364 - den 224.

Opět, aneb vývoj krokusů u nás. Dneska jsem to už nevydržela a jela do nemocnice se svýma pajdavýma nožkama, tedy následkem mého aktivního přístupu k životu. No mám natažené úpony achylových šlach na obou nohách. Protože je to nereálné fixace neproběhla, velmi milý a příjemný dr. mi naordinoval aspoň léky, prisnitz a klidový režim. Takže mám nohy ovázané a snažím se jim ulevit co to dá. No moc tonejde, ale doufám že se to brzy zlepší.

Odpoledne když Any přijela z tanečků šla k Terezce na zahradu, a mne to nedalo a popajdala jsem aspoň s foťáčkem v užasném svitu zapadajícího sluníčka. krokusy se snaží, ale do krásy těch sousedovic mají sakra daleko, nicméně rostou neb je tahám i očima. Nicméně krom krokusu rostou, narcisky, tulipány, řebčík prostě začíná ta zahrádka hezky ožívat.

365 - den 223.

Dopoledne honička po úřadech, odpoledne úklid v Klíčku a procházka ke kačenkám. No spíše jsem se tam dobelhala, ale Any byla spokojená a to je hlavní.

No a sousedovic majestát opět na naší zahradě.

Nějak si ty šelmy oblíbily naší zahradu. Mají tu asi "meeting point" no myslím, že brzy jim děti hezky vypráší kožíšek. Prozatím je jen obdivně pozorují skrz okno.

365 - den 222.

Ukradená krása. No jo, takhle krásně kvetou krokusy u sousedů. A u nás nebylo stále nic. Dnes jsem koukala a už se pomalu klubou sláva. asi jsem je prostě zasadila mc hluboko. Tak až vykvetou i u nás, budou tu mít taky své místečko :-)

365 - den 221.

Den bez dětí. Dnes jsem šla opět do Klíčku. Tentokrát po dlouhé době bez dětí, no možná poprvé. Konal se oficiální bazar. Já s Katkou a Ivou jsme tam prodávaly a hlídaly po bazaru rovnaly a třídily a počítaly. Táta byl s dětma doma sám a dle smsek(Jolanka vylezla na pohovku, ale neumí dolů, tak ječí když spadne :-)) si to všichni užili i doma. Navečer jsme zase vyráběnkovaly s play maisu Any udělala hrad a táta jí na něj slavnostně přidělal vlajku. Pak jsme já, táta a Any blbli v předsíni a když jsme se vrátili do obýváku Jonáš slastně futroval vlajku a Jolanka střechu Anetčiného hradu :-) No je to pufrovaná kukuřice obarvená potravinářským barvivem tak jim to více než jede :-)

365 - den 220.

Any dnes zůstala doma, protože včera večer jí bolelo v krčku. Nic zásadního to nebylo, ale řekla jsme si že tři dny doma budou jedině dobře. Odpoledne jsme šli do klíčku vybrat si z těch hromad oblečení na bazaru. Ulovila jsem spoustu krásy za pár kaček. Takže Any má krásné šatičky, Jolanka ještě krásnější (jen je třeba je využít a jít nejmíň někam na svatbu, asi to budem muset popostrčit u nejmladší z mých sester :-)), no a pak spoustu užitečných triček, mikin kalhot a rifliček. S dvojkama je toho potřeba tak nějak více nebo co.

No a co je užasné celá tahle hromada veskrze kvalitních značkových kousků mne vyšla na 630Kč. No uznejte to jsem tam prostě nemohla nechat.

365 - den 219.

Dnes jsem měla nastarosti dětskou výtvarku v Klíčku. Vymyslelajsem si pro děti modelování z play maise. Any to děsně bavilo když byla malá tak jsem sehnala celou krabici a šlo se na věc. Děti to bavilo, ikdyž podmínky byly dost ztížené, neb součaně probíhal příjem věcí na burzu a v klíčku byl slušný chaos. Já si taky vyhrála :-).

365 - den 218.

Chleba. Opět mi to nedalo a pekla jsem. Tentokrát výborný ořechový chleba.

Dnes jsem se ráno probrala a první mi blesklo hlavou, dneska nic nemám můžu dál spát. Po půl hodině mi něco blesklo hlavou podruhé. Silvie jede do Prahy, už tu je a já ležím, musím vstávat. No takže jsem se ve spěchu oblékla, zabalila Jojata a vyrazili jsme.

Se Silvinkou jsme se sešly kolem půl desáte a šly hledat obchod do kterého ona měla poukazku na jedny džíny v hodnotě 3000-9000tis. No prolezly jsme celou pasáž Lucerna, aby jsme po půl hodině zjistily, že jsme obchod minuly hned u vchodu do pasáže.

Pak si teda Silvie začla vybírat ty rifle. No popravdě móda to byla italská, zvlášní a hlavně na první pohled pro hodně hubené lidi. Nicméně pár hezkých kousku se tam našlo, jenže problém byl že měli jen velikosti pro liliputy... Po dlouhém zkoušení a hledání si vybrala myslím krásné jakože zahradníky, no měly jen jakoby kšandy. Pak nám moc milý pan prodavač prozradil, že stejné si tam nedávno koupila Aneta Langerová. No cena na nich byla 5940 tuším. Když jsme vyšly ven docela jsme se rozesmály, neb na můj dotaz " zvedlo se ti hodně sebevědomí v omto obchodě" Silvie odpověděla "úžasně" No prostě šlo o jeden z obchodů kde propagují vychrtlé anorektičky...

Pak jsme došly do Paládia prolezly hračky a C&A a koupili si ještě aspoň tričko hezky stejné sesterské. No a po limonádě a pokecu jsem Silvinku doprovodila k Hlavnímu Nádraží a nechla jí napospas ceště do OVA.

Já pak ještě rychle běžela do divadla Viola pro vstupenky a oni mají až od 16:00. :-( Pak jsem si vyzkoušela jízdu nenízkopodlažní tramvají s dvojčatovým kočárem, naštěstí jsem vždy ulovila nějakého mladíka a požádala o pomoc.

Pak domů pro lejstra a jízda na FU(detašované vyjímečně k nám do Unhoště) s přiznáním, odtud opět domů pro chybějící lejstro, pak zase na úřad s lejstrem, pak pro Any do školky a dovést jí na flétnu a zpět jí naštěstí vzala Katka s Terezkou. Teď tu doma sedím a koukám do blba neb jsem hotovka a to mne ještě čeká koupací maraton. Už se těším až budou všichni v postýlkách a já na pohovce.

Doplňuji recept na chléb.

na jeden bochník o hmotnosti cca 850g
350ml vlažné vody
1kostka nebo 1 1/2 sáčku sušeného droždí
2 lžičky soli (dala jsem 2,5 poprvé mi přišel málo slaný)
350g pšeničné hladké nebopolohrubé mouky
150g jemných ovesných vloček
200g vlašských ořechů (dala jsem mín a byl to dostačující)

postup.

do mísy dáme droždí sůl med a vodu a rozmícháme. Smícháme mouku s vločkami a nahrubo nasekanými ořechy. Směs přidáme k do mísy a těsto dukladně prohněteme. Přikryjeme utěrkou a necháme na telém místě asi 30minut kynout. Potom ještě jednou krátce prohněteme. Z těsta zformujeme bochník položíme na pečící papír na plech přikryjeme a necháme ještě 15 minut kynout. Dáme péci a nezapomeneme na žáruvzdornou misku s vodou.

Pečeme při 180°C(horkovzduch) 30-35 minut.

365 - den 217.

Co toto je? Je 24.3. a tohle je venku. Že mne dopoledne při běhání zastihla smršt sněhových krupek, bych ještě brala, neb hned následovalo sluníčko a pak zase mraky, ale že ted sněží tak, že je tu regulerně bílo to teda né! Já chci jaro!

365 - den 216.

Tulipán, dnes už je zvadlý, ale konečně se na něj dostalo. Takový náš běžný den. Jolanka se ráno vzbudila s vyrážkou, tudíš jsem diagnostikovala 6DN a očekávala snížení už tak pokleslé teploty. No ještě jí to přes den vylítlo, příčinou je nejspíše její druhý zoubek, ano má teď jedničku v levo nahoře a dole.

Jinak se nic zásadového neudálo, návštěva odjela spokojena se spostou zážitků s naší drobotinou a Joník stále teplotkuje ale ne nijak extrémně. No u něj jsou jasný dvojky nahoře, uvidíme kdy se regulerně prořežou. Takže sečteno podtrženo jsme v režimu "ASI ZUBY"

365 - den 215.

Klídek. Tak v poklidu proběhl další den narozeninové návštěvy. Jolanka stále teplotkovala, takže jsme nemohli vyrazit někam na oběd, na oslavu babičky a dědy 40cátého výročí svatby, ale zůstali jsme celý den doma. Večer se k Joly přidal i Joník, takže teplotkují pro změnu oba.

Souboj dvou kočkovitých šelem na naší zahradě. Bylo to zajímavé, leč přes naše extrémně "čisté" okno nevyfotitelné. Takže tu mám jednu zachraňovací, sousedovic šlechtěná kočka vylezla nahoru a nemohla dolů. Tak jsem jí posleze musela jít zachránit.

Narozeninový dort

Tak jsem se zase do něčeho pustila. Dort pro dospěláky na oslavě Jojatích prvních narozenin. Jde o pravý piškot dle Lulu s rybízovou marmeládou a pravým čokoládovým krémem dle Lulu a ještě potažený marcipánem. No plán byl ružovo bleděmodrý, holt se nesmí škudlit a musí se koupit barva ružová a bledě modrá a ne červená a modrá s vidinou "míň nakapu a bude to". Ale musím se pochválit, povedl se a je užasný!

A ještě v řezu...(toho pečícího papíru si nevšímejte, holt ne vše mi při tépremiéře vyšlo, nějak jsme ho opoměla z poslední vrstvy sundat)

365 - den 214.

Oslava. Dnes jsme slavili Jojatí narozeninky s babi E. dědou S. a prababi A.. Děti dostali hraček jak o vánocích, každý svuj pidi dortík se svíčkou a já udělala ještě "velký pro velký". Na fotkách vidíte rozdíl přístupu ke stravování :-)

365 - den 213.

Už několik dní mám vždy v plánu vyfotit něco jiného než děti, ale vždy se stane něco co prostě dát musím. Dneska se Joníkovi povedlo otevřít skříňku v obýváku a jelikož je po tátovi našelhned naporpvé tu pravou :-). Po mámě si hezky vybral Magistra.

Tak Joníku "NA ZDRAVÍ"

365 - den 212.

Batolata. Tak už více jak půl hodiny máme doma dvě batolata. Jejich první rok neskutečně utekl. Jejich první projekt 365 končí a druhý začíná. Oba se naučili neskutečné množství dovedností. Využili každou z 525 600 minut kterou už s náma prožili. S každou další minutou se víc a víc zavrtávají do našich srdíček a už teď v tom mém zaujímají spolu s Any a jejich tátou čestná místa. Jsem moc štastná, že Vás mám, a že jsme ten první rok s úsměvem všichni zvládli.

Jolanka
19.3.2008 2610g a 45cm
19.3.2009 8900g a 75cm
Chodí kolem nábytku a s chodítkem, sedí. Nemá tak dobrou jemnou motoriku jako brácha. Žárlí na Joníka a ráda se chodí tulit.

Jonášek
19.3.2008 2190g a 44cm
19.3.2009 9450g a 76cm
Ode dneška více leze než se plazí, sedí zatím jen v šikmém sedu. Má výborný pinzetový úchop. Užasně se směje a miluje jídlo a hlavně mlíčko.

Dnešní váhy jsou z ordinace naší pediatričky a jejich váha váží asi o 300g více než ostatní.

365 - den 211.

Ham. No, když mi nedáte najíst sním tohle, aspoň se pak dostanu za mámou :-). No vypadá to, že máme doma malého králička, hupká krásně po čtyřech. Posbírá co najde a když nic nenajde pustí se do desky mezi kuchyní a obyvákem.

365 - den 210.

Dupky. Všichni jim chválí prdelky (na včerejším videu). No jsou to drobískové, ikdyž zase tak prťaví nejsou. Mě se děsně líbí v látkovkách. Nikdy bych si nemyslela, že já budu prát látkové plínky. Ale jo, jednak z toho mám aspon trochu lepší pocit a hlavně jim to prostě tááák sluší :-)

365 - den 209.

Joly řádí. Tak roku asi neuteče, protože samotná do toho nejde, ale je kouzelná, že jo :)

365 - den 208.

Návštěva. No jo poměsíci a půl k nám opět zavítala teta Lucka na návštěvu. Celou dobu jsem myslela na to, že jí musím udělat tu vytouženou fotku s Jojaty, kterou ještě nemá. No mám pár klasických portrétků, ale tahle mi přijde kouzelna v zaujetí všech tří aktérů.

Večer jsme si s tetou udělali spacákové párty. Takže jsme vytáhli spacáky, udělali večeři, venku na terase zapálili svíčku, nalili vínko a zamuchlaní do spacáku jsme si užili první letošní večer venku. No bylo to fajn :-)

365 - den 207.

Jídlo a zase jídlo. Poslední dobou mám náladu zkoušet nové věci. Když jsem byla v želeřáství pro sanitární silikon na opravu našeho sprcháče a šroubky na opravu Any židličky, uviděla jsem tam formičky na včelí úly. Tak jsem se rozhodla vyzkoušet to, ikdyž vánoce jsou sakra daleko :-). No S Any jsme si hrály a jí to kupodivu dost dlouho bavilo. Jen jí to teda nechutná, respektive doma si to umí rozdělit. Anetce chutná náplň, (krém z vařených žloutků) a tátovi zase to okolí (piškotové těsto s ořechy, kakaem a trochou rumu). No což hlavně že je u nás veselo.

365 - den 206.

Jaro, jaro, jaro už je tu! Ano, ano takhle krásně se o slovo hlásí na naší zahrádce. Loni jsem je měla jen v záhoně leto budou i v trávníku jsemzvědavá jak to bude vypadat, snad je Any nepošlape dříve než pořádně vyrostou.

365 - den 205.

Joník leze. No teda ještě to nedělá uplně sám od sebe, preferuje plazení, ale už to umí, Jde mu to čím dál více a už ho to občas i napadne samotného. Je to prostě doveda, tak třeba to do toho velkého dne za týden ještě vypiluje.

Velikonoční věnec

Po úspěchu honzovských buchet, jsem se nechala zlákat k dalšímu počinu na poli kynutého těsta. No teď už vím, že jsem měla dodržet recept a dělat věnce dva, neměla bych pak takovýto mega věnec, ale co k jídlu to snad bude. Škoda že, tu vůni Vám sem nedám :-)

365 - den 204.

Co toto jako je? Přírodo to jsi nepochopila, že u nás jsou již všechny zimní aktivity pasé? My chceme jaro, běhat venku, jezdit na kolečkových bruslích(včera jsme to Any slíbila) nebo kole. Vidět klubat se ty krásně zelené lístečky a kytičky, a prozatím nejenže nic, ale ty nám nadělíš tohle. To je trochu nefér ne?

365 - den 203.

Odhodlání. Po týdnu lyžování mi teda nechybí. Rozhodla jsme se začít běhat. Takže jsem si navlíkla sportovní oděv, čepici, rukavice a Jojata nabalila ke spánku v kočáře. A šla jsem na věc. No napoprvé to nebylo zas tak hrozné doběhla jsem až na Fialku, prokládala jsem běh cviky. Zpět to bylo horší, neb děsně foukalo a ten kočár dělal sakra clonu. Takže jsme si přidala posilování rukou. A kupodivu ty mne ted večer bolí nejvíce. Člověk by řekl, že z toho věčného tahání dětí je mám docela posílené.

Na fotce cesta z Fialky do Unhoště.

365 - den 202.

Pavouček. Tak se konečně usídlil i Anetce ve vláskách. Je to místní hitovka a holčičky po něm moc touží. Tak zase jedno splněné pidipříníčko. No byla to fuška speciální pdi gumičky sehnat.


A že jí to sluší :-)

365 - den 201.

Tak je to tady. Týden utekl jak voda a my se pomalu chystáme na odjezd. Balíme a jedeme domů. Po příjezdu domů, jsme chtěli zajet někam na oběd a pak hodit babi na vlak do OVA. Projelijsme asi sdeset restaruací v okolí, buď bylo plno, nebo zavřeno, až jsme zkončili ve Studni u nás v Unhošti. Pak M. odvezl babí na vlak a já se vrhla ny vybalování...

Týden na horách zkončil, zbyla po něm úžasná vzpomínka. No a může začít jaro. Ať je zase co fotit :-)

Babičce patří speciální dík, za pomoc s dětma. Moc jsme si to užili a ona snad také :-)

365 - den 200.

Dnes za náma přijel táta. Any už se moc těšila a já taky. Dopoledne jsme mu šly ukázat co Any umí, tak lyžování mu ukázala, jízdu na vleku moc ne, při první jízdě spadla zase u sedmičky a znovu už sama nechtěla. No už byla fakt dost unavená, bylo to vidět i přilyžování, takže jse to v jedenáct zabalili, předali jí babičce a samy dva vyrazili na špičák. Bylo teda echt škaredě, sněžilo a foukalo, ale ten luxus společného lyžování v krásně zasněženém prostředí stál za to. Myslím, že jsme si to užili oba. V Železné rudě sme se stavili nakoupit, bylo třeba koupit bomboniery k MDŽ na zítra a něco k večeři. Večer jsme povídali, ale nebylo co pít tak jsme se s M. vypravili do místní benzínky koupili Zelené jablko a smáli se pak doma dost dlouho.

365 - den 199.

Lyžkování. Dnes jsme s Any byly na sjezdovce dopoledne i odpoledne. Dopoledne se konečně naučila jezdit sama na vleku. Opět překvapila i mne. Myslela jsem si, že to až nahoru nevyjede, protože tobylo dost prudké. Poprvé dojela až k sedmému sloupu, podruhé až nakonec i krásně vystoupila. Jenže to byla asi nějaká náhoda neb příště se sice pomy pustila ale zůstalo jí to mezi nohama. No trochu najela do zachytávacího žlabu. Takže pak jsme odpoledne jely znovu abych jí to pořádně ukázala co a jak udělat aby vystoupila. No šikulka to zvládla na jedničku!! Takže ted už jen to zítra ukázat tátovi až přijede. Nicméně lepší je jezdit u mámy na koleně, protože to si odpočine. Ona teda jo ale co moje noha, že?

Jojátak tráví čas s babičkou na procházce nebo si hrají doma. Takhle krásně spolu svačí mlíčko.

365 - den 198.

t

Volný den. Včera na večerním lyžování byla Any už moc unavená, takže jsme rozhodly, že dnes na lyže nepůjde. Vydali jsme se tedy všichni, na procházku do nedalekých Kundratic. Babička měla vyčteno, že místní zámek opravuje a vlastní paní Hašková(doufám, že to jméno nepletu) češka co dělala sekretářku pěti americkým presidentům. Tož jsme jako báby zvědavé chtěly vidět jak, že t tam paní zvelebila, že. No procházka krásná a zámek, no zatím nic moc, jen nová střecha, ale co mne dost překvapilo byla česká a americká vlajka, no přišlo mi to tak trochu divné. Ale dosst mne zaujala kovaná brána, na první pohled jsem v ní viděla srdíčka, vidíte je také?

365 - den 197.

Azůro. Dnešek byl překrásný obloha modrá. Dopoledne jsme s Any opět strávily na svahu. Tentokrát jsem naučila babičku základní zacházení s foťákem a nechala ji nás zvěčnit z okna apartmánu.

Any jezdí jako drak pomalu s ubývajícím sněhem na pravé straně sjezdovky se posouváme do obtížnějších a prudších míst Any je v tom odvážnější, než si myslím, já se o ní bojím a ona bezstarostně jede.

Po O se balíme a jedeme okouknou Kašperské hory a hernu v tamním hotelu. Nejdříve procházka a návštěva cukrárny, neb ta "naše" v Hartmanicích má pro nemoc zavřeno a Any jí má slíbenou. Nakonec si sedáme na terasu restaurace a dáváme si domácí tvarohové knedlíky s meruňkama :-) jsou výborné, pak návštěva herny.

Večer měla Any další velký zážitek, vzala jsem jí na večerní lyžování, takže mohla lyžovat v noci, no bylo kolem 19nácté hodiny, takže fakt hluboká noc :-)

365 - den 196.

Ono se to nějak přes noc srovnalo. Hlásí Any hned po první jízdě, čiší z ni nadšení a radost z jízdy na lyžích. Dělá blbinky a maximálně si to užívá. No svah je krásně upravený a jsme na něm samy dvě. Vyrazily jsme opět hned na devátou a až do oběda lyžkujele jak o závod. Ráno z okna to vypadalo na krásný den, ale nahoře na sjezdovce je mlha jak trám, to však ničemu nebrání. Seznámíme se s panem vlekařem dole i vlekařkou nahoře a já jízdu prokládám vždy pár slovy s dospělákem. Pan vlekař láká Any na to bay jela na vleku sama, zatím nemá dost odvahy.

Joník měl ráno horečku, tak babi zůstala s Jojaty doma. Soplí a kašlíkuje jinak nic, takže klasika u nás.

365 - den 195.

Tak jdem na to. Vytáhneme lyže a je třeba vyrazit na svah. Čím se blížíme ke sjezdovce tím, mám větší obavy, zda bude pro Any vhodná, no při jízdě na vleku nahoru, si říkám že to bude dost náročné. Má dva dost výrazné zlomy, no uvidíme. Napoprvé to bylo fakt náročné paní vlekařka nám doporučila jet co nejvíce vpravo i tak se Any bála to pustit. Podruhé už to bylo lepší, ale měla toho dost. No nedivím se sjezdovka nebyla upravená, jak jsme se později dověděly rolbař si na snowboardu zlomil klíční kost, takže shání náhradu. No doufám, že ji nebudou shánět celý týden. I já mám docela v těch boulích problémy. Any už si hraje dole a jí to ještě párkrát sjedu babi už s Jojaty dorazila pod sjezdovku a pomalu se vracíme. Musíme po 11 vyzvednou oběd v jídelně. Odpoledne jsme se šli jen projít a Any vytáhla boby na svah u domu.

Jojata se zabydlují a zkoumají co jim nové prostory přinášejí za nové možnosti, schodiště n a patro musí být ihned zabarikádováno.

365 - den 194.

Přesun. No jo dnes jsme se s babi a dětma přesunuli do jižních končin naší republiky. Do Hartmanic na Šumavě. To vše za učelem ozdravného pobytu dětí a taky povzbuzení Any v lyžkování. Cesta proběhla bez nejmenších problémů a my se kolem 15 uvelebili v našem novém týdenním působišti. Apartmánek byl tak krásný jak nás o tom web ubezpečeval a z okna výhled na sjezdovku všude kolem hromady sněhu, prostě jedním slovem PARÁDA!!!

Počasí prozatím neukázalo svou lepší tvář, ale to mi v předzvěsti jarního vánku až tak nevadilo, bála jsem se abychom ty lyže aspon vytáhly.

Na fotce pohled z okna na sjezdovku.