Cesta zpět do čech, respektive na moravu...

Po snídani dobalíme rozloučíme se a vyrážíme na zpáteční cestu, máme před sebou asi 300km do Valtic, kde se sejdeme s babičkou starou bábi a tetou Hanou s přítelem, na našem každoročním narozeninovém setkání.

Cesta vede v maďarsku z velké části malými vesničkami a tak můžeme obdovovat tuhle krásnou zemi. Vidíme i velký hrad Sumeg o kterém jsme uvažovali při plánovan výletů, ale čas už na něj nevyšel.

Na dálnici zastavujeme u benzínky a utrácíme poslední forynty za svačinu a nějaké dobroty do auta. Počítáme tak dlouho až tam zanecháme dluh celých 18foryntu :-)

Kolem 15 jsme ve Valticích jen co vystoupím z auta pozdraví mne kolem jdoucí "dobrý den" úplně mne to dostane po 14 dnech slyším zase rodný jazyk(od neznáme osoby). No v polsku to ještě šlo, ale maďarština měla grády. Viz video a úryvek přednášky o Jezerní jeskyni. Bylo to velmi zajímavé :-) pak nám teda nějaké krátké info jeden z průvodců dal :-)

Balatonfured

Poslední den tady, počasí se dost zhoršilo, no zhoršilo je silné slovo, už není 40 ale 25 což by nevadilo, ale fouká velmi studený vítr. Tudíš na koupání to není, nebo maximálně ve vnitřních bazénech a venku nevylézat z vody. Rozhodli jsme teda, že se vypravíme do "přímořského letoviska" Balatonfured.

Cesta nám trvala asi hodinu byla to téměř vyhlídková trasa na balaton. Díky tomu si člověk uvědomí proč mu maďaři říkají moře. Navíc v kombinaci s velkým větrem byly i dost velké vlny. Cestou jsme si projeli i poloostrov Tihany a zkonstatovali, že na vyjížďku lodí to dneska opravdu není neb vlny byly obrovské. V Balatonfuredu jsme si prošli historickou kolonádu i turistickou promenádu. Dětem pujčili 4kolové šlapací vozidlo, dali si zmrzlinu, naobědvali se, nakoupili ve vinotéce místní víno a vyrazili zpět.

Cestou jsme si chtěli koupit pravé maďarské melouny, nějak nám nedošlo, že se tady smlouvá o ceně, tak jsme jim dali asi dost zásadně vydělat, ale co tak jsme podpořili jednu místní rodinu s dětma :-)

Po příjezdu do hotelu jsme se šli rozloučit s aqacentrem. Joník se začal potápět "plavat" z jedné náruče do druhé, skákat do vody a nevím co vše ještě. Úplně jsme zírali. Jolanka zůstala u své pózy, miluji vodu, ale nesmí se hýbat, musím dosáhnout a nedejbože, když mi stříkne voda do obličeje.

Ujeto: cca 150km

Jeskyně Tapolka

Mohlo by se zdát, že babiččin adrenalínový večer na Mazurách, jen tak něco nepřekoná. Ale, to bychom nebyli my, kdybychom jí nepřipravili další nejen pro ní adrenalinový zážitek.

Jedním ze společných bodů dvou měst se stejným názvem byla jeskyně, tož jsme se vypravili podívat do té místní.

Je to jezerní jeskyně a většina návštěvního okruhu se obsolvuje na malých pramicích bez průvodce. Babička na pramici nejezdí protože se bojí(nejspíše spojeno s tím, že je neplavec), bylo vidět že když zjistila, že jde zásadně o ty lodičky a že na lodičkách jsou jen návštěvníci a mají vlastní pádlo bere zpátečku, bála se ale nakonec dotoho šla. Jela na loďce s dědou ten vesloval(to je dost silné slovo) a ona měla u sebe Joníka. Já jsme jela s M. a Anetkou a Jolankou za nima na druhé loďce. Nástupní jeskyňka byla docela prostorná, ale rychle se začala zužovat až bylo pádlo uplně zbytečné, museli jsme se odrážet rukama ohýbat a schovávat abychom projeli. Bylo to kouzelné a zajímavé a dobrodružné.

Potom jsme si prošli centrum Tapolky našli krásné jezero plné velkých barevných ryb a zbytek dne prolenošili v hotelu u bazénu a na hřišti.

Keszthely a Hevíz

No a protože lenošení bylo už dost, dost bylo i času na to abychom prostudovali průvodce dnes jsme vyjeli na další výlet.

Cílem bylo městečko Keszthely, které dle průvodce má opravé historické centrum a největší termální jezero v Evropě, no když už nejsme přímo v termálních lázních aspoň navštívíme jezero.

Keszthely je malebné městěčko s oprvdu hezkou hlavní třídou a náměstím které se momentálně totálně rekonstruuje, prošli jsme se dali zmrzku a vyrazili do vedlejšího městečka Hevíz.

Už při příjezdu nás překvapilo, že v jezeře rostou lekníny a že jsou přes něj postaveny chodby a budovy. Dalším žjištěním bylo, že je v něm všude hluboko, teda až na speciální místa která měla podlahu z nerezových ploten se sedátky, což zrovna nenahrávalo babičce která neumí plavat a ani dětem. Dalším zvláštním prvkem byly dřevené latě, různě rozmístěné po celém jezeře. Rychle jsme pochopili, že jde o odpočívadla pro láznící se lidi. Většina místa znalých lidí, měla kruhy nebo plavací tyčky, aby se mohla v jezeře jen vznášet a čerpat léčebnou sílu.

No shodly jsme se, že je dobře že nás internet nezavál až sem, nicméně jsme byli rádi, že jsme tuhle zvláštní koupací akci absolvovali. taky jsem otestovala proč se říká že s lekníny se nekoupe, neb když se těch šlahounu v hloubce nohou dotknete je to velmi nepřijemný pocit a věřím, že se slabší plavec po leknutí či zamotání, klidně může začít topit.

Anetka si moc dobře pamatovala, že toho kdo utrhne leknin, vezme vodník, tak pro ní plavání k leknínům mělo ještě pohádkovou příchuť.

Hevíz

Ujeto: cca 100km

Plavání...

Úterý jsme trávili v hotelu. po snídani jsme se s dětma vydali do dětského klubu, ty si tam nadšeně hrály s hračkama skoro dvě hodiny, vytáhli jsme je ven jen díky bazénu a pirátské lodi(hřiště)

Anetka udělala neskutečný pokrok v plavání, přestala se bát v hloubce kde nedošáhne a přišla na to jak uplavat vzdálenost větší než dva tři metry. Měla neskutečnou radost, že přeplave celý bazén a pořád přidávala a přidávala další a další metry.

No a dalším dětským štěstím, byla pirátská loď. Ta naladila i dědu(náš známy každoroční námořník) a ten se ujal své role a s dětma kormidloval, naváděl ven z mělčiny, zkasávali plachty, prostě prorejdili spolu celý oceán. A ukončil to nutnou evakuací celé posádky z lodě neb "najeli na katastrofu" Všechny děti vyskákaly z lodě a poslušně odkráčely do postýlek.

Takže tady se patří napsat, že hotel byl opravdu velmi přítelský k dětem a jeho označení "rodiným hotelem" je na místě. I proto byly v hotelu většinou rodiny s dětma.

Hotel Pelion Tapolka

Balaton

Když už nás shoda náhod zavedla až sem, musíme se na to maďarské moře podívat(Any sice protestuje že chce do bazénu ale s zakaboněným obličejem jede). Z Tapolca je to k jihovýchodnímu okraji Balatonu asi 10km. Zabalíme teda koupací věci a vyrážíme. Projíždíme velmi zajímavou krajinou, kterou jsme během příjezdu už neviděli. Sopečný původ místních kopečku nejde zapřít, je tu nádherně. Je to nádherný kontrast s Polskou plackou. Maďarsko nás uchvátilo i svými ikdyž chudými tak opečovávánými vesničkami.

Kus jedeme po cestě s výhledem na Balaton, a ač jsme tu jako dítě nejméně dvakrát byla zírám :-) najdeme nejbližší městské lázně a jdeme se koupat. Voda má zvláštní barvu je o poznání studenější než v hotelovém bazénu, ale jsme rádi že tu jsme. Děti blbnou na hřišti i ve vodě, Any je nadšená z písečné láže a staví jezera hrady a průplavy. Dáváme si langoš a vegetíme.

Odpočinek?

Na dnešek jsme si po tom cestovním týdnu naplánovali odpočinek. Hotel měl vše co měl mít, když jsem jen objednávala(krom toho že ho přesunuli:)) takže nás po dezinfekci a deratizaci dětí čekala užasná snídaně a pak ihned přechod směr hotelové welnes a aqucentrum a dětské hřiště.

Děti řádily jak zběsilí a moc si to užívaly, my lenošili na lehátkách připadně snima v bazénu popíjeli long drinky či pivo. prostě pohodička

V poledne jsme šli všichni spát odpoledne zase bazén a večer klidná mocchodová večeře.

Jen jsem přemýšlela o tom, že jsme u "moře" a nemáme sebou ty UV oblečky pro děti, hračky do vody a podobně. Holt měli jsme jet do lázní a ne k balatonu. Po tom ne zrovna úplně letním počasí v Polsku nás Maďarsko přivítalo počasím přímo tropickým 35-40°C