cm
19.3 2010 10,90kg a 84cm
Mluví v jednoduchých a tříslovýných větách. Je vychytralá a dračice. chvilku neposedí na místě, Joníkovi bere hračky, a je tulivka.

Jonášek
19.3.2009 9,45kg a 76cm
19.3 2010 10,7kg a 82,5cm
Dokáže poskládat puzzle mašinku. Umí si nasadit brýle. Je zvýdavý a klidný. Rád si "čte"

Co jiného


by mohlo dokazovat tu zásadní změnu. Změnu "malých bezbraných" na "velké samostatné".

Je možné, že ty dle dr. kritické první dva roky jsou za náma? Že tak neskutečně utekly?

Že Jolanka, docela hezky mluví, že Jonášek tak krásně zkoumá. Joly umí nejen chodit, ale i běhat.
Že jeden druhému foukají na bolístka. Nosí jeden druhému bombon. Když jdeme kolem školky neomylně volají Any, Aneka Anetka a beží pro ní.

Že už od neděle, neměli ani jednou plínu, že nenosí dudlíka sami se nají, sami se klouzají na naší velké klouzačce. Chodí pěšky docela velké cesty.

JE protože jim jsou právě dnes DVA ROKY

čtvrtek 18. března 2010

JAROOOOOOOO


je tady. Dnesk aje konečně krásně. Hned ránojsme jeli nauřady a nakoupit. Děti usly v autě tak jsme si dala na terase obídek a jala se prozkoumávat jak to u nás vypadá. A zdá se, že vše se krásně probouzí a pučí. Mám fakt radost převelikou na sluníčku je cca 18°C.

pondělí 15. března 2010

Takhle to dopadá, když


místo poledního spaní lezete z postýlky do postýlky. Jako bude to ještě zábavné, polední spánek potřebují jako sůl, ale nově nabitá svoboda je prostě v daný okamžik silnější. No holt budu muset působit silou své přítomné osobnosti, aby Jojata usla. Protože potom protivková Joly usne u kouzelné školky :-)

PS:A první bezplínková noc dopadla dobře, dokonce jsme bezplínkovatě zvládli i náívtěvu očního lékaře, a bobek do nočníku v čekárně :D

PS:Joník dopadl dobře, dle dr. používá obě oči stejně takže nemusíme lepit očičko, kontrola s měřením v červnu. Tak hurá!!!

neděle 14. března 2010

Svoboda...



postýlková.

Tak dnes nastal ten čas, Jojata došla do věku kdy už spaní vpostýlce není bezpečné, respektive jejich pobývání v uzavřené postýlce. Takže táta vzal pilku a vyřezal jim výlezový otvor. To nadšení nad možností lozit do a vylézat ven z postýlky bylo neskutečné. A což teprve kdyžjsem jim tam umístila místo spacáku peřiny.

Nakonec došlo k tomu, že si oba vyměnili postýlky, teda oba.

Jolanka lezouc do doté doby Joníkové postýlky zahlásila "Jája hají tam!"

Po obědě jsme je uložili do "nových" postýlek a rovnou tedy učinili další krok , šli tedy bez plínek. No vzhledem k tomu, že než usli, z postýlky na nočník vylezli asi 10x bylo by s podivem kdyby se počůrali. No zvládli to na jedničku. Hezky oba až po spinkání do nočníku. Tak uvidíme jaká bude první bezplínková noc.

pátek 12. března 2010

Místo činu...


Při poslední jízdě domů, jsme si s M. dali nahoře ještě horkou čokoládu a Any si hrála u cedule... A já si ještě odlovila jednu kešku. Hezky na kopci duchů, na jednom duším domečku, docela adrenalín jí v lyžákách vyzvednou, ale mám jí, aspon jednu z tohoto našeho výletu :-)

čtvrtek 11. března 2010

Gernknodel a apple strudel mit vanile sose :-)


Naše oblíbené jídlo k sjezdovkovému obídku. Po třech dnech jsme taky konečně objevili že ta červená "zonka" je po jejich "schiwaser" Prostě jsme zdomácněli, Any znala správnou cestu domů, tak už si mohla užívat klidného lyžování. Já si díky M. bolavému zubu a dvou dnech v odpočinku užila i lyžování plnými doušky a dokonce jsem s oblibou brázdila černé sjezdovky, teda některé :-)

No a nová bunda a helma mi krásně ladily, stejně tak jako Anetce, prostě dvě kočky na svahu.

středa 10. března 2010

Mami to jsou boule...

Any brzy objevila užasná zákoutí sjezdovek. a jako správné dítko je musela zkoušet a děsně jí to bavilo, takže nejčastější věta na sjezdovce byla
" maminko můžu na skokánek nebo na boule?"
Když jsem řekla pojedeš přes ty kopečky já tě natočím, byla jsem poučena, že jde o boule.
video

neděle 7. března 2010

Jedním slovem nádhera,,,


Po strastiplné cestě se nám Alpendorf odměnil krásným slunečným počasím a upravenými sjezdovkami. V poklidu po snídaní vyrážíme na obhlídku lyžařského rajonu. Any se trochu bojí neznámého, ale s přehledem cestuje "vajíčkem"(kabinková lanovka) i na sedačkách. Dojedeme až do sedla a tam lyžujeme. Zkoumáme co kde je. Any budí všeobecný rozruch svými tykadly, a díky nim i žluté vestě je nepřehlednutelná.


sobota 6. března 2010

Přesun

Je sobota ráno a my se chystáme na hory, jak jinak, než že ráno nás uvítalo čerstvými 10cm sněhu a stále se sype. Kdy jindy vyrazit, než když v rádiu hlásí "pokud nemusíte nevyjíždějte" No což věrni svému příjmení i s nečasem vyrážíme. Cesta k nákupní přestávce v Regensburgu, krom občasných dálničních závějí a jednoho auta na střeše jede pomalu, ale jede.

Po probrouzdání obchodního centra, utracení pár eurošu, vyrážíme za sluníčka dál. Chvili i mužeme vyzkoušet kolik že to naše autíčko umí jet, je krásně. Ale 30km před Mnichovem stau, stau a zase stau. Po čase zjištujeme, že druhé auto je ve stau před náma asi o pulhodiny ale asi jen o 5km dál, rozhodneme se využít kvalit té paní co nám pomáhá najít cestu a vyrážíme zábližkou. To jsme, ale netušili, že krom dálnice jsou ostatní cesty s ujetým sněhem(posléze jsme se dověděli nepravděpodobnější příčinu cca 80km zácpy, a to že prostě sněžilo a mrzlo a na dálnici by se nejvíce hodily kvalitní brusle. Nám se povedlo po okreskách objet dálnici a najeli jsme na ní, až v místech kde stau už nebyla, zato hustě sněžilo cesta byla krásně bílá a všudy přítomné sypače odhrnovaly a brzdili provoz, takže dalších asi 30km jedeme hodinu. Za Salzburgem už to jak takž jde, takže krom podruhé došlé vody v ostřikovačích a žádného místa k zastavení a doplnění to bylo fajn a před 22 dorážíme do cíle. Pak už jen následuje, hledání majitelů ubytování a dorozumívání se rukama nohama kdeže to máme vlastně bydlet. Takže kolem 23 slastně usedáme vybaleni na pohovku a dáváme si Guinessa co jsme si cestou koupili.


čtvrtek 4. března 2010

Kabelouchýlka...


Ten náš Jája ten se nezdá,
s kabelem je přímo hvězda.

Kabel sem a kabel tam,
pořádně ho omotám.

Je to jedno zda je živý,
mě se kabel prostě líbí.

Ať si co chce kdo chce myslí,
kabelárna život jistí.

PS: jako je to fakt vážné..

úterý 2. března 2010

Vývoj nezastavíš...




To je pořád něco, před chvíli mi přišel dopis ze školy, Any je oficiálně přijatá ke školní docházce. Jo to naše "co stím budem doma dělat" už půjde oficiálně do školy. No a aby toho nebylo málo, tak další krok udělala Joly. Krok do neznáma, překonání strachu a šup...

místo poledního spánku vylezla z postýlky, a to hned dvakrát myslím, že je na čase přestat si myslet že jsou to miminka. Jako pořád doufám, že je to jen tím, že nebyla ve spacáku(ten si totiž polila vodou), ale je mi jasný žejakmile se překonala, nemá smysl to nějak prodlužovat, holt myšlenky na to že i v novém pokojíčku který budem dělat v létě by mohly ještě chvíli být v postýlkách, jsou čirou utoúpií.

Co je na tom ale krásné, Joly vyleze Joník ne a opět Joly nanosí Joníkovi hračky až do postýlky, prostě aby měl i on, když už nemuže ven.

FOTO: další umění Jolanky, sama si přitáhne stoličku sama si sedne a sama sleze :D