Jediný výletík..

Původně bylo v plánu během pobytu Kubíka vyrazit na spousty míst, stanovat, do aquaparku, do kina, díky jeho angíně jsme nakonec uskutečnili jen výlet na bobovou dráhu. Akci která ve své podstatě vůbec není fyzicky náročná a jde jí absolvovat i pod antibiotiky.

Obraz na zdi...

dnes se nám tu objevil, je krásný, hřejivý, veselý je náš!

Autor: Anetka Nečasová 6let

JSEM PYŠNÁ a jsem, a jsem, a jsem :-)

s energií...

jedině tak jde popsat bláznění dětí :-) když jsme je chtěla vyfotit, abych měl alešpoň jednu společnou fotku.

bez energie...

se stal můj foták v okamžiku kdy jsem se hodlala vyřádit na výstavě Kuky se vrací a na Sletišti na Kladně kam jsme zavítali s milou návštěvou Vanovam a jejima dětičkama. Dost mne to mrzelo,a le co už holt je třeba více koukat na kontrolku nabití baterii a hlavně napsat ježíškovi ,aby mi naježil náhradní baterku :-)

Takže z výstavy mám všeho všudy tři fotky a pak pár co jsem ulovila večer, když šla Vanovam lovit fotky na slunečnicové pole :-)

Návštva byla moc fajn, jen škoda že tu nebyla Jojata to by bylo teprve tooočo. No aspoň Kačka s Vojtou udělali zatěžkávací zkoušku pokojíčku :D

Naše představy dětských snů...

respektive realizace našich dětských snů v pokojíku našich dětí. Taky jsme bydlely v pokoji tři, v tom nevidím, žádný problém, ale neměly jsme každá svůj kutloch, své místěčko klidu, své teritorium. Postele byly skládací, takže ani tohle přes den nebylo. Byla jiná doba, jiné možnosti. Tak teď jsme dětem udělali snad dost místeček, kde budou moc utéct před těmi ostatními, když už budou v pokoji tři.

Any je nadšená. Já jsme zvědavá na reakci Joníka a Jolanky, nejen, že jim zmizl pokojík z pokojíku, ale i postýlky jsou fuč, už na ně čekají postele pro velké :-)

Co dokáže eurona,

a deštivé počasí...

před odjezdem jsem naši travičku pohnojila euroňáckým hnojivem na trávníky. Po deseti dnech se přerpstla, zazelenala a zhoustla. Úplně nabádala k hraní, tak spodní fotka je pro Něj, DĚKUJI ŽE TĚ MÁME!!!

PS: větší už se na zahradu nevešlo :D

Rozloučení...

babička a děda Anetce na rozloučení s posledníma předškolníma prázdninama u nich, darovalí balon přání. Těžko říct co si přála, neřekla nám to. Někdy bych do té její hlavičky chtěla vidět. Vůbec nevím, jestli se do školy těší, nebo se bojí, ona to moc neprožívá. Na dotaz zda se těší, odpoví, že jo ale že by o tom sama mluvila to vůbec.

Tak jen doufám, že se jí ve škole bude líbit.