365 - den 237.

Zahrádka. To je teď naše útočiště. No a prostě kvete. Any je doma soplí, mám podezření na nějakou alergii, tak uvidíme. Jojata už prodrala několikatery tepláky, ale jsou nadšená a spokojená.

365 - den 237.

Velké loučení - najdi tři rozdíly :-). Naši odjeli, před tím jsme udělali velké focení a docela se nasmáli. Pak jsme se domluvili se známýma a jeli na výlet kousek jsme popojeli a pak šli hezky procházkou lesem kolem potoka, stavili se na oběd a pak ještě procházka a nezbytná prihlídka zahradnictví, ale nic jsme si nevybrali pakuž jen siesta na terase. Prostě veget a opět letní den na jaře.

365 - den 236.

Siesta. Dnes jsme si užívali sváteční pohodičky. Další den letního počasí a prostě klídek na zahradě. Něco málojsme pošuchlili, taťka s M. vybrousili a natřeli stůl, já s mamkou aspoň ostříhala buxusy(více jsem nemohla, však já jí to připomenu až budeme na chatě a ona bude pořád něco dělat) a jinak jsme po zahradě honily Jojata. Na fotce je Joníkův souboj s narcisem. No jeden narcis nepřežil, ostatní jsem uchránila.

Jolanka odmítá lozit v trávě, ale po dlažbě a terase obleze klidně celý dům. když jsem jí dala do trávy dolezla jen pod trampolínu na netkanou textilii a odmátala se přesunout kamkoliv jinam.

365 - den 235.

Kolečka. Any se konečně dočkala. Táta jí sundal kolečka z kola. No holka si myslela, že sedne a pojede. A ono to opět není tak, jak by si myslela. Ale snaží se popojede i pár metrů, ale nesmí vidět, že jí nedržíme, jinak hned zpanikaří. Krom toho, ale máme další novinku:

Any umí "Ř" dokonce tak, že i "třistatřiatřicet stříbrných sříkaček, stříkalo přes třistatřiatřicet stříbrných střech" Je to šikula.

365 - den 234.

Dnešek jsme prožili pracovně. Dooledne jsem s taťkou jela nakoupit potřebné věci na odtokový žlab a ten se s vervou pustil do práce, takže večer už bylo hotovo. S babičkou jsme pekly a vyvařovaly a ještě se staraly o děti. Upekly jsme plecovník, slaný štrudl se zelím, a rohlíky plněné klobáskami udělaly vaječný koňak a bílkový chlebíček ze zbylých bílků. Prostě velikonoce po našemu :-)

Krom toho se stavá jedna zásadní věc stále častěji. Myslím, že už můžu napsat, že Joník se staví. Sice chudě pak pláče, protože mu nejde jít dolů, ale zkouší to čím dál častěji.

365 - den 233.

Velké očekávání. Po dlouhé době k nám mají zavítat mí rodičové. Takže krom hromady běžných starostí, nás čekalo i velké těšení a sposta práce. Odpledne navíc v Klíčku výtvarka a tvorba velikonočních vajíček.

Večer naši dorazili krom Unhoště ani nebloudili, takže paráda :-)

365 - den 232.

Beruška. No tak nám to na té zahrádce tak krásně ožívá. No opět jsme jeden z jarně-letních dní strávili venku. Já udělala záhonek u kompostu a zasadila další hrášek a dýně a uvidíme zda něco vyroste. Any si zasela letničky a já jí k jejímu záhonku přesadila pažitku, kterou miluje a jak si pro ní chodila, tak pořád šlapala do kytiček. Pak jsem už jen vytrhávala plevel z kury a kačírku a hlídala Jojata a tak prostě pohoda na zahradě.