Omluva...

Takovou omluvu mi vytvořila Anetka sama od sebe, po té, co jsme spolu měly klidnou řeč na téma pomáhání si navzájem a soužití v našem domečku. Prostě se jí nic nechtělo, ale nám okolo se chtít muselo.

Hodně mile mne to překvapilo, je to šmudlík, který má svoje vrtochy, ale v jádru je moc hodná a rozumná.

Zítra jde poprvé do školy, no řekla bych, že je to prostě školačka každým coulem.

Rozinka...

Jak to asi dopadne, když si ke králíkovi, pořídíte i návod?

Návod, knihu o králících, která je celá protká větama, o tom, že králík je sociální tvor a proto nemůže být sám, že ani přítomnost dětí mu nepomůže a bude smutnit.

Takže dneska k Evelínce přibyla, Rozinka :-)

Tak vítej!!!

Evelínka ...

bylo nás doma málo, proto nás je odedneška víc :-)

Pořídíli jsme Anetce(a taky tak trochu mi) Evelínu. Zakrslého berana :-) králíka.

Jája když jí uviděl, hned jí říkal "ahoj a neboj" hned si sedl jako když mu na klín dávala Lucka Dorinku, hned jí chtěl chovat a koukal, že má ocásek, ouška ....

Jolanka jí chtěla taky ale když jsme se s ní k ní přiblížila tak ztuhla a nechtěla no snad se Evelínce bude u nás líbit :-)

Brownův pohyb...

nastane v okamžiku, když se budete snažit dostat všechny tři své děti před objektiv fotoaparátu. Neskutečně mne překvapilo, že najít okamžik kdy se všichni seběhnou ke mě a vyfotí nás jako kvočnu s kuřaty je tak neskutečně těžké. Když neodběhne Jolanka, Načuří se Any a nebo Joníka zaujme držadlo kufru. Když se neperou o to nejtěsnější místo u mne odmítnou se na pozadí vůbec postavit.

No uvidíme co se Pendulce povedlo vyfotit, ale moc tomu nedávám :-)

FOTO: tyhle jsme fotila já, a moc se mi líbí ikdyž Joníkovi chybí ruka a vůbec nejsou úplně dokonalé, ale ta nálada na nich je prostě užasná!!!

fuj a smích...

Jedeme v autě

Joník se baví s Joly a nakonec se spolu svorně smějí.

Joník pochopil, že když řekne "fuuuuuuuj" Joly se začně hlasitě smát a to rozesměje i jeho

takže se ti dva celou cestu do Kladna smějí a já potají snima pozorujíc tu vysmátou dvojku v zpětném zrcátku.

Na zpáteční cestě dostanou pytlík kukuřičných křupek.

Pytlík drží Joly(Joník je hamoun a nedl by) a každou chvíli se ozve

"este plosim ham"
"na"
"kukuji"

Ráno u snidaně řešíme, že Jojátka budou chodit do sluníček.
A Jája na tátu "Jája bude chodit s tatou do kolky, jo" "Auto bude taky chodit do kolky s Jájou"

A co se musíš Jájo naučit, aby jsi mohl do školky
"obikat i botiky"

Joník mluví, krásně, je mu rozumnět a tvoří krásné dlouhé a rozumné věty.

vysvětlovala jsme mu, že s autem nemůže do postýlky, na názorném příkladu, že máma taky nemá auto v postýlce že. On teda sice nechce ale vstane a jde auto uložit s proslovem.

"mama má ato enku, Jája dá ato do aláže"
"Joji motoka se nepapa, máma taky ato nepapa"
a tak no :-)

Zahrádková...

byla naše návštěva u Helči a jejich dětiček. Any má od pondělka do pátku tenisové denní soustředění, tak jsme vyrazili jen ve třech. Helča nás vzala na jejich malou zahrádku a bylo to moc fajn. Děti si hezky hrály, a my probraly vše možné i nemožné. No neviděly jsme se od předvánoc. A u nich mezitím přibyl další chlapeček. Takže ted má tři děti(Péťa 4, Helenka 2 a Tomášek 0) v rozmezí 4 let. Jako nechápu, že stále muže být tak klidná a vyrovnaná.

Lov

vážky, no chodit po kolena ve vodě a lovit Vážku není žádná sranda :-) trochu jsme se bála že spadnu a bude po fotáku. Vážky zásadně letí směrem od Vás a nějak neposlouchají.