pátek 22. října 2010

Emoce...


ty Anetkou poslední pár týdnu cloumají hodně. Je to vše náročné jak pro ní tak pro nás. Ale nedivím se ona ta škola a školní režim jsou prostě zátěží velikou. Takže se snažíme přežít všichni jak ona taky my rodičové i Jojata.

Jinak se neděje nic zásadového, Jojata chodí jednou týdně do školky, po prvním nepříliš vydařeném dni, jsou i pani učitelky vcelku spokojené. Jediné co pokaždé slyším je, že se Joník nebléká sám. No Joník je motýl, vše je důležitější než oblékání. Sedí kouká kolem sebe a vstřebává. A to důkladně. Dnes když jsem pro ně přišla seděly na koberci a povídaly si s paní učitelkou, v ruce každý svou omalovánku. Joník hned hlásil, že jí má a měl velikou radost. Když jsem omalovánku položila na skříňku, že se má oblékat a pak jí zase dostane trochu se snažil. Nicméně u bot už jsem měla jeho duševního poletování dost a říkám, že "knížku nedostane dokud se neobuje" no s velmi vážným pohledem mi odpověděl. "omalovánku, maminko to je omalovánka" mezitím jsem se dověděla "neobuju, nepotšebuju boty, nechci gumaky, už jsem obutý stojíce boso na chodbě, to jsou Jájovy boty ukazujíc na jiné a podobně. Vše s velmi rozumným a vážným pohledem.

tož tak.

Jinak oba, Joly více, začínají používat zájmena, tedy místo Jolanka udělá, máme já to udělám :-)

Jo a Joníkova nejoblíbenější věta "to je moje!"

1 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

good girl make sure you swallow