sobota 28. února 2009

Honzovky


Jednu fotku mimo téma, včerejšek byl Joníkův, ale tohle si nemužu odpustit. Moje první buchty honzovky. Už dlouho se v mém virtuálním světě řeší kynuté těsto. Při mých chabých pokusemch mi nikdy nevykynulo, takže jsem jej odkázala do receptů nikdá nedělaných. Tenhle týden jsem, ale dostala chuť, tento svuj mýtus pokořit. No a za virtuální pomoci Diny ( Vaříme s Diny) se mi to povedlo. Jsem na sebe hrdá a všichni kolem se olizují i Any která první snědla jen po pohrůžkou násilím, neb klasicky jen při pohledu zahlásila " to mi nechutná, to už jsem někdy jedla" a to jste měli vidět ten sladký úsměv, když se jí honzovka začla rozplývat na jejím mlsném jazýčku.

Jejich tvorba měla ještě jednu zajímavou stránku, zavzpomínala jsem si na naši prababičku a na to, jak nám je o prázdninách vždy s láskou dělávala.

365 - den 193.


Jaro. Tak už dorazilo i k nám. Mnou na podzim zasazené sněženky se klubou ze země. Je to fajn už po ránu je venku krásně svěže, večer je ještě v půl šesté světlo. prostě jaro se blíží. (škoda že zítra jedeme na lyže to mě to jaro zase tak netěší) A s tím se blíží i první narozeniny Joníka a Jolíka. Kdyby dbali na pokyny lékařů narodili by se, až první jarní den. Jenže oni měli už tenkrát svou hlavu a tak si budu navždy konečně pamatovat ,kdy ti Pepíci mají ten svůj svátek. No ještě pár dní a udeme mít dona dvě batolata.

pátek 27. února 2009

365 - den 192.


Sláva!! Není nad to mít fotku do blogu hotovou hned ráno a ještě s takovou radostí!!! Joník si sám od sebe, bez pomoci klekl u pohovky. Nevím co ho natolík zaujalo, že to stálo za ten výkon :-). Tak mám hezký start do dnešního dne.

Jinak večer si Any začala stěžovat na bolení v krku. No k tomu prý i hlavička a kolínka, takže jsem hned dala zábal na krk vitamíny a preventivně a na bolest nurofen. Teď jí to prý nebolí. Tak snad to zaženeme v počátku a hory si užijeme.

čtvrtek 26. února 2009

365 - den 191.


Anetky hnízdo. Neboli vznešeně Anetčin hotspot No určitě jí nedáváme zrovna dvakrát dobrý příklad, co se pořádku týče, ale myslím že tohle už je moc, a že bude třeba v ní vypěstovat trochu systematiky. Protože tohle, už tady máme týden a já ne a ne se odhodlat k tomu to zlikvidovat. Zásadní probém je v tom, že tam má Any hračky, barvičky a modelínu, které tady dole nemá kde uložit, a protože je používá velmi často, tak sije skládá na stůl. Jednou za čas to setřídíme, ale za pár okamžiků to stejně nakonec vypadá takto...

PS: ta sklenice na kraji už tam nestojí, jen co jsem položila foťák Any jí shodila, takže střepy prý přinášejí štěstí, snad ho budu mít aspoň tolik, abych vymyslela, jak by toto místo mohlo být srovnané stále.

středa 25. února 2009

365 - den 190.


Není 180cm, jako 180cm. Po dnešku 100% vím, že naše auto s bednou na střese má více jak 180cm.

Ke své nové lyžařské bundě jsem potřebovala ještě tenkou bundičku pod ní. Včera v šestce jsem nepochodila a tak mne dnes M poslal na Anděla. No tak si doma v klidku zabalim Jojata Any je ve školce a já se vypravím. Těsně před vjezdem do garáží, mi bleskne hlavou, že je to dobrý, že v Butovicích je výška 2,6m takže to nemusím řešit. jenže Anděl nejsou Butovice. Už při průjezdu pod tou měrnou tyčí slyším lehký zvuk, zarazím se a kouknu do zrcádka a vidím za mnou další dvě auta, nedá se nic dělat zpět už to nejde, no třeba to je jen o fous, uvidím co mi řeknou pánové u vjezdu, no neřekli mi nic takže jedu, dávám si sakra pozor a brzy objevím, že se fakt všude nevlezu. Jsem lehce nervozní, ale pomalu si najdu trasu až k výjezdu, vídím, že vyjedu, tak zaparkuji a odychnu si. jdu nakupovat pomalu se uklidnuji, výběr mizerný, ale jednu si vemu, zajdu si na jídlo nakrmím Jojata a hodlám se vydat zpět.

Nemůžu naložit Joníka, neb auto vedle mne stojí tak blízko, že neotevřu dveře, naložím ho do kufru popojedu a přendám na jeho místo. mohu vyjet ještě jednou zkouknu těch pár metrů k závoře a oddychnu si. Ufff.

Projedu závorou a zbystřím, ha asi 5metru za závorou se strop výrazně sníží a mě je jasné že neprojedu, kouknu do zrcádka a za mnou auto. Vystupuje z něj sympatický mladý muž a říká at to zkusím, že bude koukat, no dojdem k tomu, že tudy to nepujde. Musím se vrátit a zkusit to jinudy.

Jenže ouva kouknu zpět vycouvat není možno stojí za mnou už asi 10 aut a otočit se a jet vjezdem taky ne, tam je strop taky snížený...

Je třeba minimálně přeparkovat tak aby se dalo odjíždět. To už jsem nervní více a poprosím mladéhu muže, zda by to neudělal on, má s tím taky trochu problém, ale stojím tak, že můžou projíždět auta. Je milý a odhodlaný pomoci mi mou situaci vyřešit. Pomáhá mi sundat bednu dolů, ale co pak vyvezl by mi jí ven, má octávku, jenže venku není kde zastavit ,abychom si to předali.

V tom přicházejí pánové hlídači či jakou tam mají funkci a říkají, no musí to dolů, to už je nám všem jasné. Po chvilce uvažování je napadlo, že druhý výjezd je vyšší a tam snad projedu. Takže mi berou bednu a já tam mám dojet. ještě je prosím at mi zastaví ten proud vjíždějících aut neb se tam musím otočit, to už zvládám a za neustálého strachu,že někde něco přiberu i bez bedny hledám ten druhý výjezd, jedu po směrovkách a ne a ne ho najít, pak na mne mávají a už ho vidím. Vyjedu do vyššího patra k výjezdu. Pánové mi pomohou přimontovat bednu a navigují k výjezdu.

Sláva jsem venku.

Tož tak to vypadá když se člověk pokouší udělat se svého auta kabrio a nedaří se mu to, NAŠTĚSTÍ!!!

Smskovala jsme si s M. já: "tak na Anděla se s bednou nevlezu, ale já vlezla ..."
on: " skvělý, takže k nový bundě potřebujem, ještě novou bednu"
já: "potřebujem, novou mámu, neb tohle už hraničí s mentalní postižením na úrovni blondýny"

No nikdy jsem si nemyslela, že já se aktérkou historky, kterou si jistě mužské osazenstvo garáží na Andělu bude dlouho vykládat.

Nu což řidička, pipina, a ještě s dětma, holt co se mnou udělalo 5 let na MD a tři malý děti.

Omluvou mi může být jen to že v Šěstce, v Butovicích, Palladiu i Globusu na Zičíně se v pohodě vlezu i s bednou.

úterý 24. února 2009

365 - den 189.


Buchy buchy. Mámo já chci ven, pusť mne. Tam je tolik zajímavých věcí, tady mne to nebaví. Až se přídá i Joník ude nejspíše sklo v ohrožení :-)

Dens jsme byli u dětské dr. Joníka naočkovala a Jolanku poslechla. Dle ní to klidně mohou být zuby. Poslechově je čistá, tak jí napsala kapičky ať se jí ta zelenice zelená co jí teče z nosu někde neusadí. A až budem fit mám e prostě přijít na to očko.

pondělí 23. února 2009

365 - den 188.


Už jen kousek. Ano, už jen kousek a zase budem řešit "kam s tím" tak aby si neublížili.

Dnes jsme byli na kontrole na neurologii. Závěr: Jolanka velmi šikovná a spíše nad normálním vývojem. Joník má hraniční vývoj hrubé motoriky. Nicméně o víkendu se konečně čím dál více staví na 4 a tím dělá pokroky.
Je fakt že by mne nikdy nenapadlo, že mezi nima může být takový rozdíl. Jolanka je na čtyřech zhruba od konce října, Joník první pokusy předvedl na konci února, to jsou celé čtyři měsíce rozdíl. No snad to kluk jeden dožene.

neděle 22. února 2009

365 - den 186.


Tak sedm je prý málo na to, aby se dávalo zlato, tak jsem si vybrala něco praktičtějšího. Takže až na svahu uvidíte oranžovou střelu vykliďte prostor, hrozí nebezpečí úrazu :-)

Fotil mne M. a na Joníka můj výstup silně zapůsobil a takto se začal tvářit. Chůdě maminka v lyžařských brýlích se mu silně nelíbila. Nebo, že by již od mala vyjadřoval svůj postoj k lyžařskému sportu?

sobota 21. února 2009

6+1


6+1. Dnes večer jsme po uložení drobotiny oslavili naše zítřejší výročí. Zítra 22.2. v 14:00 budeme celých sedm let manželé. Pokud je pravda, že sedmý rok je krizový, tak ho právě máme za sebou, bez zásadních problémů a to je fajn. Takže jen tak dál :-)

Jolanka, je přes den lepší, ale bez teplot jí drží nurofen, trochu se přidala rýma. Uvidíme jaká bude noc.

365 - den 185.


Nekvalitní foto s kvalitním obsahem.

Ale v rychlosti to jinak nešlo, věřím, že brzy se podaří znovu a lépěji. Joníku dotoho!

Noc na dnešek byla děsná, nejen, že mne bolel celý člověk, ale jak už to tak všechny Murfyho zákony chtějí, od pul dvanácté Jolík poplakávala, očividně jí něco bolelo, tipovala jsem zuby, takže dostala Viburcol a pusinu jsem jí namazala mundisalem. No přesto se tvářila že má ráno, a že teda spát nebude. Šla jsem s ní tedy do pracovny tam občas na chvilku usla a v 2:00 jsem zjistila příčinu, měla rovných 40°C. Takže nurofen a zábaly, pak zase zábaly a pandadol, a tak až do rána. To jí konečně teplota slezla pod 38 a já mohla díky M. na chvili kountinuálně zavřít oči. Krásné to spaní mi přerušil telefon, klasika :-) Jaký bude den uvidíme, nic jiného jí není, takže tipuju na 6. dětskou nemoc co měl Joník před horama, ale to uvidíme až za tři dny.

pátek 20. února 2009

365 - den 184.


Bláznovství. Přesně tak by se dala charakterizovat moje včerejší snaha, něco se sebou udělat. Sousedky mne tahaly na cvíčo, ač bodystyling nemusím a akce se všemi dětmi se mi nezdála už v předstihu, přesvědčila jsem sebe samu, že ve mne nesmí zvítězit lenost. Takže v 14:30 jsem nalogistikovala Jojata rovnou ke spánku do auta, v 15:45 vyrazila autem pro Any do školky a v 16:15 už jsme stáli připraveni před domem k odjezdu. Vůbec jsem něvěděla kam jedem, takže jsem musela počkat na holky. Měly zpoždění místo v 16:20 jsme vyrazili až v 16:30 a těch deset minut mi pak hodně chybělo. Když jsme dorazili na místo vylodila jsem Jojata do kočáru a s pomocí Katky jsme překonaly schodiště, zdálo se, že poslední překážka zdolána. Haha. Při příchodu jsme se dověděli že od minulého týdne mají nové předpisy a hlídají děti až od 15měsíců, ale když sjem dorazila taky prý dnes cvičit můžu. No narovinu představa, že jsem tam poprvé a naposled se mi docela příčila a nebýt toho, že Any byla natěšená na pobyt v koutku se všema holkama vzdala bych to .
Pokračovala jsem v tom tedy dál. šla odevzdat, vysléct a nahrmit děti, pak převleci sebe, to už se začlo cvičit. Když jsem byla konečně ready a chtěla zamknout skříňku zjistila jsem proč mají klíčky na sobě čísla, takže vše vyházet a naskládat do správné skříňky a pak šupajdy cvičit. Tam už měly rozcvičenou setavu, takže jsem se nechytala, bylo málo místa, ale přesto jsem si cvičení nakonec užila.
Poté následovala akce nalodění, takže převléci sebe, obléci děti, nanosit ke kočáru všechny krámy, děti a nalodit je do auta. Pak už jen za šíleného řevu dorazit domů, tam je zase vylodit a dát jím tu kaši, aby přestaly plakat. Je 19:00 a už mne čeká jen večerní maratón.

Takže večer jsem došla k závěru, že asi zůstanu nehubená, neb tohle se prostě pravidelně provozovat nedá. A to, že mne neskutečné bolí celé tělo, ani zdůrazňovat nemusím.

čtvrtek 19. února 2009

365 - den 183.


Monte. Domácí dobrůtka dle Lenči. Aneb ať žije internet :-)

Dnes měli Jojátka zase premiéru. Všichni jsme vyrazili k paní zubařce. U Any jsem se trochu bála, neb pravidelné kontroly jsem za poslední dva roky jaksi několikrát odvolala, nejdříve mi bylo strašně zle, pak jsem měla velký pupek no a pak starosti s Jojaty. Dnes to konečně vyšlo a asi po čtvrtém objednání došlo i na kontrolu. Naštěstí má všechny zoubky v pořádku a dle paní doktorky si je i správně čistí, no já bych teda tou chválou trochu šetřila, ale co už.
No a Joník krásné 4zoubky a další nahmatala a Jolanka prozatím jeden. Máme čistit bez pasty i jim, dr. se smála když jsme jí říkala, že už musíme dávno, neb by to nebylo výchovné, že si Joník nečístí a Any musí.

Odpoledne měla Any novou angličtinu no sice tam nechtěla jít, ale líbilo se jí a půjde prý zase.

recept:

"Monte" od maminky anebo od Llenči

1/2 l mléka, 1 čokoládový puding, 1 lžíce třtinového cukru, 100 g čokolády na vaření, hrst rozinek, hrst nalámaných oříšků, 50 g másla, asi 200g kys. smetany + já jsem ji smíchala s vanil. cukrem.

Ve 100ml mléka rozmícháme čokoládový puding. Zbytek mléka zahřejeme, osladíma a nalámeme do něj čokoládu. Poté vlijeme rozmíchaný puding a přivedeme k varu.

Přidáme rozinky, ořechy a po odstavení zjemníme máslem.

Teplý puding vrstvíme do sklenic nebo misek střídavě se zakysanou smetanou. Na vrchu případně ještě posypeme oříška. Lednička. Bříško.


středa 18. února 2009

365 - den 182.


Je středa. Takže dnes konečně byla po dlouhé době zase keramika. Celý den jsem na foťák nešáhla tak jsme si ho vzala sebou. No a vytáhla jsme ho jen když jsme čekala, až Katka s babičkou pojedou. No sněží a sněží, ale do toho stále fouká, takže třeba na střeše sníh vůbec není.

Any měla dnes zase flétnu, takže už umí konečně i Cecilku :-)


úterý 17. února 2009

365 - den 181.


Přednáška. Dnes jsem byla na velmi příjemném setkání maminek s Mudr. Halkou Korcovou v Husově knihovně v Mdořanech(http://www.hkmodrany.cz/udalosti.php). Téma: Máme doma děti různého věku, klady a zápory.

Bylo to příjemně a poučně strávené dopoledne. Z toho hlavního jsem si odnesla to, že starší sourozenec je odkázán k určitým nevýhodám a proto by mu z této pozice měly plynou nejen povinosti, ale také privilegia, jako chození spát později a podobně. Taky, že nejde mezi děti dělit city a čas spravedlivě, neb každé je individualita a tudíš potřebují jiné zacházení s jinou měrou. Spravedliví bychom mohli být pouze v případě, že nemáme děti, ale identické klony.

Ve vztahu k mladším sourozencům, se mu má dát vždy časový úsek, musí mít otevřenou budoucnost. Takže nevysvětlovat "on je ještě malý a nerozumí tomum neumí to, nemůže to", ale "on je ještě malý nerozumí tomu, neumí, nemůže, ale až mu budou tři roky, až bude chodit do školky už tomu rozumět bude".

Dále je vhodné s dětmi pěstovat rituál v randění. třeba jen zajít koupit papuče a na zmrzlinu, ale být sním sám a ne doma a povídat si. Toto se nám vrátí v pubertě dětí, neb teď nám chtějí děti říkat co cítí a co je trápí a co je napadne, ale v pubertě zmlknou a když přijdeme pak s myšlenkou společného randete a nebude to v rodině obvyklé, puberťák si maximálně poklepe na čelo.

Děti mají být ve společném pokoji dokud to jen půjde(puberta), ale mají mít každý své místo, které je jen jejich(šuplíček, skříňku) které je chráněno před ostatními sourozenci.

No a ještě spousta dlaších, jako riziko dávání sourozenců na stejný hudební nástroj, sport a podobně.

Jo a občas je třeba ty starší pomenšit tím, že ti mladší jedou třeba k babičce a rázem se z těch starších stanou v naších očích opět malé děti.

A závěr, snažíme se asi dobře, a teď jde o to abychom to všichni přežili :-)

Odpoledne jsem vyzvedla Any a šli jsme všichni hledat místo na bobing, no moc ideální to tady na tento druh zábavy nemáme, ale našli jsme :-)


pondělí 16. února 2009

365 - den 180.


Zima. Né a ne ustoupit, ne že by to zrovna mi vadilo. Já se docela těším, že budou zase velké mrazy a o víkendu si hezky celá rodinka zase zabruslíme.

Vločky, definitivně vím, že je vyfocené mít nebudu. Zjistila jsem že muj foťák takové makro prostě neumí, škoda.

Jo a dnes jsme byli na ORL, s Anetkou na kontrole sluchu a madlí. No je to opice hraje na nás, že neslyší, ale slyší moc dobře.

neděle 15. února 2009

365 - den 179.


Na zdraví. Terezka, Any a Terezka na karnevalu. No holčičky si to moc užily, i maminky. Jen mne bolí celý člověk, neb tanec s 18tikilovým pětiletým dítkem v náručí s patřičnými akrobatickými kreacemi je fakt vysilující :-)

sobota 14. února 2009

365 - den 178.


Zkouška. Zkouška kostýmu na zítřejší karneval. Dnes jsme řešili, za co Any půjde. No vílovské a princeznovské období stále nepomynulo, takže je to jasné, v rámci domácích možností jsem Any přesvědčila, že hvězdičková víla bude to pravé ořechové. Takže z mojí staré noční košile, jsem přešila šatičky, našila jsem korálky a z dalších udělala čelenku. Pod šatičky je moje stále funkční halenka. A na obličeji nezbytné malůvky. To, že jsem pomalovaná taky asi psát nemusím, že:-)

pátek 13. února 2009

365 - den 177.


Litr zdraví. Tohle je naše oblíbená mňamka. Od okamžiku nákupu odšťavňovače, se nám stále neomrzely. Dáváme tam vše co jen jde. Nejvíce jablka, mrkev, kiwi, pomeranče, citron, hrozny, pomelo, a moc dobré je přidat kousek zázvoru. Při výrobě vznikají krásné barevné pásy z jednotlivých druhů ovoce, pak se to zamíchá a naředí vodou. Nazdraví!!!

čtvrtek 12. února 2009

365 - den 176.


Jolanky premiera. Tak jsem dneska byli nakupovat, věděla jsem, že budu potřebovat to hrablo na sníh a to bych s kočárem a nákupem nezvládla. Naštěstí Jolanka neusla takže mohla být usazena do vozíčku, Joník vyspával většinu nákupu. No několik lidiček se mne ptalo zda jsou to dvojčata, mne však více udivila cena nákupu vozík byl sice plný(dětí), ale schválně kolik jsem asi platila?

Ke konci už oba kňourali hlady, neb doma měli ke svačině veku a štávu. Vlastně další premiera dnešního dne. Jolanka hezky snědla víc jak půl chlebíčku a zapila to tak padesátkou štávičky, zato Joník, u třetího kousku ho to natáhlo a vyblinkal i mlíko co měl dávno předtím k snídani. No a pak se mám divit, že sni dohromady tři jogurty a ještě kňourají, že mají málo...

středa 11. února 2009

365 - den 175.


Sice sněží, ale vločky, jsou nic moc, takže jsem zachytila jiný důležitý mezník v našich životech. Už jsem to asi zmiňovala ale v sobotu před odjezdem na hory Jolanka poprvé zdolala náš schod. Podotýkám, že na dovolené jsme měli mít mezonetový pokoj. No naštěstí jsme si ho vyměnili takže problémy jsou až teď doma. O víkendu tu zábranu táta udělá. Zatím co to tady píšu přilezli oba sem k PC a Joníka nejvíce zajímají knihy z knihovny a nejvíce tvorba WWW, že by se pomamil :-)

Teď následovala bitka o prostor a vše končí neskutečným Joníkovým prohraným řevem. No začíná tu být veselo!!!!

úterý 10. února 2009

365 - den 174.


Celou zimu se těším, že si vyfotím vločku. Vyzkouším si makro a zvětším tu jejich krásu. Prozatím jsem neměla štěstí. Vždy když se k focení dostanu už jsou slité v jednu velkou tající hromadu. Dnes jsme se vzbudila a bylo čerstvě nasněženo. Těšila jsem se, že dnes se to povede... Nepovedlo, než jsem zajistila děti a vydrbala koberec v předsíni začlo pršet...

Tak aspoň nějaké makro a kouzlo kapky.

pondělí 9. února 2009

365 - den 173.


Složenkový den. Po návratu z dovolené nás čekala plná schránka. Plná samých neoblíbených dopisů. No tak jdu na to, je třeba vše vyřídit, pak bude zase chvili klid. Doufám

PS: Jaffi na svém blogu píše o generaci Y. Lidech 80tých a 90tých let, kteří neváhají na net o sobě napsat cokoliv. A generaci X která se bojí a vše řádně lustruje. Nemyslela jsme si, že vyfotit složenky tak, aby na nich nebyly dlé mé generace X citlivé informace je tak složité, takže jsem je trochu poupravila.

neděle 8. února 2009

365 - den 172.


Tak mám po šatech. No jo, včera mi bylo zle a celý den se o děti staral táta. No bylo mu odměnou najít ho. No jo Jolanka má první zoubek. Dlouho očekávanou jedničku vpravo nahoře.

sobota 7. února 2009

365 - den 171.


Návrat. Dnes jsme se zbalili a posnídani vyrazili směr domov. Baleni bylo šílené, ale opět jsme vše natlačili do auta a mohli jsme vyrazit domů, no byli jsme předposlední. Cesta byla dlouhá, nejdříve docela slušná zácpa v horách a pak už od Jablonce Any hlásila, že jí bolí bříško, takže jsme čekali kdy začne blinkat. No první zahlásila kakat, tak jsme zastavili vyčůrala se a čerstvý vzduch jí asi udělal dobře takže jsme dojeli domů bez použití pytlíku. Blinkat začla až navečer, když jsem byla v obchodě, kde jsem jen popadla to nejnutnější abychom měli něco k snědku a ještě jsem musela na benzínku pro colu a s vypětím všech sil dorazila domů a zalehla k Any. Já teda neblinkala, ale blbě mi bylo řádně. No už zbývá jen Joník, uvidíme zda odolá nebo si srba taky vyzkouší.

foto: detail kachlových kamen v restauraci U Voctů

pátek 6. února 2009

365 - den 170.

Je pátek, poslední den. Dnes jakoby nám počasí chtělo vynahradit ty zakaboněné dny, vykoukl sluníčko. Hned po snídani jsme se vydaly s Any na sjezdovku a maximálně si to obě užily. Any drandí jak o závod, musím jí dost brzdit, myslím že její strach se přeměnil v můj starch o ní. 'Odpoledne opět bobování a večer měly holčičky diskotéku. Jolanka už neblinká a ostatní se dál drží tak vidíme zda vydrží až domů.
video

čtvrtek 5. února 2009

365 - den 169.


Ráno se na Lysou pro změnu vydali tátové. My s Katkou a Terezkou vyzkoušeli lyže bez instruktorky ve školičce, ale nebylo to nic moc. Tak jsme se vydali na bobování a oběd do krásné stylové restaurace. Odtud jsem já s Jojátkama utíkala domů, neb Jolanku postilh srb a blinkala jak o závod.

Po O jsme čekly až dorazí táta, abychom si s Any střihly dvojnásobnou premiéru. Jednak Anetky první jízda na dospělém vleku a pak naše společná první sjezdovka. Našla jsem v sobě netušené rezervy a šlo se na věc. Any se vůbec nebála a tak jsme první jízdu na vleku zvládly obě bez ztráty kytičky a Any si tak vysloužila tykadýlka jako správná lyžařka.

První jízda dolů, byla dlouhá, Any se po každé zatáčce zastavila, několikrát spadla, ale byla neskutečně nadšená. S každou další jízdou získala další fous odvahy a jezdila čím dál rychleji a krásně malovala obloučky.

středa 4. února 2009

365 - den 168.


Akce "holky na lysé". Na dnešk připadl pro nás velké holky, výlet na Lysou horu. Hned po snídanijsme zanechaly tatínky s jejich dětmi a vyrazily na sjezdovky na Lysou horu. pomocí dvou sedačkových lanovej jsme se dostali až na vrchol a tam nás čekalo maximální překvapení. Nodherné sluníčkoa pohled do kraje zakrytý vrstvou mraku. No škoda, že jsem neměla sebou foták. Tak krásně uplně zasněžené stromy v slunečním svitu s modrou oblohou bylo škoda nevyfotit. No mám je aspon v mobilu uvidím, zda doma najdu kabel a stáhnu ty fotky. No parádně jsme si to všechny užily ikdyž sluníčko na sjezdovkách se snižující se nadmořskou výškou vystřídala nejdříve maximální mlha a pak šedá oblačná nálada. Po příjezdu jsme se zase s M. vystřídali a on si zaběhl aspon na sjezdovku u chaty.

Na fotce jsou nejspíše zazimované maliny v Rokytnickém podání.


úterý 3. února 2009

365 - den 167.


Poslední den ve školičce.Dnes byla Any ve školičce naposled. Její oblíbená paní instruktorka měla volno, až v sobotu, a k druhé jednak nechtěla a hlavně její přísup byl tak hrozný, že jsem odmítla dát za to ty peníze. na fotce jsou všechny čtyři lyžařky(na zemi stojí Anetka Hučkovic, a nahoře zleva Terezka, Any a Adélka.

Večer postihl M. srb, takže měl veselou běhavou noc a já nervíky jak si to hezky všichni předáme.

pondělí 2. února 2009

365 - den 166.



Any měla další hodinu ve školičce. A my se vystřídali na sjezdovce. Počasí začalo být lehce nečasovské, ale i tak se den povedl. Ve volných chvílích holčičky řádí na chatě a v podstatě o nich ani nevíme. Zdravotní stav našich dětí se lepší, Joník už skoro není osypaný a pomalu ustupuje i rýma. Odpoledne mi Any ukáže, jak už umí hezky uvládat lyžičky, chodí hezky do kopce a taky prý umí zatáčet. Večery se odvéjejí ve znamení společenských her. Tátové karbaní, no sousedi prý potřebují na komín, tak Jirka vesele zaučuje ostatní do maryáše a pokeru(M. prohrál tři stovky) a mámy objevují novou úžasnou hru Osadníci z Katanu.

neděle 1. února 2009

365 - den 165.


Lyžařka. Dnes se Any poprvé v životě postavila na lyžičky. Dopoledne jsme to zkusili s dětma na svahu, a došli jsme k závěru, že tento způsob není vůbec dobrý, takže jsme naběhli do lyžařské školičky a objednali jí první hodinu. Any si to maximálně užila, co se naučila, ale ukázat nechtěla.
Taky jsme zrekognoskovali terén a užili si sluníčka.