Vysvědčení...

Tak je to tu. Naše dítko doneslo své první vysvědčení. No vzhledem k průběhu pololetí jsme nic jiného ani nečekali, ale to že už to je tady a jsou oficiální známky. No jsou to samé :-) uvidíme jak dlouho jí to vydrží :D

Play... obraz v obraze

V pátek k nám dorazila návštěva, segra se svým přítelem Ondrášem. Už předem jsme se domluvili, že vyrazíme na výstavu PLAY. Všichni jí hodně chválili tak jsme se teda vydali i my. Jako s náma se tam vydala nejspíše celá Praha... lidí děsně...

Dětem se líbilo, já mám principielně takové výstavy taky ráda, ale byla jsme zklamaná. Dost výrazně mi tam chyběly popisu jednotlivých efektů. Takže většin děti jen bezhlavě mlátila nebo máchala a točila. Dalo se dle mého z toho vytáhnout více.

Anetka...

Any je lyžaršká šikulka. Lyžuje už třetí sezonu a tak sme se rozhodli, že jí zase zaplatíme instruktorku, aby přestala plužit a posunula své lyžařské umění o kus dál. Stačila hodina a jí to šlo. Jezdí krásně. Pořád jí to i dost baví.

Navíc popravadě jsem se trochu bála, jak bude zvládat dodělávat ukoly za uvolnění ze školy, ale hráli jsme na školu i s přestávkama a hezky to vše zvládla. No trochu zapůsobila i babiččina těžká křížovka, kterou stihla vyluštit jen tak tak aby nedostala mračouna :-)

Tak z ní máme radost.

Jolanka...

Sníh ji moc nebere, je to dobrá věc na přerovnávání a přesýpávání, ale leze do rukavic a studí. Při bobování sníh stříká do obličeje a to nemusí. Lyže chtěla vyzkoušet, až když viděla Joníka. Šlo jí to ale, o dost líp. Bylo dost škoda, že sjezdovka v Hartmanicích nebyla upravená, určo by udělala veliký pokrok, protože jak nám poslední den ukázala lyžovaní by jí bavilo dostatečně.

Joník...

miluje snih, dokáže se v něm rochnit, válet sudy, zahrabávat se. V celku u nevadí že studí, jen že mu nechá na brýlkach kapičky. Lyžičky vyzkoušel, byl první a chtěl. Pochodil v nich povozilijsm eho na kolotoči a dobrý.

Noční bobování....

Jako jsem užasný rodič. Ano mám své mouchy občas vybuchnu příliš brzy, občas odseknu, nebo se mi nechce. Ale pro naše děti a jejich usměvavé očka udělám ledacos a navíc jsem asi i dostatečně prdlá a mám kolem sebe lidi, co se nechaj stáhnout.

Takže, když si takhle po večerníčku a večeři říkám co dál a v plánu jsou pohádky na barandově napadne mne a co kdybychom se oblékli a šli si na chvili zabobovat. No což, děti nadšené, babi s dědoz chvili koukaj, ale rychle se přizpůsobí a nadšeně všichni vyrážíme na sjezdovku. Máme sebou čelovky a užíváme si.

Sněhové radovánky...

nkonec se to povedlo a díky posunutí termínu o týden jsme si i sněhu užili. Aneb opět a znovu v Hartmanicích na Šumavě. Tentorát v rozšířeném složení. J8 děti babička a děda, plus víkend táta.

Jako přes všechny nemoce co nás od začátku roku provázejí, jsme došla k tomu, že odjedeme, že nám všem hosrký vzduch pomuže a že bude jen dobře když vypadneme z domu kde se to bacili asi ejn hemží. Navíc děti byly ve stavu jet, jeli sjme ale ejhle. Nějak se ozval můj hardvare. A už cestou tam jsme myslela, že nedojedu. Chytla jsme si krásnýho housera.... no nakonec pomohly až injekce a léky na pohotovosti.

Výhodou bylo, že s námi byl na víkend i M. a tak s Any lyžoval on. Vzhledem k oblevě jsme sice nelyžovali v Hartmanicích, ale jedili do Kašperských hor přesto jsme si to užili, ikdyž komfort sjezdovky u chalupy dost chyběl.