365 - den 178.

Zkouška. Zkouška kostýmu na zítřejší karneval. Dnes jsme řešili, za co Any půjde. No vílovské a princeznovské období stále nepomynulo, takže je to jasné, v rámci domácích možností jsem Any přesvědčila, že hvězdičková víla bude to pravé ořechové. Takže z mojí staré noční košile, jsem přešila šatičky, našila jsem korálky a z dalších udělala čelenku. Pod šatičky je moje stále funkční halenka. A na obličeji nezbytné malůvky. To, že jsem pomalovaná taky asi psát nemusím, že:-)

365 - den 177.

Litr zdraví. Tohle je naše oblíbená mňamka. Od okamžiku nákupu odšťavňovače, se nám stále neomrzely. Dáváme tam vše co jen jde. Nejvíce jablka, mrkev, kiwi, pomeranče, citron, hrozny, pomelo, a moc dobré je přidat kousek zázvoru. Při výrobě vznikají krásné barevné pásy z jednotlivých druhů ovoce, pak se to zamíchá a naředí vodou. Nazdraví!!!

365 - den 176.

Jolanky premiera. Tak jsem dneska byli nakupovat, věděla jsem, že budu potřebovat to hrablo na sníh a to bych s kočárem a nákupem nezvládla. Naštěstí Jolanka neusla takže mohla být usazena do vozíčku, Joník vyspával většinu nákupu. No několik lidiček se mne ptalo zda jsou to dvojčata, mne však více udivila cena nákupu vozík byl sice plný(dětí), ale schválně kolik jsem asi platila?

Ke konci už oba kňourali hlady, neb doma měli ke svačině veku a štávu. Vlastně další premiera dnešního dne. Jolanka hezky snědla víc jak půl chlebíčku a zapila to tak padesátkou štávičky, zato Joník, u třetího kousku ho to natáhlo a vyblinkal i mlíko co měl dávno předtím k snídani. No a pak se mám divit, že sni dohromady tři jogurty a ještě kňourají, že mají málo...

365 - den 175.

Sice sněží, ale vločky, jsou nic moc, takže jsem zachytila jiný důležitý mezník v našich životech. Už jsem to asi zmiňovala ale v sobotu před odjezdem na hory Jolanka poprvé zdolala náš schod. Podotýkám, že na dovolené jsme měli mít mezonetový pokoj. No naštěstí jsme si ho vyměnili takže problémy jsou až teď doma. O víkendu tu zábranu táta udělá. Zatím co to tady píšu přilezli oba sem k PC a Joníka nejvíce zajímají knihy z knihovny a nejvíce tvorba WWW, že by se pomamil :-)

Teď následovala bitka o prostor a vše končí neskutečným Joníkovým prohraným řevem. No začíná tu být veselo!!!!

365 - den 174.

Celou zimu se těším, že si vyfotím vločku. Vyzkouším si makro a zvětším tu jejich krásu. Prozatím jsem neměla štěstí. Vždy když se k focení dostanu už jsou slité v jednu velkou tající hromadu. Dnes jsme se vzbudila a bylo čerstvě nasněženo. Těšila jsem se, že dnes se to povede... Nepovedlo, než jsem zajistila děti a vydrbala koberec v předsíni začlo pršet...

Tak aspoň nějaké makro a kouzlo kapky.

365 - den 173.

Složenkový den. Po návratu z dovolené nás čekala plná schránka. Plná samých neoblíbených dopisů. No tak jdu na to, je třeba vše vyřídit, pak bude zase chvili klid. Doufám

PS: Jaffi na svém blogu píše o generaci Y. Lidech 80tých a 90tých let, kteří neváhají na net o sobě napsat cokoliv. A generaci X která se bojí a vše řádně lustruje. Nemyslela jsme si, že vyfotit složenky tak, aby na nich nebyly dlé mé generace X citlivé informace je tak složité, takže jsem je trochu poupravila.

365 - den 172.

Tak mám po šatech. No jo, včera mi bylo zle a celý den se o děti staral táta. No bylo mu odměnou najít ho. No jo Jolanka má první zoubek. Dlouho očekávanou jedničku vpravo nahoře.