Stádo...

jsme potkaly při lovení kešky. Jako po pravdě, když se nejdříve rozběhlo směrem k nám, nebylo nám moc do smíchu. Během chvilky jsme ale zjistily, že ovečky se bojí více jak my. No kešku jsme ulovily :D

Jako když hrách na stěnu :D

jak už to tak chodí i unás mám občas takový pocit. No občas, často, někdy skoro pořád :-)

Tak jsme pořídili hrách, ale ne abychom ho tady po sobě házeli, ale jako rehabilitační pomůcku. Děti šlapou aby měly zdravé nožky. Sice ploché má jenom Joník, ale znáte to šlapou v hrachu všechny.

Cyklista...

Joník na kolo odrážedle. Když mi jedna maminka radila, ať už Jojatům koupíme místo většího koloodrážedla kolo, říkala jsem si, že je to brzo. Navíc dovčerejška jsem neviděla, že by některý na odrážedle jezdil tak že drží rovnováhu jako na kole. No a abych si o dětech nemyslela, že jsou bulíci, musel mi to Joník hezky ukázat. Včera se tu s Joly honili. Joly běhala za Jájou a ten jezdil na odrážedle. A najednou vidím, že to tam je :-)

Udělá to hezky vědomě rozjede se a zvedne obě nohy a nechá se vézt. Překvapil, no nicméně ježíšek jim donese jen o fous větší koloodrážedlo, na učení jízdy na kole nemám nerva a je ještě čas :D

Emoce...

ty Anetkou poslední pár týdnu cloumají hodně. Je to vše náročné jak pro ní tak pro nás. Ale nedivím se ona ta škola a školní režim jsou prostě zátěží velikou. Takže se snažíme přežít všichni jak ona taky my rodičové i Jojata.

Jinak se neděje nic zásadového, Jojata chodí jednou týdně do školky, po prvním nepříliš vydařeném dni, jsou i pani učitelky vcelku spokojené. Jediné co pokaždé slyším je, že se Joník nebléká sám. No Joník je motýl, vše je důležitější než oblékání. Sedí kouká kolem sebe a vstřebává. A to důkladně. Dnes když jsem pro ně přišla seděly na koberci a povídaly si s paní učitelkou, v ruce každý svou omalovánku. Joník hned hlásil, že jí má a měl velikou radost. Když jsem omalovánku položila na skříňku, že se má oblékat a pak jí zase dostane trochu se snažil. Nicméně u bot už jsem měla jeho duševního poletování dost a říkám, že "knížku nedostane dokud se neobuje" no s velmi vážným pohledem mi odpověděl. "omalovánku, maminko to je omalovánka" mezitím jsem se dověděla "neobuju, nepotšebuju boty, nechci gumaky, už jsem obutý stojíce boso na chodbě, to jsou Jájovy boty ukazujíc na jiné a podobně. Vše s velmi rozumným a vážným pohledem.

tož tak.

Jinak oba, Joly více, začínají používat zájmena, tedy místo Jolanka udělá, máme já to udělám :-)

Jo a Joníkova nejoblíbenější věta "to je moje!"

Krása a dobro v jednom... aneb já zrnkuju co vy?

Pokud chcete něco takového, není nic jednoduššího, než koupě autorského kalendáře s nádhernýma fotkama holek z diskuze FFF na Baby-café. Kalendář byl sestavený speciálně pro projekt ZRNKA o.s. a tudíž výtěžek z prodeje kalendáře jde rovným dílem na všechny projeky které ZRNKA mají.

Letos k nástěnnému kalendáři přidaly i stolní, navíc s fotkami ze všech projektů a hláškami děti.

oba kalendáře mužete koupit na mimibazaru.

Nástěnný a stolní

Kdo ZRNKA jsou a co užasného už zvládla a zvládají dál můžet zkouknout na jejich webu.

PS: Loňský nástěnný byl unikátní, věřím, že i ten letošní udělá dvojí radost jednak těm co si jej koupí a pak těm kterým pomuže malým zrnkem k úsměvu. Děkuji.

Trojka...

aneb kdo je kdo :D

Prosím papír...

Tak tohle u nás zní poslední dobou několikrát za den. Že máme zdatnou malířku v Anetce už jsem si zvykli. Ta maluje a vyrábí vždy, všude a za všech okolnosti. Ale, že jí Joník s Jolankou budou takto vydatně sekundovat mne překvapilo,ale velmi velmi těší :-)

Zrcadlo...

Jak už to tak bývá, děti neustáe nastavují zrcadlo. To, že Jojata kopírují jakoukoliv kravinu kterou udělá Anetka, jsem si zvykla, takže u jídůla už jsou rozsazeni. Neb to do nekonečna opakující se "fůůůůj" a záchvat smíchu, to donekonečka opakující se kopání pod stolem řev, to donekonečna opakující se dochucování jídla atd atd atd už se nedalo vydržet.

Takže abychom se nenudilijejich nový repertoár je "kopie maminky"

aneb a "ticho tady bude" a jasným a výrazným plácnutím do stolu...

no jo no se stydím :D

FOTO: koupelnové řádění :-) aneb kdopak je to na fotce?

Vodníčci...

V týdnu nás nahlodali známí zda s nimanepojedem doTropical Islands do německa. Dost jsme váhali, chtělo se nám, ale když jsme zjistili vzdálenost rozhodli jsme se, že takový výlet spojíme s nějakým přespáním. A že dnes teda zajedeme do Čestlic největšího aquaparku u nás. Že po nové,okruhu tambudem za chvilnku. No chvilinka nebyla chvilinka neb na okruhu zkrouhli rychlost, ale šlo to hezky.

Děti byla nadšené klouzali se na klouzačkách plavali v kurzích Any jen s jistotou 4 kousku na ježku(přeci jen na tři děti musíme mít jistotu, že to dá) a naplabvala toho moc a moc a moc. No a protože bylo krásně kouklijsme se i ven :-) Jen tobogány Any nechtěla taksi jen M. jeden sjel na kruhu. Pakjsme si tam v restauraci dali všichni svorně svíčkovou a děti usly hned po posazení do auta. No a aby toho nebylo málo, cestou zpět jsme se ještě stavili kouknout zda už budou v obchodech lyžáky. A tu nás napadla skvělá myšlenka a všechny tři jsme (ač limit byl tři roky) udali na hodinku do dětského koutku. Tak jsme si dali soukromé kafe a okoukli sportisimo, Lyžarské vybavení sice mají ale zatím nás nic nepřesvědčilo.

FOTO: pořízeno M. novým

Dvojí pohled na stejnou věc...

Dneska šla Jojata poprvé do školky. V plánu je, že budou chodit na 5 dní v měsíci na dny kdy chodím do práce. Včera jsme se tam šli podívat ať ví co je čeká. Jojata se těšila a s usměvem vešla do třídy. Oba jse je s klidným srcem a játeda se šimráním v břiše zanechali jejich novému osudu.

Teď by se patřilo napsat jak to zvládla. A to je kámen úrazu, to je ten dvojí pohled na věc nebudu hodnotit který je správný neb jsem zaujatá ale bohužel mi to nedá spát.

Joník i Jolanka s dětma cvičily, když jsme odcházeli hrdě u stolečku lepily papírky, prý seděly i v kroužku s dětma. Celý den až na malinkou vyjimku(Joníkovo nejezení oběda) neuronily ani slzičku. Při odchodu říkaly, že příště jdou zase. Usměvavé a spokojené děti. Dle mého spokojené a štastné děti, výhra pro ně, rodiče i učitelku.

" jedna velká krize!!!" Oni se nám venku oba počurali, sami se neoblékali a nekomunikují s náma, fakt krize, Joník nejedl tak jsme ho chtěla nakrmit a rozbrečel se"

P. učitelky se na mne snesly jak vosy na bombon s tím, že je to hrozné. Dle nich nejsou zralá na školku. Ano tohle hodnocení vyřkly po té co děti absolvovaly svuj první pobyt ve školce, v cizím prostředí, s cizími učitlkami a dětmi a spoustou nových zážitků.

Jako mýlím se, když si myslím, že to že se venku počůraly není až taková krize, neb je prostě třeba dohlédnout na to aby se vyčuraly než ven půjdou(a mezináma to se to nikomu ve školce nestane?) Že to že se první den sami neoblékali ač to celkem umí, protože je to prostě nové prostředí a pořád pozorují okolí a nějaké oblékání je netankuje. Že nejedli jídlo, které prostě nejí a že ač jsme jim ráno říkala, že jídlo nemají řešit, to řeší.

Dle mého zvládla Jolanka s Jonáškem, svůj první velkej den na jedničku a je super, že se tam opět těší. Oblékání vypilujeme a snad budou spokojené i paní učtelky.

Výtvarničení...

Any je výtvarnice od mala, Jojata jsme v tomto ohledu dost zanedbali, nicméně pastelkama vládnou dlouho, často a bravurně. Dneska Any po O vytáhla vodovky, no zábava to byla neskutečná a moc se jim to líbilo.

A kdopak nás navštívil...

A jo, jo kdopak tu asi byl. No moji rodičové se přijeli podívat na to naše stádečko:-)

V sobotu dopoledne jsme si zašli do lesa na houby něco málo i našli, a byla z toho večerní smaženice. No a takto hezky všechny "děti" koukaj na večerníček :-) Tu fotku vyfocenou pár vteřin před, sem dávat nebudu tati :-)

Děkujeme za návštěvu a zase brzo přijeďte!!