365 - den 200.

Dnes za náma přijel táta. Any už se moc těšila a já taky. Dopoledne jsme mu šly ukázat co Any umí, tak lyžování mu ukázala, jízdu na vleku moc ne, při první jízdě spadla zase u sedmičky a znovu už sama nechtěla. No už byla fakt dost unavená, bylo to vidět i přilyžování, takže jse to v jedenáct zabalili, předali jí babičce a samy dva vyrazili na špičák. Bylo teda echt škaredě, sněžilo a foukalo, ale ten luxus společného lyžování v krásně zasněženém prostředí stál za to. Myslím, že jsme si to užili oba. V Železné rudě sme se stavili nakoupit, bylo třeba koupit bomboniery k MDŽ na zítra a něco k večeři. Večer jsme povídali, ale nebylo co pít tak jsme se s M. vypravili do místní benzínky koupili Zelené jablko a smáli se pak doma dost dlouho.

365 - den 199.

Lyžkování. Dnes jsme s Any byly na sjezdovce dopoledne i odpoledne. Dopoledne se konečně naučila jezdit sama na vleku. Opět překvapila i mne. Myslela jsem si, že to až nahoru nevyjede, protože tobylo dost prudké. Poprvé dojela až k sedmému sloupu, podruhé až nakonec i krásně vystoupila. Jenže to byla asi nějaká náhoda neb příště se sice pomy pustila ale zůstalo jí to mezi nohama. No trochu najela do zachytávacího žlabu. Takže pak jsme odpoledne jely znovu abych jí to pořádně ukázala co a jak udělat aby vystoupila. No šikulka to zvládla na jedničku!! Takže ted už jen to zítra ukázat tátovi až přijede. Nicméně lepší je jezdit u mámy na koleně, protože to si odpočine. Ona teda jo ale co moje noha, že?

Jojátak tráví čas s babičkou na procházce nebo si hrají doma. Takhle krásně spolu svačí mlíčko.

365 - den 198.

t

Volný den. Včera na večerním lyžování byla Any už moc unavená, takže jsme rozhodly, že dnes na lyže nepůjde. Vydali jsme se tedy všichni, na procházku do nedalekých Kundratic. Babička měla vyčteno, že místní zámek opravuje a vlastní paní Hašková(doufám, že to jméno nepletu) češka co dělala sekretářku pěti americkým presidentům. Tož jsme jako báby zvědavé chtěly vidět jak, že t tam paní zvelebila, že. No procházka krásná a zámek, no zatím nic moc, jen nová střecha, ale co mne dost překvapilo byla česká a americká vlajka, no přišlo mi to tak trochu divné. Ale dosst mne zaujala kovaná brána, na první pohled jsem v ní viděla srdíčka, vidíte je také?

365 - den 197.

Azůro. Dnešek byl překrásný obloha modrá. Dopoledne jsme s Any opět strávily na svahu. Tentokrát jsem naučila babičku základní zacházení s foťákem a nechala ji nás zvěčnit z okna apartmánu.

Any jezdí jako drak pomalu s ubývajícím sněhem na pravé straně sjezdovky se posouváme do obtížnějších a prudších míst Any je v tom odvážnější, než si myslím, já se o ní bojím a ona bezstarostně jede.

Po O se balíme a jedeme okouknou Kašperské hory a hernu v tamním hotelu. Nejdříve procházka a návštěva cukrárny, neb ta "naše" v Hartmanicích má pro nemoc zavřeno a Any jí má slíbenou. Nakonec si sedáme na terasu restaurace a dáváme si domácí tvarohové knedlíky s meruňkama :-) jsou výborné, pak návštěva herny.

Večer měla Any další velký zážitek, vzala jsem jí na večerní lyžování, takže mohla lyžovat v noci, no bylo kolem 19nácté hodiny, takže fakt hluboká noc :-)

365 - den 196.

Ono se to nějak přes noc srovnalo. Hlásí Any hned po první jízdě, čiší z ni nadšení a radost z jízdy na lyžích. Dělá blbinky a maximálně si to užívá. No svah je krásně upravený a jsme na něm samy dvě. Vyrazily jsme opět hned na devátou a až do oběda lyžkujele jak o závod. Ráno z okna to vypadalo na krásný den, ale nahoře na sjezdovce je mlha jak trám, to však ničemu nebrání. Seznámíme se s panem vlekařem dole i vlekařkou nahoře a já jízdu prokládám vždy pár slovy s dospělákem. Pan vlekař láká Any na to bay jela na vleku sama, zatím nemá dost odvahy.

Joník měl ráno horečku, tak babi zůstala s Jojaty doma. Soplí a kašlíkuje jinak nic, takže klasika u nás.

365 - den 195.

Tak jdem na to. Vytáhneme lyže a je třeba vyrazit na svah. Čím se blížíme ke sjezdovce tím, mám větší obavy, zda bude pro Any vhodná, no při jízdě na vleku nahoru, si říkám že to bude dost náročné. Má dva dost výrazné zlomy, no uvidíme. Napoprvé to bylo fakt náročné paní vlekařka nám doporučila jet co nejvíce vpravo i tak se Any bála to pustit. Podruhé už to bylo lepší, ale měla toho dost. No nedivím se sjezdovka nebyla upravená, jak jsme se později dověděly rolbař si na snowboardu zlomil klíční kost, takže shání náhradu. No doufám, že ji nebudou shánět celý týden. I já mám docela v těch boulích problémy. Any už si hraje dole a jí to ještě párkrát sjedu babi už s Jojaty dorazila pod sjezdovku a pomalu se vracíme. Musíme po 11 vyzvednou oběd v jídelně. Odpoledne jsme se šli jen projít a Any vytáhla boby na svah u domu.

Jojata se zabydlují a zkoumají co jim nové prostory přinášejí za nové možnosti, schodiště n a patro musí být ihned zabarikádováno.

365 - den 194.

Přesun. No jo dnes jsme se s babi a dětma přesunuli do jižních končin naší republiky. Do Hartmanic na Šumavě. To vše za učelem ozdravného pobytu dětí a taky povzbuzení Any v lyžkování. Cesta proběhla bez nejmenších problémů a my se kolem 15 uvelebili v našem novém týdenním působišti. Apartmánek byl tak krásný jak nás o tom web ubezpečeval a z okna výhled na sjezdovku všude kolem hromady sněhu, prostě jedním slovem PARÁDA!!!

Počasí prozatím neukázalo svou lepší tvář, ale to mi v předzvěsti jarního vánku až tak nevadilo, bála jsem se abychom ty lyže aspon vytáhly.

Na fotce pohled z okna na sjezdovku.