Není 180cm, jako 180cm. Po dnešku 100% vím, že naše auto s bednou na střese má více jak 180cm.
Ke své nové lyžařské bundě jsem potřebovala ještě tenkou bundičku pod ní. Včera v šestce jsem nepochodila a tak mne dnes M poslal na Anděla. No tak si doma v klidku zabalim Jojata Any je ve školce a já se vypravím. Těsně před vjezdem do garáží, mi bleskne hlavou, že je to dobrý, že v Butovicích je výška 2,6m takže to nemusím řešit. jenže Anděl nejsou Butovice. Už při průjezdu pod tou měrnou tyčí slyším lehký zvuk, zarazím se a kouknu do zrcádka a vidím za mnou další dvě auta, nedá se nic dělat zpět už to nejde, no třeba to je jen o fous, uvidím co mi řeknou pánové u vjezdu, no neřekli mi nic takže jedu, dávám si sakra pozor a brzy objevím, že se fakt všude nevlezu. Jsem lehce nervozní, ale pomalu si najdu trasu až k výjezdu, vídím, že vyjedu, tak zaparkuji a odychnu si. jdu nakupovat pomalu se uklidnuji, výběr mizerný, ale jednu si vemu, zajdu si na jídlo nakrmím Jojata a hodlám se vydat zpět.
Nemůžu naložit Joníka, neb auto vedle mne stojí tak blízko, že neotevřu dveře, naložím ho do kufru popojedu a přendám na jeho místo. mohu vyjet ještě jednou zkouknu těch pár metrů k závoře a oddychnu si. Ufff.
Projedu závorou a zbystřím, ha asi 5metru za závorou se strop výrazně sníží a mě je jasné že neprojedu, kouknu do zrcádka a za mnou auto. Vystupuje z něj sympatický mladý muž a říká at to zkusím, že bude koukat, no dojdem k tomu, že tudy to nepujde. Musím se vrátit a zkusit to jinudy.
Jenže ouva kouknu zpět vycouvat není možno stojí za mnou už asi 10 aut a otočit se a jet vjezdem taky ne, tam je strop taky snížený...
Je třeba minimálně přeparkovat tak aby se dalo odjíždět. To už jsem nervní více a poprosím mladéhu muže, zda by to neudělal on, má s tím taky trochu problém, ale stojím tak, že můžou projíždět auta. Je milý a odhodlaný pomoci mi mou situaci vyřešit. Pomáhá mi sundat bednu dolů, ale co pak vyvezl by mi jí ven, má octávku, jenže venku není kde zastavit ,abychom si to předali.
V tom přicházejí pánové hlídači či jakou tam mají funkci a říkají, no musí to dolů, to už je nám všem jasné. Po chvilce uvažování je napadlo, že druhý výjezd je vyšší a tam snad projedu. Takže mi berou bednu a já tam mám dojet. ještě je prosím at mi zastaví ten proud vjíždějících aut neb se tam musím otočit, to už zvládám a za neustálého strachu,že někde něco přiberu i bez bedny hledám ten druhý výjezd, jedu po směrovkách a ne a ne ho najít, pak na mne mávají a už ho vidím. Vyjedu do vyššího patra k výjezdu. Pánové mi pomohou přimontovat bednu a navigují k výjezdu.
Sláva jsem venku.
Tož tak to vypadá když se člověk pokouší udělat se svého auta kabrio a nedaří se mu to, NAŠTĚSTÍ!!!
Smskovala jsme si s M. já: "tak na Anděla se s bednou nevlezu, ale já vlezla ..."
on: " skvělý, takže k nový bundě potřebujem, ještě novou bednu"
já: "potřebujem, novou mámu, neb tohle už hraničí s mentalní postižením na úrovni blondýny"
No nikdy jsem si nemyslela, že já se aktérkou historky, kterou si jistě mužské osazenstvo garáží na Andělu bude dlouho vykládat.
Nu což řidička, pipina, a ještě s dětma, holt co se mnou udělalo 5 let na MD a tři malý děti.
Omluvou mi může být jen to že v Šěstce, v Butovicích, Palladiu i Globusu na Zičíně se v pohodě vlezu i s bednou.
