365 - den 164.

Odjíždíme. No tak jednoduché to zase nebylo. Ráno jen co vstanu, jedu nakoupit, neb díky Jonáškovým teplotám jsem se nikam nedostala a bylo třeba udělat nákup hlavně jídla pro Jojata. V obchodě mi zvoní telefón. M. hlásí, že Joník je celý osypaný. Nejprve mne napadly neštovice, jediná asi zásadní překážka odjezdu, ale dle popisu po telefonu diagnostikuji Joníkovi šestou dětskou nemoc a rozhoduji, že to překážka není, teda balíme dál. Po hektickém celotýdením vyčkávání dodávek z internetových obchodů dorazil střešní box, tátovy boty, i nový Jojatí kočárek. Takže vše bylo doma, jen to nacpat do auta (krom vyjmenovaného ještě dvě cestovní postýlky moje a Any lyže, lyžáky přilbu, fusaky, snowboard, přilba a boty pro tátu, čtyři kufry kabela s jídlem a přepravka drobností).

To jsme zvládli a při odjezdu M. prohlásil "teď nás klidně můžou vykrást, protože doma nic nezbylo". No vyjeli jsme a když jsme dojeli na Bílou horu, zjistili jsme, že přeci jen něco podstatného doma zbylo. Servisní knížka k autu se všemi doklady o pojištění auta. Takže jsme se museli vrátit. Poté jsme ale už opravdu vyrazili k cíli "pension Barborka v Rokytnici nad Jizerou"

365- den 163.

Balení. Ano dnešek byl ve znamení balení, ale ani tak našeho, jak balení a odjezdu Lucky. V pondělí nastupuje do nové práce v Kopřivnici, tak snad se jí bude líbit. Jo a celý poslední týden nemluvila o ničem jiném, než že se musí vyfotit s dětma, za celé tři měsíce nemá jedinou společnou fotku, no a co myslíte, už má? Kdeže, odjela a nestihly jsme to. Tak aspoň ty její psí potvůrky.

365 - den 162.

Balíme. No možná to někomu přijde divné ale ano, pomalu balíme. První u čeho jsem zjištovala co je třeba nakoupit, jsou léky. Prozatím se nás nemoce stále drží a tak jse třeba se vybavit právě v tomto směru. Takže jsem vytáhla taštičku a pomalu přihazuji vše co mne napadne, a budete se divit, ale ještě je třeba, něco i dokoupit. Snad toho moc na dovolené potřebovat nebudem.

365 - den 161.

Zubní kartáčky. A prozatím zela zásadní rozdíl mezi Joníkovým a Jolančiným. Tentokrát nejde o barvu, ale o funkčnost. Zatímco joníkovi už se klube čtvrtý zoubek, Jolanka je stále naše malá bezzubka. Takže stále je možnost dostat na "nové šaty", kdopak to vyhraje.

365 - den 160.

Tak to vypadá, když po dlouhé době vypoví službu váha. Je třeba vytáhnout staré osvědčené metody. Zvláště pokud je na řadě pečení makovce, který když jsem upekla minulý týden poprvé v životě, sklidil doma nečekaný úspěch.
Chudák pavouk, našel si krásné místo, místo které se mu stalo vražedné, dokonale hladký povrch mu znemožnil dostat se ven, takže jen díky tomu jsem ho vyfotila, jinak bych asi hodně rychle utekla :-)

365 - den 159.

Nenechavé ručky. S velkou chutí se Any pustila do popkornu, nejsem si jistá zda ho už někdy jedla, řekla bych, že určitě, ale její reakce na jeho chuť a zvídavost o tom copak to je, skoro značí že ne. Teď, když to píšu vzpomínám, že jsme ho již určitě měli, ale bylo to dost dávno, takže asi zapoměla.

"Maminko to chutná jako papír"

365 - den 158

Kvetoucí čaj. Na jeho vyfocení se chystám už od Vánoc. Pomáhala mi segra zkoušely jsme svítit a nesvítit a tak jsme si prostě hrály. No Nakonec jsem nevěděla zda dáti celý, nebo jen detail a nebo jen konvici s čajem ještě nevykvetlým :-) tak tujsou všechny tři.

365 - den 157.

Trojúhelník. Vymalovaly na obloze letadla a zapadající slunce, v neobvyklých černých barvách, když jsme jeli s M. z "výletu". M. říkal že to mám vyfotit s tím keřem, prý fotka bude plně vystihovat mojí dnešní podivnou náladu. Prý "zákeřná" no tak taková určitě není, ale večer jdu na kafíčko, v mém případě spíše čajík, se sousedkou. Prostě musím vypadnou neb odpoledne pouze ve dvou asi nestačilo :-)

365 - den 156.

Procházka. V nově objevovaných zákoutích Unhošťě. Any děsně baví skákat v kalužích a ledu a já se pokoušela vyfotit dravé ptactvo, no nedostala jsem se moc blízko, takže prozatím nemám nic publikovatelného, ale to přijde :-)

365 - den 155.

Rozloučení. Musím se tu veřejně rozloučit, s tím kdo nám tak dobře sloužil. Sloužil bez poruch a problému, věrně a oddaně. V jeho další službě, ho však nuceně vystřídali další, o jedno místo větší. Nedá se nic dělat Zákon zachování kočárků u nás doma prostě panovat musí.

Tak teď bude sloužit jinde, přejeme příjemnou službu a spokojené miminko.

365 - den 154.

Ostříhaná. Dneska jsme šly s Any ke kadeřnici, je to hotová umělkyně. Anetka děsně prokoukla a moc jí to sluší. Má opět "Mikáno" jak říká :-)

365 - den 153.

Stejně monotóně uplynul další den. Pořád jsme "jen" doma, snažíme se výléčit a pořád to k tomu jaksi nespěje. Volala jsem do školky, že Any už do konce Ledna nepřijde a p. učitelka mi hned říkala, že mají ve školce nějakou epidemii, neb z 24dětí mají jen 6. Tož snad se brzy vyzdravíme a já budu moct popisovat i nějaký zážitky.

365 - den 152. 10měsíců a stojím

Opička. Dobrých 10 minut jsme Jolanku s Luckou lákaly, aby se postavila. Nedařilo se. A ejhle stačilo, aby máma šla do kuchyně, za ní Dorča i Algida a už to bylo. Takže fotila Lucka :-)

Dnes mají Jojata přesně 10 měsíců.

365 - den 151.

Dnes byl den plný překvapení a novinek. Any dnes poprvé stála na bruslích. Trochu jsem se toho bála, a dlouho i přes bruslománii co prvních 18dní toho roku všude panuje jsem odolávala. Přeci jen kupovat nové brusle na to, aby jednou spadla a nebavilo jí to se mi moc nechtělo. Až se naskytla možnost koupit starší za super cenu, tak jsem neodolala. No brusle došly ve čtvrtek, tak akorát stihnout to než začne obleva. Takže jsme dnes slavnostně celá rodinka vyrazili. Počásí nádherné svítilo sluníčko a teplo tak akorát (no po bruslení jsme zjistili že bylo 5°C )takže to křupání ledu mělo asi svůj původ.

No a Any děsně překvapila, byla nadšená, občas spadla, ale krásně ťapkala po ledě a nekňourala. Nasmáli jsme se celá rodina.

Další novinkou dnešního dne je, hned dvojité opakování stoje s oporou na svých vlastních nohou, no zvládla to Jolanka, zítra jí bude 10měsíců.

A poslední novinka, Joník, aby nebyl pozadu, když už mu ty sportovní disciplíny nejdou, kontruje alespoň třetím zubem(horní jednička).

365 - den 150.

I takhle to jde, ikdyž moc ideální to není. Tož tak to dopadá, když máma vymýšlí a chce někam jet. Holt mámy míní a děti mění.

365 - den 149.

Marodi. Stále se u nás marodí, postupně hezky jeden po druhém si předávají nějakou potvoru momentálně všichni opět kašlou, spoplí, nespí a když, tak ...

PS: chce to i zvuk

365 - den 148.

Závidím. Jen suše závidím, ty krásné řasy po tátovi. Já takové nikdy neměla, tak aspoň, že ty naše děti mají. Snad na ně jednou uloví nějakou tu správnou babu, co se bude líbit i mamince:-)

365 - den 147.

Medvídek. Jolanka sedíce u desky bránící jejímu prozkoumávání kuchyně. Čím je to dané, že už pro takové prtě platí, že zakázané ovoce nejlépe chutná? U desky sedí Jolík strašně často a to nemůžu říct, že bych byla ten na koho tam v kuchyni neustále kouká. Prostě jí to kouzelné místo děsně láká, stačí nechat otevřené dveře do předsíně, a ani se nenadáte a už je tam s vítězoslavným pohledem "dobití severního pólu"

365 - den 146.

Samoobslužné děti. No Any to chvili zvládala krásně, pak jí to přestalo bavit a dokrmit jsem stejně musela já. No a tu chvilku "koukání" mi pak Jojata osladila neskutečným hysterickým řevem u usínání v postýlce. Už aby nebyly ty mrazy a hlavně, už aby došel ten kočár, do kterýho se vejdou a mužou v něm i krásně spát.

365 - den 145.

Hecla jsem se. A při tom všem kalupu u nás doma, jsem vytáhla šicí stroj,už dost dlouho zahálel a je to na něm kupodivu i vidět :-), abych poopravila ježíškův dárek. Ze dvou velkých povlečení na polštář, jsem udělala "čtyři malé do školky".

Foto pro ježíška :-)

365 - den 144.

Moucha? Ale kdeže. Ale copak to může být? Je to něco co naše Any určitě potřebuje, neb je po mamince :-)

365 - den 143.

Dnešní fotku jsem si vymyslela ve čtvrtek večer, když jsme jely se segrou z obchodu. Venku už byla tma, byla mlha a ta spolu s mrazem a světly auta vykouzlila užasné scenerie. Tmavá cesta, bílé stromy oblepené námrazou, a to celé ohraničené tajemnou mlhou. No dnes jsme jeli do Prahy takže jsem vzala foták, podmínky se moc nezměnily, a hned při odjezdu hlásila M. ,že zpět bude řídit on. No tma už byla, mlha jen taková nijaká, ale hlavně za jizdy to fakt vyfotit nešlo. M. mi sice ve vesnici zastavil u osvětleného bílého stromu, bylo to od něj milé, ale vysvětlila jsem, že to prostě není to co jsme chtěla. Po zbytek cesty jsme si s fotákem hrála. No a vykouzlila jen takovou světelnou houpačku. Nakonec je to docela výstižné, náš zdravotní stav, je stále jak na houpačce, snad se z těch bacilů jednou pořádně vyhoupneme. Jo a doufám, že to bude dříve jak v létě!!!

365 - den 142.

Nenechavé ručičky. Tyhle rychlé a šikovné nástroje, teď Jojata ovládají asi nejlépe. A když se v jejich dohledu objeví něco, co ještě neprozkoumávaly, nebo chvili neviděly, Jolanka doleze, Joník se doplazí a je to doslova bitka o nejlepí místo ke zkoumání.

365 - den 141.

l

Joníkova práce. Dnes Joník sám poprvé takto okousal, nebo spíše obrousil jablko. Já mu teda sundala slupku, ale zbytek je jen jeho práce. A kdyby jste viděli jak se rozčiloval, když jsem mu jablíčko dala z dosahu jeho pusinky. Nakonec se docpal ještě banánem ze lžičky a po zapití mlíčkem usnul spokojeně jako dudek. Prostě jídlo to je jeho "hobby".

365 - den 140.

Žhavíme Béďo žhavíme. Tohle mne už týden napadá, když pohlédnu z okna. Naše setmělá smutná ulice konečně dostala co si určitě už dlouho zaslouží. A to hezká pouliční světýlka. Takže, už se nemusím bát, že v té černočerné tmě netrefím domů. Dnes jsem se konečně rozhodla to tady vyfotit. No abych byla přesná, když jsme šly, z flétny(která mimichodem odpadla) začalo sněžit a tak jsme chtěla vyfotit ty velké padající sněhové vločky, ale no to moc nevyšlo. Tak aspon ta oranžová ulice :-)

365 - den 139.

Joník a Anetka. No vidíte to, řekla bych, že původ se nezapře. Jsou z jedný líhně :-) Na téhle fotce je vidět jak stejný mají oči. Jonášek, je ale poahově uplně jiný jak holky, je to klidas lehký flegmouš a pohodář. Musím říct, že poslední dobou je "hodnější" jak Jolanka, která objvila kouzlo vztekání, když jí něc nejde, no máme doma veselo a hlavně

"Tři nejkrásnější děti na světě"

365 - den 138.

Jolanka a Anetka. No stálo to Any trochu síly, udržet opičku aby neatakovala ten foták.

Podoba obě holky jsou si podobné povahou. Any byla stejný zkoumač a zvědavka jako Jolík. Když na tu fotku koukám, musím prostě říct, "jsou ty moje holky ale krásný :-)"

365 - den 137.

Kontrolní vážení. Jsem si myslela jaká to bude lehká fotka a houbelec, děti na váze už nechtějí být, takže smolík pacholík. Jolanka už vůbec vyfotit s čísly nejde, jak musí sedět.

Tak hlásím začátek roku 2009 Joník 8.43kg a Jolanka 7,99kg.

Takže téměř půl kila rozdíl. Joník Jolanku nejen dohnal, ale i tako výrazně předehnal.
Připomínám porodní váhy Joník 2190g a Jolanka 2620g. No za 9,5měsíců Joník třiapůlnásobek váhy a Jolanka tronásobek :-)

365 - den 136.

Telepředsádka. Můj foťáček, není žádný zázrak, žádná zrcadlovka, ale skromný a velmi šikovný Panasonic DMC FZ50. Nejdou mu měnit objektivy, ale jdou namontovat předsádky filtry a podobné hračičky. No a Ježíšek se pochlapil a donesl mi jednu telátkovou :-) Pořád jsem přemýšlela, jak jí vyfotit, tak tady ji máte zevnitř. Jsem zvědavá kdy se mi podaří ulovit něco na co jí využiju. No a příště třeba Ježíšek donese nějaký ten polarizační filtr, nebo něco jiného.

365 - den 135.

Stoleček. Vánoční dárek, který má větší úspěch než by mne kdy napadlo. Děkuji Kikušce za tip. Těch tisic, vůbec ne protivných, zvuků co vydává upoutá Jojata na dlouhé minuty. Moc se jim líbí.

365 - den 134.

Nový rok. Jak na Nový Rok, tak po celý rok. Dnešek proběhl poklidně. Byli jsme doma, jen navečer jsme se navlékli a šli na Unhošťský ohňostroj na náměstí a stálo to za to. Nedosahoval nejspíše kvalit toho Pražského, ale byl krásný a dlouhý. Any se málem zlomil krk, jak musela pořád koukat nahoru.

Tak vítej Nový roku, buď klidný, pohodový a láskyplný, jako ten dnešní den.