Tak jako každý z posledních pěti let, jsme i letos na Mikuláše vyrazili s dubňáčky. Před pěti lety to vzniklo jako dobrý nápad, s myšlenou zachování dětem domácí jistoty a přitom využití lehkého postrašení čertem a mikulášem, a k nabídání k lešpím zítřkům., navíc ve skupině kamarádů se kterými je spousta legrace Nikdy jsem si tím to rozhodnutím nebyla tak jista, jak letos. Any se třeba bála, ale tak nějak v mezích, prostě měla respekt, třeba nepřednesla básničku, ale vydržela v klidu nejdříve se mnou a časem i sama, vyslechnout co jí Mikuláš přednesl z knihy hříchů a pochval.
Letos poprvé jsem jsem si říkala, uf tak tohle jsem nečekala. Jolanka se bála, ale stejně jak Anetka tak nějak v mezích. Zato Joník se bál strašně, celý se třepal, ač čert po té co proběhl celou velkou místností, zbytek času jen a jen vykukoval zpoza dveří. No chvíli trvalo než se uklidnil, pak jsem s ním musela projít místo za dveřma, že tam fakt žádný čert není, ještě ten veče bylo slovo čert velmi výbušné. Dnes už je jen vidět, že má respekt. Jsem moc ráda, že jsme ho tomu nevystavili doma. Že ta jistota byla zachována.
Letos poprvé jsem jsem si říkala, uf tak tohle jsem nečekala. Jolanka se bála, ale stejně jak Anetka tak nějak v mezích. Zato Joník se bál strašně, celý se třepal, ač čert po té co proběhl celou velkou místností, zbytek času jen a jen vykukoval zpoza dveří. No chvíli trvalo než se uklidnil, pak jsem s ním musela projít místo za dveřma, že tam fakt žádný čert není, ještě ten veče bylo slovo čert velmi výbušné. Dnes už je jen vidět, že má respekt. Jsem moc ráda, že jsme ho tomu nevystavili doma. Že ta jistota byla zachována.
0 komentářů:
Okomentovat