Dnes u nás opět svítilo sluníčko. Akorát Joly měla zase teplotku, ale jen malinko, jsem zvědavá zda je to fakt od zubů a kdy se teda ten první ukáže. Takže jsme byli venku je na to nejnutnější. Tedy do školky a pak na poštu. Přišel nám balíček, od babičky E. a dědy S. Poslali dárečky z Říma. Pro Jojata bodýčka a Anetku mašličky a halenku ataky špageti a čokošku mňam. Děkujeme.
,
Ufff. Tak tohle je fiasko, dávám si další bojový úkol. Vyfotit kapku vody, dnes se ani v náznaku nepovedla jediná ostrá fotka natož s kapkou vody. Uvidíme zda se mi to do konce projektu povede.
Dej to sem,my chceme taky. Takhle se Jojata sápou po Jogurtu od Anetky. A ta se pro změnu vyžívá v tom, že jí oba chtějí :-) No Jojátka si musí ještě počkat jogurt nejdříve za měsíc.
No a musím ještě přidat eden hýbací úlovek.Jde jí to sice lépěji, ale maminka není tak šikovná aby to lépeji zachytila.
Dostižena vlastní leností. Aneb z hromady prádla na roztřízení, posládání a uklizení se stala hroma prádla, kterou je nutno ještě navíc vyžehlit :-( Takže kdo chce kam, pomozmemu tam, holt sejdeme se užehlícího prkna.
Poklady, se vylíhly v hromadě věcí na roztřízení. Anetka, která poté co jsem jí přemluvila, dnes nešla do školky(jsou prázdniny a moc dětí tam nebude a dva dny doma její rýmě jedině prospějí) si s nima hrála snad hodinu. Snad budou obdobně bavit i Jojátka.
Aquilegia vulgaris - Orlíček obecný. Celé léto se mu nedařilo a teď na podzim krásně vykvetl. Přitom by měl kvést na začátku léta, no uvidíme příští léto snad se mu povede lépěji. Ikdyž květy má krásné už letos.
Změna. Novinky z naší rodinky nás nakoply a nastala u nás změna. Změna mého působiště u notebooku. Počítač se spolu se stolem a knihovnou přestěhoval pod schodiště(konečně se vystěhoval to skladiště co tady bylo) a vzniklo tak užasný pracovní místěčko přímo uprostřed našeho domečku :-.) Místečko ve kterém budu ted trávit asi trochu více času. Čeho se to týká prozradím až později až to bude tutovka. Ale už teď se moc těším.
Pro představu vkládám, ještě druhou fotečku kde je vidět i to schodiště.
A jestli se ptáte jakéže to změny u nás nastanou, nebojte na to si taky vyčlením jeden z dalších dní projektu.
A je to tady. Na teploměru -2,5°C a příroda je celá bílá. Jak říká Any venku jsou mrazíky. Docela mne to děsí, protože v tu mám ještě na zasazení stáleplodící maliníky, převislé jahodníky no a spoustu cibulek. Takže plán na víkend je jasný. Dodělat a zazimovat zahradu.
Silně jarní pohled, dnes vykouzlilo sluníčko na čerstvě vyrašeném ozimu. Donutilo mne to sjet z cesty a vyfotit :-)
Dnes za mnou Any přišla a říká:
"Maminko, prosím, mohla bych jít zítra do školky?"
Čekala bych cokoliv, ale tohle ani v tom největším snu. Po té co loni do Sluníček Any nechtěla, sice chodila, ale nadšení veškeré žídné, letos v koťákách "jen kvete". No přítomnost Terezky, Amálky, Anetky Hučkovic, Majdy a Vašíka, hraje prim :-)
Jsem moc ráda, že se do školky těší!! A tak jsem, idkyž to původně v plánu nebylo svolila a Any už šla dneska. Původně jsem jí chtěla eště nechat doma aby se pořádně vyléčila.
A k Any neodmyslitelně patří pastelky, je to Jedna z nejlepší Anetčiných zábav.
Tak přesně den po té co se Joník začal otáčet, Jolanka se "postavila" na čtyři. V téhle situaci jí prozatím fakt nevyfotím, tak pro jistotu přidala i další dovednost, je to opička. V léhátku je jen na jídlo a začla provádět toto. Asi je načase začít řešit veškerý možný zábrany a záchrany.
Přesně tolik, potřeboval Joník k tomu, aby se začal přetáčet na bříško. Korigovaně tedy téměř přesně na den, vzhledem k tabulkám :-) Je to šikula :-)
Návštěvník. Přiletěl a máme ho stále tady doma, asi už to nerozchodí, venku už je na něj asi zima, neb tam nechtěl. Nebo už má svůj život na sklonku kdo ví. Tak snad se mu u nás aspon trochu líbí.
Je to sice obyčená skupinovka, ale hrozně se mi líbí barvy podzimu a ta uvolněnost aktérek :-) Holky bylo to moc fajn, díky za skvělý relax.
Dnes jsem foták měla dost v ruce, hledala záběry a obrázky. Nejvíce se mi líbí tahle odrazovka. Nemužu však opomenout zásluhy Trollíka, neb jsme zkoušeli vodní odrazovky a ona mi házela kamínky, no docela jsme se nasmály, ale moc toho nevyšlo bylo sice zajímavé podvečerní světlo, ale už slabé.
A červánky.
Vypětí, únava, spěch, nevyspání vystřídalo uklidnění a uvolnění.
Noc na pátek byla děsná, spát jsme šla v pul jedné do 4 hodin vstávala k Joníkovi a Jolance ve 4 to ukončila Any bolením ouška zkoušely jsme ještě usnout, ale v 4:45 jsme zavelela vstávat. Oblékat, snídat, chystat, v 7:20 už jsme jely v pendolínu směr Praha. Na nádraží nás vyzvedl M. a šupajdili jsme k pediatričce. No tam jsme to po půlhodině čekání a 5lidí před námi zabalili a jeli domu, pak na poštu pro mléka, zabalit, napsat M. seznal ordinace léku všem dětem, zabalit sebe, vyzvednou Vergelku, nakoupit lambruska, vyzvednout Pendulku a hurá... po hodinové cestě s paní navigací jsme dorazily do cíle. Vojenská zotavovna Měřín.
Je to tu víkend bez dětí a chlapů.
Ten strom mne neskutečně zaujmul, což je ostatně vidět i z toho že při jeho focení jsem vůbec neřešila, co je za ním, takže lavička mi si brzo sjede z obrázku :-)
Dnes byl den mé (neodpustím si) "malé sestry" Lucky "no, jo no". Už je to velká holka, ale v mých očích bude vždy má malá segra. Dnes měla promoce, myslím, že její fotka vystihuje to co jsme cítila před pár (uf osmi) lety i já. Prostě to odychnutí si a radost z toho, že tu velehoru zdolala, a že jim prostě ukázala, že na to má. I já dnes byla docela dojmutá a měla slzy na krajíčku. Navíc začíná další etapa jejího života, no prostě jak už jsme psala, je to už velká holka.
No a musím přidat jednu s Any jednak jim to oběma společně hrozně sluší, a hlavně vyfoceno nadšení nad dárkem který jsme jí spolu s "velkou segrou" Silvií a našimi rodinkami dali.
(http://www.tandemovy-seskok.cz/tandemove-seskoky/tandemovy-seskok-padakem-dvde-foto/)
Takže Lucko, užij si to a jak je psáno "zůstaň nohama na zemi". A doufám, že budu mít tu čest a na jaře budu mít další úlovek do 365tky.
PS: přeji Ti, ať Ti vyjde taková práce, která Ti bude i koníčkem.
Malujeme srdíčka, plavem jako rybička. No jo v noční fotce pořád a pořád.
Tohle je srdíčko pro našeho tátu, aby věděl, že už se nám všem, po něm moooc stýská :-)
A máme tady další srovnání :-) Tentokrát táta a Joník. Nejsou to teda kopie, ale myslím, že mají hodně podobných rysů. Co myslíte?
Dneska Jojátka poprvé cestovala vlakem. Vydali jsme se do Ostravy na ¨Lucčinu" promoci vlakem. Lucku jsme si povolali na pomoc, takže přijela o pár dní dříve pobyla a pak jsme se vypravili všichni na akci "stěhování nečasovských národů".
Silvie mi dala tip, na vlak, který má řazen vagon pro matky s dětmi a který má také kupé pro vozíčkáře. Předem jsme si zašli koupit místenky, rozhodli jsme si je vzít do kupé hned vedle toho pro vozíčkáře s tím, že když bude volno ve vozíčkářském přemístíme se tam.
Moje "malá" sestřička, přijela za náma na návštěvu. Na oslavu jejích státnic jsme jí pozvali na sushi. Myslím, že jsme si všichni pochutnali.
No a když jsme se rozhodovali kam, a co si dát. Můj hlas byl pro sushi, jednak protože ho mám moc ráda, ale hlavně hned jsem věděla, že bude úlovek do projektu :-)
Našel se!!
V předvečer padesátého dne projektu jako na zavolanou, jako na oslavu :-). Asi se ptáte co se našlo, je to prozaické, našel se poslední pytel s oblečením po Any. Pytel, který už jsem dávno oplakala, ne z důvodu, že by Jojata neměla co nasebe, ale protože v něm byl on.
Ano ten pověstný a kouzelná Anetčin, klobouček. Any mám ve 4měsících v tomto kloboučku focenou a chtěla jsem Jojata taky vyfotit, pro srovnání.
Protože každý kdo Any zná od mala tvrdí, že Joník je jí hrozně podobný, já to vidím jinak a co vy?
PS: já vím chtělo to u jedné fotky stáhnout barvy, ale já pořád nemám nainstalovaný žádný program, i tohle jsem pokoutně dělala v malování od windowsů, a řeknu Vám to je uděsný prográmek!
Na přání :-)
PS2: po upravě číslování to teda není 50den, ale to je jedno ne:-)
Šiška pláče. Nevím proč, zda to tak má být, ale je to zajímavé, čistě logicky bych řekla, že je to nějaký kiks, ikdyž když to teď píšu, jde možná o lákání k opylení?
Dnes už můžu říct, že Joník své mlíčko umí vypít sám :-). Dostane ho v lahvičce a krásně pije, a drží si jí sám, díky jeho závislosti na mlíčku se není čemu divit. Jolanka na to peče, mlíčko zrovna dvakrát nemusí, takže chvili drží a pak si s lahvičkou hraje.
Asi nejhorší okamžik dnešného v pořadí již třetí Anetčina plavání. Docela by me zajímalo co jí paní plaváčková šeptá do ouška. Nicméně krom tohoto, kdy bylo vidět že se fakt bojí, zvládla třetí lekci na jedničku a to přestože, tam byla bez Terezky, ta je totiž nemocná.
Po minulé lekci, kdy obě holky dostaly "zabrat" odcházela Anetka s tím, že už raději bude chodit jen na taneční kroužek(rozuměj minitenis). Celý týden, když přišlo plavání na přetřes mne přesvědčovala, že už tam nechce. Bylo na mne vymyslet odměnu takovou, která jí bude ostatečnou motivací. I vymyslela jsem to šalamounsky.
domluva zněla "pokud to zvládneš, můžeš jít den po plavání po O" Anetka nadšeně přijala.
Plavání je v úterky a ve středu bude od příštího týdne v Klíčku od 13:00 keramika a výtvarka, takže bych jí stejně vždy den po plavání brala po O. Takto to má navíc za odměnu :-)
Nejde o značkování děti. Ale o nadšení Any z kroužků. Je to úžasný rozdíl, loni byl problém a keramika nevyšla. Je vidět, že vše má svůj čas. Any v rámci školky chodí na mini tenis a angličtinu. Dnešní první lekce angličtiny měla úspěch a když jsem přišla pro Any do školky uvítala mne nadšeným Hellou a hned přidala bye bye :-) . Když jsme z ní tahala, co ještě dělali, tak prý nic, celou 30minutovou lekci prý říkali hello a bye bye, a prý to byla děsná legrace, no kdo ví co tam vlastně dělali.
Už je venku zima. Všechny tyhle kvítky, asi už nerozkvetou. Jsou zavřené jako by jim ta zima byla taky. Stejně tak už ani my nebudeme chodit jen tak v triku a už zase vyháníme chmury podzimu. Děsně se těším na sluníčko a léto.
Anetka zdolala svou pyramidu. Díky slovu pyramida, ve kterém jí krásně zadrnčelo "er" už jí to docela jde. Úplně ukázkově ve slovech jako trdlo, triko, Petra a podobně. Na začátku slov je to ještě problém, ale i tak je to naše velká holka.
Prostě když přestala šišlat(naučila se loni ve školce), zjistila, že umí kRásně mluvit :-)
Tak dneska jsme krom jiného opět byli v Klíčku. Už to tam začíná být moc krásné. Aby ne když se má za týden otvírat :-) Já jsem dokončila obrázky a Jolanka s Jonáškem si hezky hráli v košíku :-)
A tady je můj výtvor, doufám, že se bude dětem líbit.
V noci na dnešek měla Jolanka horečku, u večer se probudila a hrozně plakala, nešla utišit, nakonec usla sama s plínkou na obličeji v pracovně. Než jsem šla spát, přenesla jsem jí do její postýlky. Po půlnoci lehce kňourala, šla jsem jí dát dudlík a zjistila jsem, že má horečku 38,5°C. Dostala čípek, do mlíčka diazepam a hned zase usla, ráno a celý dnešek už měla jen kolem 37.3. Co z toho plyne, ocitáme se v modu "asi zuby". Tak co jsou tam nebo ne? Popravdě zkoumám zkoumám a 100% to potvrdit nemužu, takže uvidíme v příštích dnech.
Tak, když jsme se sem před rokem a půl stěhovali, byli jsme prvními obyvateli těchto domečků. Na poli před náma byla ještě louka. No a dneska, už je téměř hotovo. Začíná to tu vypadat hezky. Kolem nás je takových domečků třináct. Od začátku se nám moc dobře bydlí, teď to bude lepší i v tom, že už nebudeme bydlet na staveništi.
