naše milá paní učitelka s dětma připravila krátké pásmo básniček a písniček.
Pochopila, že rodičové jsou celý nadšení, když se mohou na své "nejšikovnější" ratolesti podívat v akci. Takže uspořádala besidku, v lehce netradičních prostorách místní restaurace "stará studna". No popravdě asi trochu podcenila tuto vlastnost rodičovstva, a potažmo prarodičů jež v tyto okamžiky sdílejí nadšení dvojnásobné.
Takže v prostorách pro daný počet lidi se tlačil tak dvojnásobek kapacity, z čehož vyplynulo, že v zachování zdraví nás i našich mladších děti, jsme se s M. babičkou a Jojaty uchýlili do zadní místnosti kde bylo centrum přípravy. Sice jsme celé vystoupení téměř neviděli, občas jsme něco slyšeli, ale zato jsme si užili pohledu na 25 švitoříčku, kteří na slovo poslouchají paní učitelku, ta přirozená autorita byla úžasná. Pro mne skutečná a zviděníhodná. paní učitelka neustále s přehledem tišila znovu a znovu vznikající hluk, urovnávala chaos v postavách a to přitom přijemným a klidným, někdy i jen šeptajícím hlasem. Jeden chlapeček přednášet nechtěl, pani učitelka mu vysvětlila, že by maminka byla ráda, ale když nechce tak nemusí, prostě děti věděli, že nemusí, ale krom jednoho, všechny šly a krásně, trochu falešně, ale o to více nadšeně zpívaly a recitovaly.
Po akci jsme my maminky od děti dostaly větvičky jmelí a začala volná zábava, paní učitelka korzovala mezi hloučky rodičů a děti a nejvíce byla vidět ta dětská oddanost a skoro zbožnost k její osobě. Tu jí některé dítko pohladilo po ruce, tu se na ní usmálo některé si jí i sedaly na klín. Ona vše akceptovala s usměvem na tváři. Patří jí za mne jako rodiče převeliký dík, že se Any díky tomu ve škole moc líbí.
Za to ve vtahu k rodičum to začalo být klasické, tu se jedno vztekalo že ještě nemá pohár, nebo že ho chtělo dostat dříve či současně. No po poháru a pití jsme se vytratili z toho blázince domů...
Jo a ještě, že už se blíží ježíšek, opět mi došla baterka ve foťáku ,takže jediné ani nezaostřené foto je to na které koukáte... Ježíšku prosím prosím jednu malinkatou náhradní baterku!!!
Takže v prostorách pro daný počet lidi se tlačil tak dvojnásobek kapacity, z čehož vyplynulo, že v zachování zdraví nás i našich mladších děti, jsme se s M. babičkou a Jojaty uchýlili do zadní místnosti kde bylo centrum přípravy. Sice jsme celé vystoupení téměř neviděli, občas jsme něco slyšeli, ale zato jsme si užili pohledu na 25 švitoříčku, kteří na slovo poslouchají paní učitelku, ta přirozená autorita byla úžasná. Pro mne skutečná a zviděníhodná. paní učitelka neustále s přehledem tišila znovu a znovu vznikající hluk, urovnávala chaos v postavách a to přitom přijemným a klidným, někdy i jen šeptajícím hlasem. Jeden chlapeček přednášet nechtěl, pani učitelka mu vysvětlila, že by maminka byla ráda, ale když nechce tak nemusí, prostě děti věděli, že nemusí, ale krom jednoho, všechny šly a krásně, trochu falešně, ale o to více nadšeně zpívaly a recitovaly.
Po akci jsme my maminky od děti dostaly větvičky jmelí a začala volná zábava, paní učitelka korzovala mezi hloučky rodičů a děti a nejvíce byla vidět ta dětská oddanost a skoro zbožnost k její osobě. Tu jí některé dítko pohladilo po ruce, tu se na ní usmálo některé si jí i sedaly na klín. Ona vše akceptovala s usměvem na tváři. Patří jí za mne jako rodiče převeliký dík, že se Any díky tomu ve škole moc líbí.
Za to ve vtahu k rodičum to začalo být klasické, tu se jedno vztekalo že ještě nemá pohár, nebo že ho chtělo dostat dříve či současně. No po poháru a pití jsme se vytratili z toho blázince domů...
Jo a ještě, že už se blíží ježíšek, opět mi došla baterka ve foťáku ,takže jediné ani nezaostřené foto je to na které koukáte... Ježíšku prosím prosím jednu malinkatou náhradní baterku!!!
0 komentářů:
Okomentovat