Joník brýlkáček.

Už dýl pozorují, že se Joníkovo šilhání horší, není to nic děsného, ale je to tu. Tak jsme se objednali na oční. A je to tu Joníček má 4 a 5 diptrií a předepsané brýlky.

Nevěřili by jste jak se Joník rozemál, jak se změnil, když jsme mu brýlky nasadila. Prostě je opravdu potřeboval. Mě bylo až do breku, ne protože má brýlky, ale protože je prostě potřeboval. najednou mi dochází všechny souvislosti s jeho váhavostí v chůzi, strachy a neduvěřivostí. On totiž prostě neviděl :-( A TEĎ UŽ VIDÍ!!!! I proto asi brýlky téměř nesundává.

Prognoza je prý dobrá, odhlalilijsme to včas a mělo by se to časem lepšit, tak mu klukovi držte palce. Ikdyž mě se teda v brýlkách neskutečně líbí :-)

Cesta domů.

Dnes jsme jeli domů. Cesta trochu zkazila dojem z dovolné, prostě české dráhy, povětšinou spíše zklamou než překvapí. Nicméně jsme dorazili domů a čekalo nás velké přivítání.

FOTO: Nový most v noci a trocha hraní si s foťákem, když na to byl najednou čas :D

Muzeu Danubiana

Dnes jsme se vydali lodí z Bratislavy do musea Danubiana na přehradě Čunovo. Mě nadchlo už na prospektech, a skutečnost to jen podtrhla, nejsme klasičtí turisti, zajímají mne i M. spíše moderní stavby. Tak i tohle, je to prostě skvělé místo jako šité na míru výstavám moderního umění.

Další co mne dostalo byl Bratislavský hrad. Momentálně je v rekonstrukci, takže dovnitř jsme se nedostali. Ale nadchlo nás oba, že na každé straně hradu, je nějaký díl určoté doby, renesanční okno, moderní okno, nebo zachovaný kamený kus. Navíc pro mne prostě na první pohled evokuje hrad, ty čtyří věže v každém rohu a ty okna, prostě je fakt nádherný!!!

Bratislava

Jako dárek ke svým letošním narozeninám jsem dostala pozvánku na víkend v Bratislavě. A tak jsme v pátek brzy ráno odjeli. Jeli jsme vlakem a kolem poledne užjsme byli na místě. Nejdříve nás uvítalo přeplněné Bratislavské nádraží, ale zvádli jsme najít i prodejnu jízdenek a koupili si třídenní. No až pozdějijsme zjistili, že jí vubec nepotřebujeme, protože bydlíme přímo v centru a využili jsme í zase až na jízdu v neděli na nádraží. No po ubytování jsme se ihned vydali do víru slovenského hlavního města. Bratislava je krásná a malá. Malá rozlohou krásná svými uličkami a spoustou zajímavých moderních soch.

Koza zahradníkem.

No nic, stane se. Dnes jsem během chvilky přišla k mega úrodě cukety. Už celé léto se divím co mi to na zahradě krom dýní roste. Vše jsem sadila ze semínek získaných loni z dýní (hokkaido a okrasné), které jsme měli doma. No a mezi dýněma mi do dneška rostly nějaký speciální okrasné. Až mi při mých uvahách o tom co to je za dýně, Sapinka připoměla, že mi loni donesla takovou světlou cuketu, no jasně v tom mi to docvaklo, schovala jsme si i semínka z ní...

Takže dnes k večeři byla cuketa hezky ze zahrádky. A kdo máte zájem přijďte si tolik jí nezpracuju ani náhodou.

FOTO: dnešní sklizeň, krom 5 rajčátek která jsem trhala až později.

Bříškotanečnice

Jolanka dneska perlí. Nejenže se pokáždé vyčůrala do nočníku, když jsem jí posadila, pocitově bych řekla, že pochopila co se tam dělá, očividně se snaží vyčůrat, pak si teda patřičně užívá ovace. Ale večer při předspacím blbnutí doma, jsem z ní udělala tanečnici, ta se vyřádila, tancovala, vrtila se a smále se až až.

No a došlo i na její oblíbenou líbačku :-)

Leknínové jezírko

Dneska jsem vytáhla rodinku na další kešku. Přijde mi až neskutečné, jaká místa se v našem "blízkém" okolí nacházejí. Tohle leknínové jezírko vzniklo v místě bývalého pískovcového lomu umělým vysazením leknínu.

Velká holka

Tak nějak si moc neuvědomujem, že máme doma malou slečnu, nebo spíše velkou holku. Většinou mám pocit, že je to ještě malá holka, od které čekáme velké činny. Často si musím říkat, že to co od ní čekám, je přehnané, že prostě ještě má nárok na to dělat hlouposti a být nešikovná. A pak přide okamžik kdy je jasné, že se to láme.

Any si už od narozenin přála střevíčky(její tajné přání při vypouštění balonkového přání). Slíbila jsme jí, že je spolu vybereme(za penízky co dostala od staré bábi a Hanky), o prázdninách než pujde zase do školky. Vybrali jsme dnes, to neskutečné nadšení a ta změna když přišla nejen ve střevíčkách, ale i v šatičkách. V ten okamžik,je prostě velká a krásná.

Poděkování

Děkuji všem co jsou rádi za náš blog, jejich existence a podpora mi dodává energii a sílu jej psát :-)

Den samoty. To je teda trochu silné slovo, nicméně po skoro čtyřech týdnech kdy jsme něbyli jen v naší rodiné sestavě, jsme najednou sami. M. je v práci a Any je najednou děsně smutná, no celý měsíc měla někohokdo s ní trávil více či méně času, ským mohla soupeřit nebo se aspon bavit o vzniku země. Najednou je sama, navíc i holky ze sousedství nejsou doma o to více to najednou pociťuje. No snad si zase brzy zvykne.

365 - den 365.

Bingo!!! Hotovo rok projektu je za náma. Mám radost, že jsem to zvládla. Věřím, že udělal radost těm pro které byl krom jiného psán. Doufám, že Vás radosti i starosti našich všedních i nevšedních dní nenudily, a že jste se občas i zasmáli. škoda, že na fotoexperimenty moc času nebylo, tak třeba příště.

Je nasnadě rozhodnout se co dál. No dál bude, hlavně pro ty co čtou pravidelně a kteří díky blogu ví co se u nás děje. Pro ty které všichni máme rádi a kteří mají rádi nás. A hlavně pro moje děti, aby jednu věděli...

a malá oslava spojená s Velkou novinkou!!! Konečně jsme se dočkali :-)

364 - den 364.

Jsme doma. Máme návštěvu a Kubík odpočívá, rozhodl se, že zítra jede domů. No asi se mu tu nechtělo zůstávat do konce prázdnin a Silvie se nemohla rozhodnout zda ho nechá jet samotného vlakem. Tak jsme to využili a večer ještě vypadli s M. na procházku a drink do nedaleké restaurace. Jéé takby se mi líbilo mít doma 13tileté dítko co občas pomůže a pohlídá.

FOTO: vzhledem k dotazům, kde Joly k urazu přišla dodávám malý foto seriálek Jolanky inkrminovaného výlezu na klouzačku, podotýkám, že leze už po akci a krom breku po pádu s radostí :-)

365 - den 363.

Lužná u Rakovníka. Vydali jsme se s Kubíkem do vlakového muzea. No výprava to byla hezká, Kubíkovi se líbilo i jsme ulovili kešku, za pomocí informací pana modelpouštěče :-) Kubíka hezky vyzkoušel(ten čirou náhodou obstál) a ještě nás vzal do opravovací haly.

365 - den 362.

Pohoda. Nějak je to pohoda mít tu třináctiletého pomocníka. Tak nějak je vše jednodušší. Any ho bere a Kubík si sní hezky hraje, stejně tak s Jojaty. Navíc je tááák chytrý, hezky Any vše vysvětluje dnes třeba vznik země a podobně. Uvidíme jak se mu tu bude líbit zda se nezačne brzy nudit.

365 - den 361.

Tak nás doma zůstalo jen šest. Osádka se vyměnila Silvie s Domíškem a Matym odjela a nechal nám tu Kubíka. Odpoledne jsme jeli zkouknout blízké malé letiště a na večeři na rozhledu Kožová hora. No prostě ty kešky musí být mé :-) Na rozhledně jí našel Kubík. No a konečně se mi podařilo vyfotit letiště, ikdyž bylo to spíše poslepu, nebyla jse si vůbec jistá že jsem ho trefila :-)

PS" jedna zásadní novinka se blíží :-)

365 - den 360.

Sobota v poklidu. Sice jsem uvažovala, že Silvii s dětma vytáhnu do ZOO nebo Aquaparku, nakonec jsme byla ráda, že se Silvii taky nikam nechtělo. Tak jsme odpolko došli všichni na nanuka a hřiště. No bylo nás dost tři došpelí a šest dětí :-) Obě jsme se shodly, že další překonávání v počtu dětí nebude, že je to hezky vyrovnané, tak jen počkáme zda nás jednou dohoní i Lucka :-)

Na hřišti měla Joly letecký den.

365 - den 359.

Čekání. Dnešek byl provoňen čekáním. Dominik se regulerně těší na mamku, konečně to viditelně převládá nad těšením se domů na počítač. Celý den odpočítává hodiny za jak dlouho se uvidí. No dočkal se.

365 - den 358.

Dva bojovníci. Any s Dominikem, neustále soutěží, veškeré jejich společní chvile jsou naolněny neusálým soubojem o prvenství ve smečce. Začne to donesením botiček, pokračuje hádkou o to kdo které ponese a končí tím, že ten druhý tam chtěl být dřív. Pokud něco chci ideální je vyhlásit soutěž, to má ovšem za následek nejen velmi rychlé splnění úkolu, ale pak řešení toho proč to bylo nespravedlivé pro toho kdo prohrál. No sešli se dva co se nejsou shcopni domluvit snad ani na tom zda venku prší nebo svítí slunce. Jsem zvědavá zda takoví budou jednou i Jonášek s Jolankou.

365 - den 357.

Výlet. Jedeme do Techmínie a ZOO v Plzni. Dominik i ANy jsou v zajetí pokusu a ukázek velmi spokojení, Tentokrát jsme neviděli Van de graafuv generátor. Místo toho dětem ukazovali všelijaké pokusy s mikrovlnou troubou. Pak ZOO tak až na neodlovenou žádnou kešku super. Jolanka absolvovala svou první pěšo ZOO procházku a docela se o zvířátka zajímala.

365 - den 356.

Dnes jsme jeli koupit Domčovi dárek k narozeninám. No pro mneto byl trochu boj s tím co bych chtěla, aby si osmiletý kluk vybral. Ale nechala jsem výběr na něm, vybral si transformers(motorko robota) No hlavně že je spokojený. Tvorbu rotota z plechovky po nápoji si necháme na jindy :D

365 - den 355.

Den se čtyřmi dětmi. Nic zásadového nic zvláštního. Jen nestíhám. No už vím, že dětí mám doma tak akorát :-)

FOTO: Jojata hlídají chladnoucí obídek a nemůžou se dočkat

365 - den 354.

Jedeme domů. Stavujeme se v Ikea v Brně na oběd a kolem půl čtvrtéjsme doma. SLÁVA všude dobře doma nejlépe.

FOTO: Jojata v tričku z Kanady od dědy S.

365 - den 353.

Dopoledne lovíme kešky s dědou. Máme 50% úspěšnost. Odpoledne opět relaxujeme na zahradě. Je krásně tak se děti koupou. A já se připravuji na cestu domů, která nás zítra čeká. No a protože nějak nemám žádnou fotku dětí s babičkou a dědou tak aspon autíčko.

365 - den 352.

Klídek a bazén na zahrádce.

365 - den 351.

Muzeum Tatra Kopřivnice. Tak jsem děti a Lucku vzala na výlet, no a protože má dnes dovolenou, hezky česky jsem jí zavezla do její práce :-) No ale jen proto, aby nám jí hezky ukázala. Bylo to fajn, krásně o autech vyprávěla a dovědělijsme se spousty zajímavého. A některá ta vozítka jsou fakt krásná.

Pak jsme se na obědě sešli s Vanovam a jejíma dětma, to bylo moc fajn. No a nemužu zapomenou že jsme si odlovili i nějaké kešky(no a taky v minulých nocích nějaké s Lucko s baterkou po lesích, fajn adrenalín)

365 - den 350.

Skalky. V rámci zabavení dětí a malého klidu pro babičku a dědu a taky volného pole působnosti pro broušení Lucky jsem vyjela s dětma na Sklaky na hřiště. Krom jiného jsme zkusili i minigolf. No pro mne to byl dost očistec(terén kolem drah nevhodný pro kočár a rozhodcování dvou věčně soupeřivších staršat), ale děti si to snad užily. No a Joly s Joníkem měli premierovou samoklouzajdu, vylezli a sklouzli se několikrát sami hlavně Joly teda.

Cestou zpět jsme koukli na Pikritové mandlovce. Ať žijí kešky:-)

365 - den 349.

Pršavo a nehezko. No mě to až tak nevadí, ale zabavit čtyři dětičky v malé chalupě je docela záhul, tak jsme aspoň ty velké vytáhli s Luckou a pejsky na pláštěnkovou procházku.

365 - den 348.

Přesun do Straníku. Zabalila jsme plné auto a vyrazili jsme změnit působiště. Tentorkát budeme týden obšťastnovat babičku Renatku a dědu Vlaďu. Večer jsme dali úprocházku na Lávové kameny ve straníku.

365 - den 347.

Aby jednomu nebylo líto. Tak změna účesu i pro Joly :-)

365 - den 346.

Bazének. Jojata v něm neskutečně řádí. Je to radost je pozorovat. A Joník postoupil do dalšího levelu "stoupá si v prostoru" a samo v kluzkém bazénku je to nejlepší.

Joly se baví na účet Joníka.

Nejdříve mu veme leporelo. Joník klečí a brečí a vzteká se.
Babička pošle Joly, at mu tu knížku dá. Joly koukne na babičku pak na Joníka a vydá se s rukou nataženou za Joníkem, ten radostně kouká. Jenže, těsně před Jonáškem Joly otočí a se smíchem na tváří utíká pryč a takto to opakuje ještě několikrát. No roste nám z ní pěkná podšívka.