Zbrašovské Aragonitové Jeskyně

To když Vám takhle od rána leje a leje a Vaše děti si vytýčí za cíl, změnu malé útulné chaloupky na neutulnou pastoušku je třeba vymyslet náhradní program dřív, než k tomu dojde.

Zavelela jsem tedy po spaní nástup do auta a odjezd směr jeskyně. Babičku jsme nechala doma ať si od těch loupežníku odpočine a vyrazila jsme s níma za novým poznáním.

Jen co jsme opustili kopce prutrž mračen se změnila na mrholení a tak jsme zvládli i pěší pochod od auta k jeskyním docela v pohodě. Když už jsme teda ten vchod našli, neb nejdříve jsme ho hledali hned u parkoviště pak tedy správně na druhé straně řeky(podotýkám že most byl v Jojatím bezkočárovém měřítku docela daleko)nicméně jsme našli výstup z jeskyně a ne vstup. Napodruhé už jsme došli až ke vstupu a mohli se nechat unést do podzemí.

Paní průvodkyně byla velmi milá a tolerandtní a tak to šlo jako po másle i s opět před vstupem protestující Jolankou.

Joníček celé osazenstvo jeskyní lačné, rozemál svým jasným hlasitým a zřetelným JÉÉÉ, když průvodkyně posvítila na stěnu jeskyně v zajímavém místě. A posléze dominovalo slovo DÍRA. A protože v místních jeskyních jich je požehnaně o zábavu bylo postaráno.

Mne zaujalo, že jsou to jeskyně s nejvyšší teplotou u nás (14°C) což 31.7.2010 znamená, že se jejich teplota silně blíží ten venkovní a stejně tak i jejich 90%vlhkost byla asi velmi blízko venkovní realitě. Nezadal si ani nevyšší skap v jedné z jeskyní, holt pršelo jak venku tak vevnitř. Celá prohlídková trasa byla v letech 2002 -2005 uplně zrekonstruována a určitě to stojí za shlédnutí. Neb jsou navíc zajímavé tím, že krom klasických jeskynních jevu zde prosakuje teplická kyselka a vytváří spoustu docela zajímavých jevů jako například gejzírové stalagnity.