365 - den 164.

Odjíždíme. No tak jednoduché to zase nebylo. Ráno jen co vstanu, jedu nakoupit, neb díky Jonáškovým teplotám jsem se nikam nedostala a bylo třeba udělat nákup hlavně jídla pro Jojata. V obchodě mi zvoní telefón. M. hlásí, že Joník je celý osypaný. Nejprve mne napadly neštovice, jediná asi zásadní překážka odjezdu, ale dle popisu po telefonu diagnostikuji Joníkovi šestou dětskou nemoc a rozhoduji, že to překážka není, teda balíme dál. Po hektickém celotýdením vyčkávání dodávek z internetových obchodů dorazil střešní box, tátovy boty, i nový Jojatí kočárek. Takže vše bylo doma, jen to nacpat do auta (krom vyjmenovaného ještě dvě cestovní postýlky moje a Any lyže, lyžáky přilbu, fusaky, snowboard, přilba a boty pro tátu, čtyři kufry kabela s jídlem a přepravka drobností).

To jsme zvládli a při odjezdu M. prohlásil "teď nás klidně můžou vykrást, protože doma nic nezbylo". No vyjeli jsme a když jsme dojeli na Bílou horu, zjistili jsme, že přeci jen něco podstatného doma zbylo. Servisní knížka k autu se všemi doklady o pojištění auta. Takže jsme se museli vrátit. Poté jsme ale už opravdu vyrazili k cíli "pension Barborka v Rokytnici nad Jizerou"

365- den 163.

Balení. Ano dnešek byl ve znamení balení, ale ani tak našeho, jak balení a odjezdu Lucky. V pondělí nastupuje do nové práce v Kopřivnici, tak snad se jí bude líbit. Jo a celý poslední týden nemluvila o ničem jiném, než že se musí vyfotit s dětma, za celé tři měsíce nemá jedinou společnou fotku, no a co myslíte, už má? Kdeže, odjela a nestihly jsme to. Tak aspoň ty její psí potvůrky.

365 - den 162.

Balíme. No možná to někomu přijde divné ale ano, pomalu balíme. První u čeho jsem zjištovala co je třeba nakoupit, jsou léky. Prozatím se nás nemoce stále drží a tak jse třeba se vybavit právě v tomto směru. Takže jsem vytáhla taštičku a pomalu přihazuji vše co mne napadne, a budete se divit, ale ještě je třeba, něco i dokoupit. Snad toho moc na dovolené potřebovat nebudem.

365 - den 161.

Zubní kartáčky. A prozatím zela zásadní rozdíl mezi Joníkovým a Jolančiným. Tentokrát nejde o barvu, ale o funkčnost. Zatímco joníkovi už se klube čtvrtý zoubek, Jolanka je stále naše malá bezzubka. Takže stále je možnost dostat na "nové šaty", kdopak to vyhraje.

365 - den 160.

Tak to vypadá, když po dlouhé době vypoví službu váha. Je třeba vytáhnout staré osvědčené metody. Zvláště pokud je na řadě pečení makovce, který když jsem upekla minulý týden poprvé v životě, sklidil doma nečekaný úspěch.
Chudák pavouk, našel si krásné místo, místo které se mu stalo vražedné, dokonale hladký povrch mu znemožnil dostat se ven, takže jen díky tomu jsem ho vyfotila, jinak bych asi hodně rychle utekla :-)

365 - den 159.

Nenechavé ručky. S velkou chutí se Any pustila do popkornu, nejsem si jistá zda ho už někdy jedla, řekla bych, že určitě, ale její reakce na jeho chuť a zvídavost o tom copak to je, skoro značí že ne. Teď, když to píšu vzpomínám, že jsme ho již určitě měli, ale bylo to dost dávno, takže asi zapoměla.

"Maminko to chutná jako papír"

365 - den 158

Kvetoucí čaj. Na jeho vyfocení se chystám už od Vánoc. Pomáhala mi segra zkoušely jsme svítit a nesvítit a tak jsme si prostě hrály. No Nakonec jsem nevěděla zda dáti celý, nebo jen detail a nebo jen konvici s čajem ještě nevykvetlým :-) tak tujsou všechny tři.