365 den 103.

Nekvalitní fotka, neb prostě v té rychlosti to jinak nejde. Jolanka a její první odvážný polosed :-)

365 - den 102.

Dnes jsme byli s BCčkem a Terezkou v divadle Viola na představení Ententýky. Bylo to moc hezké sedí se u stolečků(kdy se poštěstí sledovat divadlo s vinikající horkou čokoládou :-)) a je to hodně komorní a kontaktní. Celý program byl měsících v roce a tom co znamenají. Začalo to nám dobře známou písničkou 12 je měsíců v roce od Hradištanu pana Pavlici a celé to bylo užasné, děti dostávali hádanky, zpívaly, hráli na hudební nástroje(kamínky), poslechli si několik pohádek a zakončili to užasnou písničkou.

Čáry máry ententýky poletíme do afriky.

Byly jsme všichnimoc spokojení a určitě se do Violy na dětské představení ještě vypravíme.

Fotky nejsou nic moc, neb nevím kde se tlumí blesk :-( a stativ jsem teda neměla.

365 - den 101.

Paparazzi. Tak přesně tak si poslední dobou připadám. Vyfotit ty naše zlatíčka je docela boj, jakmile zmerčí foťák láká je ten a prováděnou činnost ihned ukončí. Dnes se mi to povedlo hned dvakrát. Jednak vyfotit celou trojku v sourozeneckém souznění, se mi snad ještě nepoštěstilo.

No a pak Jolík, dělá neskutečné pokroky ve fyzickém vývoji, dnes pomalu přicházela na princip lezení (výměna nohy a ruky) a takto na špičkách zkoušela levitovat netuším z jakého důvodu. Joník jí jen pozoruje a pomalu se snaží dělat totéž, začínám se bát brzy bude Jojat plný dům.

365 - den 100.

Wow a je tu 100. No, když jsem zakládala nevěřila bych, že se toho blog "dožije".
Slušela by mu nějaká hezká oslavná fotka, například ohňostroj,nebo nějaký oslavný efekt. No vkládám krásu podzimní zahrádky :-) Na svičku se zkusím vrhnout večer, pokud bude chuti a sil :-)

365 - den 99.

Šel z domu. Konečně jsem udala starý dvojkočár co jsme měli na zahradu, Jojata už v něm nebývají a tak tu jen překážel. Bojovka začla skládáním, ale po asi 15 minutách pokusů, telefonátu s Silvinkou, jsme to dala a kočár složila. Poté nastal další problém vložit ho do auta tak aby se vešel i podvozek od Janéčka, neb jsme kočár vezli do Prahy cestou k dr. No opět jsem zvítězila a místa kupodivu ještě spousta zbylo, blahořečím naše velké auto :-) Jo a kdyby to někoho zajímalo to co jsme za něj utržila jsem obratem nechala v lékárně, začínám mít pocit, že jsem objevila nový sport, aneb kdo tam nechá více :-(

Jinak hlášení od dr. ve výtěru z nosu byl jednak streptokok a ještě jedna potvůrka, takže mají všichni tři Biseptol, tímžto se nám začíná povážlivě kývat ortel nad příštím víkendem, kdy máme jet na mikulášskou na šumavu :-(

Jo a ještě už i Joník má obě jadýrka, a na kyčle už nemusíme :-)

365 - den 98.

Anetka je nemocná a je doma, při koukání na kouzelnou školku se rozhodla že Fanynce a Františkovi pošle obrázek. Pak chtěla ještě napsat i vzkaz, tak jsem jí to předepsala a ona takhle vzorově obkreslila, přidala i nějaký malůvky :-)

365 - den 97.

Dnes je to jen momentka, sedící k výroku neuroložky, neb naplánované a myslím i hezky provedené koupací fotky, jsem se nakonec rozhodla nezveřejňovat.

Teď zpráva od dr:
Jolanka je vůči svému korigovanému věku o fous popředu.
Joník na chlapa tak nějak v normě :-)

No a máme jim dávat překážky, aby z plazu šli na 4 a lezli, to je prý ta nejlepší rehabilitace, která existuje .-) No a když jsem je oba chtěla připravit na koupání, náš lehce líný Joník zahlédl za Jolankou ubrousky, ani jsme se nenadály a už si to šinul přes Jolanku (překážku) k cíli, takže už víme jak ho motivovat :-)