365 - den 133.

Silvestr. Letos jsme díky nemocem vynechali naší každoroční silvestrovskou procházku po vánoční Praze s cílem na Staroměstském náměstí. Neměli jsme šašlík, trdlo ani svařáček. Ale i přesto ten byl ten večer velmi příjemný. Nejdříve jsme měli oslavu s Any bouchli jsme dětský šampus, jedli chlebíčky, tancovali a vystřelovali pár světlic. Any se stejně jako loni bála takže utekla domu za okno. loni tambyla sama, letos koukala i Jojátka.

Po uložení dětí jsme si udělali fondue a celý večer proseděli u stolu a diskutovali o všem možném, byla s námi i Lucka, vzpomínali jsme na babičku, na to co rok přinesl a odnesl a bylo to fajn,(a já konečně vyfotila adventní věnec v akci, až včera jsme poprvé zapálila i poslední dvě ze čtyř svíček). Po přípitku a diskuzi nad možností gospelové úpravy státní hymny jsme se šli kochat ven a dovystřelit zbylé světlice. Takže Silvestr v poklidu, ale příjemně.

365 - den 132.

Tak Jolančino stanoviště a rozdíl mezi pohybivostí Jolanky a Joníka. Oba dva tráví spoustu času u zábrany mezi kuchyní a obyvákem. No doufám, že nepřekonatelnost zábrany dlouho vydrží :-)

365 - den 131.

Náš návrat domů se v podvečer poněkud zdramatizoval. Já koupala Jojata a Any si uklízela a chystala se na spaní, když vše hezky zvládne měla slíbenou hru na počítači. No a k té se rozběhla s takovou radostí, že zakopla nevíme o co a hlavou trefila hranu zdi. Rozsekla si čelo tak že má 3cm díru do hlavičky. Jeli jsme do Motola na šití. Když jsme se Any cestou snažila kontrolovat zda neztrácí vědomí nebo nemluví z cesty vypadlo z ní toto:

" jsem se tak bouchla, že mi málem vypadl mozek"

No rozhovor se stočil k tomu, že když ví jak se jmenuje, mozek jí v hlavě zůstal a to je prostě fajn. Šití zvládla tak, že jsem nejen já, ale i pan dokrot i sestřička neskutečně zírali. Ani jedna slzička, ručičky měla přivázané uplně zbytečně, protože se bou ani neškubala a celou dobu si se mnou a sestřičkou krásně povídala o tom co jí a Jojátkum donesl ježíšek. No měla slíbenou odměnu když to zvládne, takže tu si 100% zasloužila.

Nicméně se za svou novou ozdobu tak stydí, že fotit se teda nedá, takže jen lehký profil.

Dodatek: dnes 3.1.09 se Any nechala vyfotit v celé nálepkové kráse, dodnes náplast drží, tak vůbec nevíme co nás pod ní čeká.

365 - den 130.

Tak dnes cestujeme domů. Poslední zastávka letošních Vánoc je u "staré bábi"(Martinova babička) v Brně. Věkový rozdíl Jolanky a babičky je necelých 86 let!

365 - den 129.

Jedno ohlednutí, hrdý táta mezi svýma holčičkama. Pořád jsou tyto dny náročné děti i my jsme se stále nevykřesali ze všech nemocí. Ale zítra jedem domů snad nám domácí prostředí prospěje a budem brzy fit.

365 - den 128.

A dárkování pokračuje. Joník v zaujetí dárků. A že jich letos opět bylo. No bude třeba doma udělat menší čistku.

365 - den 127.

Na první svátek Vánoční jsme byli pozvání k mojí babičce na oběd. Protože ale děti byly stále nemocné jeli jsme s M. jen na odpolední návštěvu a všechny děti nechali v Bartovicích. Babička do nás klasicky pořád něco tlačila a nechtěla se fotit :-) tak tady je jedna ulovená fotka :-)