Poklidná sobota

aneb fotiš fotím fotíme. Hrály jsme si s Luckou a fotily co se dalo i nedalo :-)

Zbrašovské Aragonitové Jeskyně

To když Vám takhle od rána leje a leje a Vaše děti si vytýčí za cíl, změnu malé útulné chaloupky na neutulnou pastoušku je třeba vymyslet náhradní program dřív, než k tomu dojde.

Zavelela jsem tedy po spaní nástup do auta a odjezd směr jeskyně. Babičku jsme nechala doma ať si od těch loupežníku odpočine a vyrazila jsme s níma za novým poznáním.

Jen co jsme opustili kopce prutrž mračen se změnila na mrholení a tak jsme zvládli i pěší pochod od auta k jeskyním docela v pohodě. Když už jsme teda ten vchod našli, neb nejdříve jsme ho hledali hned u parkoviště pak tedy správně na druhé straně řeky(podotýkám že most byl v Jojatím bezkočárovém měřítku docela daleko)nicméně jsme našli výstup z jeskyně a ne vstup. Napodruhé už jsme došli až ke vstupu a mohli se nechat unést do podzemí.

Paní průvodkyně byla velmi milá a tolerandtní a tak to šlo jako po másle i s opět před vstupem protestující Jolankou.

Joníček celé osazenstvo jeskyní lačné, rozemál svým jasným hlasitým a zřetelným JÉÉÉ, když průvodkyně posvítila na stěnu jeskyně v zajímavém místě. A posléze dominovalo slovo DÍRA. A protože v místních jeskyních jich je požehnaně o zábavu bylo postaráno.

Mne zaujalo, že jsou to jeskyně s nejvyšší teplotou u nás (14°C) což 31.7.2010 znamená, že se jejich teplota silně blíží ten venkovní a stejně tak i jejich 90%vlhkost byla asi velmi blízko venkovní realitě. Nezadal si ani nevyšší skap v jedné z jeskyní, holt pršelo jak venku tak vevnitř. Celá prohlídková trasa byla v letech 2002 -2005 uplně zrekonstruována a určitě to stojí za shlédnutí. Neb jsou navíc zajímavé tím, že krom klasických jeskynních jevu zde prosakuje teplická kyselka a vytváří spoustu docela zajímavých jevů jako například gejzírové stalagnity.

Bloudění a zase bloudění...

nicméně jsme našli a to je hlavní. Holt, když jste přesvědčení, že ta šipka do leva nemůže být myšlena vážně, že v takovém rumišti, přeci nebude nějaké muzeum, že by jste tam nešli ani náhodou, neb by jste se báli, že tam někde zapadnete a zabloudíte. Holt když letecké muzeum v Olomouci je v areálu bývalých oběktů po slavné ruské armádě ,na které za ty roky po jejich odchodu nikdo ani nesáhnul, tak prostě jedete třikrát kolem než se odvážíte uvěřit dost jasně směřijící šipce a dojedete do cíle. A zjistíte, že je tu schovaný docela zajímavý hangár plný exponátů.

Jak jsem předpokládala, letecké muzeum nejvíce zasáhlo Joníka, ten byl nadšen ze všech zajímavých letadýlek a letadel a stíhaček a šroubků a ...

Já se dověděla, že MIG je Mikojan Gurjevič a že piloti musí být fakt dobří aby věděli , kterou páčku z těch stovek co maji v kabině, použít.

Anetka zkoumala jak ty bomby držely v zásobníku a jak se tam schovala jejich vrtulka.

Joly nadšeně lítala po celé hale od exponátu k exponátu.

A babička ta s nadhledem koukala na to hemžení se :-)

Cestou zpět, jsem ještě ukázala babičke keškování v praxi a konečně jsme se zastavili pro kešku u Svatého Kryštofa u dálnice na Olomouc. Tady Joníček nadšeně mával všem po dálnici jedoucím automobilům.

A neodpustím si

tento docela zajímavý detail tatínka :-) který z auta jen tak neuvidíte.

a pak ještě pro Vás co neznáte celou sochu Sv. Kryštofa ochránce poutníku a cestovatelů od autora Mariuse Kotrby myslím že stojí za shlédnutí a její umístění se mi moc líbí.

Opět po roce...

Jsme se na stejném místě sešly s Vanovam a jejíma dětičkama. opět to byl velmi příjemně ztrávený čas. Škoda, že vzdálenost našich obydlí je větší, určitě bychom se setkaly častěji. Děti si hezky hrály. Vojta utíkal před mým foťákem jak pravý indián, Katka si hezky sekundovala s Anetkou. Jojata klasicky v pohodičce nadšené dětským koutkem, a svíčkova k obědu to jen korunovala :-)

Jsem moc ráda, že cesty internetu nás zavedly i do těchto končin, a že díky němu máme spoustu dobrých kamarádů.

Straník

V neděli jsem se s dětma přesunula na chalupu do Straníka. Obvyklý týden s mými rodiči na jejich chaloupce v překráné kopečkové krajince.
A jako obvykle jsem se s dětma vydala na procházku za kravičkama a ovečkama. Celý den totiž bylo ošklivo a pršavo, ale aspoň chvilinku se sluníčko snažilo zvítězit nad mraky.

Opět jsme šli klasickém trojtempu. Any a Joly v popředí pak já a pak dlouho dlouho nic a pak vše zkoumající a šnekoidní Joníček. Jako chůze a rychlé změny nebudou jeho hobby. Když tak přemýšlím, jakýpak sport by pro jeho pavahu byl vhodný vychází mi z toho "tenisový rozhočí" hezky si sedět na empairu a soustředěně pozorovat hru celé hodiny, to bude to pravé ořechové :-)

Pršavo a nehezky ...

je už druhý den. Děti po obědě spinkají a tak jsme si řekla, že pujdu ven ulovit nějaké kapičky, jenže ono i fouká, takže kapičky nikde žádné nejsou. Nicméně jsem oběšla zahradu a ulovila naše první babidědové borůvky. Zatím byly k snědku dvě a ty sezobla Anetka, no snad se dočkám taky, abych alespoň ochutnala.

Dino park Plzeň

Co jiného dělat když hlásí 35°C než jet na výlet, že :-)

Nicméně termín byl domluven už dopředu, takže se jelo. Osud nám přihrál do cesty Julii, takže jsme s dětma nejela sama a cesta nám při dospěláckém rozhovoru příjemně utekla. V Dino parku to bylo taky o dost jednodušší, neb Julie mi dost pomohla a nejen, že měla oči na štopkách a pomáhala s dětma, ale i celou dobu fotila :-) Díky tomu jsem se objevila i na nějakých fotkách já :-)

K Dino parku jako hezký, ale na výlet jen tam trochu malý? Nebo by to chtělo nějaký povzbudivý okořeněný výklad. Nicméně obešli jsme všechny ty příšery, nechápu proč maj tak složité jména. U některých se tajil dech, když si člověk představil, že by ho někde měl potkat. Joly se dost bála těch zvukových efektů, jeden jí vyloženě lákal, pořád tam chodila a volala "uaaa boim boim"

Any mne zase trochu zaskočila, když jsme se o Dinosaurech bavily, a já se zeptala ,proč už tady nejsou... Any po chvilce přemýšlení řekla " protože vybuchla sopka" No stálo mne to chvili úsily a rozhovor s ostatníma maminkama, aby jsme došly k tomu, že má nejspíše pravdu, Holt moje suché znalosti o "době ledové" nejsou dostačující. Jako, asi bych si měla zvykat, že toho bude umět více jak já...

FOTO: dětí je moc tak jednoho obětuju? :-)

ehm ehm...

Joly nám zase ukázala své dovednosti a rutiny.

Kecám si takhle v klídku u plotu se sousedkou. Jistojistě řešíme něco děsně důležitého. Děti lítají po celé zahradě. V tom se ozve Anetka

"mamíííííí, Joly se někde pokakala, je celá od bobku"

tož ukončím rozhovor se sousedkou a jdu si hrát na Sherloka Holmese a hledat inkriminované místo, k tomu si přizvu viníka a ptám se, "joly kde je bobek" ta mele něco o záchodu, ale já se nedávám a pořád opakuju a obcházím s ní celou zahradu a hledám. Neomylně mne Joly i přes mé neustále dotazy vede domů k záchodové míse....

Tam je mi to už jasné Bobek ja rozmazán po desce, holt si "málo" sedla do mísy. No a po charakteristických stopách vidím celou její rutinu.

Bobek téměř v míse, papír v míse...
Na umyvadlu zřetelné hnědé otisky ...
završeno zahnědlým ručníkem...

Jako ve své podstatě je prostě děsně šikovná ...
a my s ní, umí to správně. jen ještě teda neumí spláchnout, že :-)

Mučení nedravé zvěře...

Aneb když se tříska octne tam kde nemá, a když je třeba použít víceméně mírné násilí ,aby byla vyproštěna.

Dnes jsme tu měli návštěvu, přijely za náma dubňáčci s rodinkami. Dostavila se Baruschka, Uli, a Pavla se svými dětmi. Počasí sice bylo hezké, ale vítr studený a důsledkem předcházejících studených dnů, byl studený i bazén, trochu škoda. Ale jinak fajn den a Baruschka si konečně měla čas odlakovat nechty, to prostě svědčí o pohodě :-)

Červencové oslavy ...

Jsme od loňska zavedli ve stylu výjezdních zasedání. Letos jsme se sešli v Sezimově Ústí. Sešly se tam 4 generace. Jojata a Any, já s M. jeho mámka, tatka, teta strejda a babička.

Součet věku nejmladších a nejstarší byla rovná 90tka :-)

Celé jsme si to užili využili hotelového bazénu, který jsme měli jen pro sebe, zašli do solné jeskyně vydatně pojedli a popili prostě fajn akce :-)

Takže už ted jsme zvědavá kam pojedeme za rok.

ZOO se Sugar

Mezi Dubňáčky patřím už řadu let(asi 6,5) s většinou jsem se viděla už v dobách počínajícího se tohohle neuvěřitelně dlouholetého nejen internetového přátelství. Když jsme v poznávání začínaly, počítaly jsme si "zářezy na pažbě" jakože kolik dubňaček známe osobně. bylo jich dost už tenkrát, už pár let žádný nepřibyl, neb logicky noví dubňáčci už nepřibývají, až dnes.

Po tolika letech přibyl, jeden příjemný sympatický a zámořský zářez :-)

Bylo mi radostí seznámit se se Sugar a její příjemnou rodinkou. škoda, že jsou zpoza velké louže, bylo by fajn vídat se častěji :-)

Jinak pro mne teda docela psychická sadomaska, nějak mne to ZOO nebaví, teda nebaví mne být 100% ve střehu neustále přepočítávat Jojata hlídat kočár, neužít si přečtení zajímavých informací, nevyfotit si kde co, neposadit se a jen koukat do hejna plameňáků a koukat se do jejich úžasné barvy. Tož tak nějak jsem nám zlenivěla, no.

FOTO: Joly s Honzíkem

Joník plaváček...

Joník pochopil, že vestička ho unese. Šlape vodu a s úsměvem "přešlape" celý bazen. Vyleze na schůdky s pomocí skočí do vody a znovu šlape vodu a míří kam chce. Vše dělá s velký a hlasitým úsměvem, takže přitom, vypije snad pul bazénu, ale je štastný, do kruhu už nechce, děsně se mu to líbí. Nevadí mu, že se potopí, naloká hlavně, že si dělá co chce.

ps: foto video není, neb někdo musí dělat plavčíka :-)

Seefelder spitze,,,

aneb jak motýl emanuel vyměnil makovou panenku...

Na dnešek konečně připadl výlet s Anetkou, vybrali jsme dle průvodce jednoduchou feratu, aby si to Anetka hezky vyzkoušela. Vyjeli jsme zubačkou a pak lanovkou a pak s davem na Seefelder spitze. Odtamtud už dál pokračovalo o poznání míň učastníku zájezdu a cesta se stala lehce složitější, šlo se po velmi uzkém hřeběni na každou stranu sráz dolu a nádherný výhled. Anetka ze začátku trochu protestovala, že jí bolí nožičky a tak M. napadlo, že si budem vykládat pohádku a začal.

"za mlhou hustou tak, že by se dala krájet byli králicí z klobouku..." no a různě motal pohádky pak vymýšlela Any co se komu mohlo udát a řešili jsme zda motýl emanuel vymění makovou panenku za vílu amálku a podobně, dost jsme se nasmáli a cesta utekla jak voda :-)

Lana jsme potkali asi jen v dálce 20m místy to bylo trochu náročnější pro budoucí prvňačku, ale naučila se správně chodit a lozit a moc se jí to líbilo.

Škoda že zítra jedeme domů a nestihneme Any vzít na pořádnou ferratu.

Kraťasy na sněhu...

Aneb výlet na Zugspitze.

Vzhledem k celkové únavě mužské části osazenstva jsme vymysleli nenáročný výlet za sněhem. Anetka nevěřila že v létě si bude hrát se sněhem. Byla jako u vytržení a Jojata taktéž. Škoda jen že jsme netušili a nevzali jí i pořádné kalhoty mohla si zajezdit i na bobech :-)

Nicméně výhled z Zugspitze stál za frontu na lanovku a docela silnou masovku. Trochu jsem záviděla těm co očividně silně unavení ale štastni dorazili po ferratách. Ale třeba se tam tou cestou taky ještě někdy podívám. Trochu jsem zavzponínala na naše zážitky z ferrat v dobách studentských let. Asi necháme děti babičce a dědovi a vyrazíme zse jen ve dvou.

S M. a Any jsme si alespoň vylezli na úplný vrcholek.

Die Leutascher Geisterklamm

aneb jak zničit Jojata.

M. s dědou konečně umožní počasí vyrazit na ferratu. vybrali si docel náročnou, ale určitě krásnou.

Já s babi a dětma vyrážíme na vodopád. Prostudujem všechny prospekty a vymýšlíme krátkou procházku k vodopádu. Nakoce vše dopadně jinak a místo krátké procházky jdeme s Jojaty dobrých 5km (bez kočáru) užasnou průrvou nad burácející hučící a šumící říčkou, dojdeme i k 23m vysokému vodopádu(Joly se děsně bojí jen vodopád slyší) dáme si polívku s palačinkou a totálně zničená Jojata usnou ihned co si s radostí sednou do kočáru takže zaspí na pohánění snad 100krát slíbenou zmrzlinu.

Večer je završen záchrannou akcí, kdy jsem si hrála na průzračnou studánku a bleskovým výstupem donesla vodu naším bojovníkům, zdolávající neskutečně hnusný závěrečný sestup z ferraty.

Prší prší jen se leje...

my nad tím, však vyzrajeme...

V záchvatu záchvatu z lijavce venku, se vydáváme do GAPA, cestou však usuzujeme, že množství srážek znemožnuje i smysl výjezdu na Zugsptize a rozhodujeme se vyrazit z hor pryč. První myšlenka je shoping v Mnichově, ale cestou se potvrdí že mimo hory, je počací o dost lepší navigace nezklame a prozradí nám, že se v daný okamžik nacházíme 14km od "Marchenwaldu" zábavního parku. Tož to jdeme zkusit. No a krom deštíku, který přečkáme u oběda v bufetu už neprší a děti(i dospělí) si užívají všelijakých atrakci, kolotočů, vozítek, průlezek a podobných zábavností.

Joly nám ukáže že klidně bude chodit po laně metr nad zemí, Any že přeleze celou lanovou dráhu, já si sjedu na klouzačce prudké jak ďas, babička jela v autě a děda na kolokolokoltoči :-)

Takže z upršeného dne nakonec byl docela hezký, ikdyž asi o 80km dál, než původně měl být.

Insbruck a Seefeld

Protože na dnešek bylo hlášeno počasí nepříliš vhodné na horské tůry obzvláště po ferratách, rozhodli jsme se navštívit Insbruck. Je to krásné město mezi horami, teré se nám na chvilku taky z mraků ukázaly. Uličky města jsou malé a krásné udržované a příjemné. Viděli jsme výstavu Swarovského, sice trochu kýčovité ale zajímavé, dvě lidské kovové sochy, zlatou střechu a spoustu dalšího. Navečer jsme ještě vyrazili na procházku kolem Seefeldského jezera, přes hřiště a kešku :-)

Úplný dárek...

Víc než bych si mohla představit, víc než bych si mohla přát...

že mám nový foťáček, už jsem psala, že jsem ho dostala s vybraným objektivem možná ne, ale že budu mít ještě jeden, na makrofotky to byl jen sen. Sen který se mi splnil. V okamžiku kdy jsem před odjezdem na dovolenou uložila fotobatužek do auta bylo mi řečeno, že mám ještě něco k narozeninám v krabici...

s radostí jsem vybalila z batužku setový objektiv a místo něj hrdě uložila ten na MAKRO.

Kvůli Jolanky teplotě z neštovic, jsme na dovolenou odjeli na etapy, babička s dědou, Any a Joníkem dopoledne a my čekali jak bude Joly, ještě včera měla 38 tak jsme se bála, ale neštovice byly překonány a celý den byla bez teplot vyrazili jsme kolem 18 a těsně před pulnocí jsme byli na místě v Seefeld in Tirol.

FOTO: moje první hokusy pokusy na zahrádce apartmánu

Jedna velká :-(

neštovička. Nedá nám spát, nedá nám hrát, nedá nám pokoj, snad už to brzy přejde ...

Joník je celekm v pohodě ale Joly to odnesla v plné palbě :-(