365 - den 321.

Kytka. Už od jara chodím kolem jedné "kytky" v záhoně a nevím zda je to kytka, nebo plevel, vypadala docela hezky, ale vubec jsem nevěděla co by to mohlo být, ani jsem si neuvědomovala, že jsem tam něco sázela. No a ejhle už vykvetla, už víííím. Tohle jsme s mamčou kupovali v jednom zahradnictví na moravě :-) No ještě že jsem to nevyhodila,kvete hrozně krásně. Ted si vzpomínám, že tam měli ještě i bílou verzi, tak si tam třeba pro ni teď sjedu až tam zase budu.

Jo a zdá se že naší milí Rehkové již vylétli z hnízda. Chytrý internet praví, že to činní po 12 dnech od vylíhnutí no tak už tu asi nebydlí, dokonce jsem vzala štafle a koukala ale nic tam z dálky není vidět. No ale nepořádek po sobě po víkendu nechali řídný, asi jejich způsob rozloučení.

365 - den 320.

Židovský hřbitov. Ha dneskajsem ještě chtěla vidět Třebíčský židovský hřbitov. No někdo si pohrál se směrovkama a my bloudili více než bylo nutné, nicméně jsme ho nakonec našli. Pak jsme zvládli prohlídku basiliky sv. prokopa. Tak mne neskutečně dostala, a ač tyhle stavby nijak nemusím, tohle bylo naprosto užasné. Jednak basilika a její klenba, stejně tak sklepení a nad benediktinskou bylinkovou zahrádkou jsem se smála, že jsem takový malý mnich spoustu toho co tam měli, mám na naší zahrádce.

No a pak oběd a cesta domů, opět šílená a ucpaná už od 38km D1, tak jsme to vzali oklikou šťastně dorazili domů.

365 - den 319.

Procházka v židovském městě, parkem na basiliku sv. Prokopa, výlet na Jalovec, relaxace ve vířivce. Večer na terase hotelu spohledem na židovské město. A celková pohodička.

365 - den 318.

Přesun. Dnes se na prodloužený víkend přesouváme do Třebíče, města památek UNESCO. Cesta byla příšerná. Rozhodla se totiž cestovat nejen celá Praha, ale i celá republika. No Na místo určení jsme dorazily o pul hodiny později, což není zase tak hrozný, když z domujsm eplánovali vyjet asi o hodinu dříve. Na místě se setkáváme s celou větví M. rodiny a slavíme babičky narozeniny. No a tak trochu i naše. No je nás v červenci povíce tak takové setkání je jednou velkou oslavou.

365 - den 317.

Václavíček. Dnes jsme jeli na návštěvu do Žalhostic. Moc jsme si to užili, cesta ušla, zase tak daleko to není, jen Joník to odnesl prvním svým klíšťákem, a ten řev při vytahování si nedovedete ani představit. No celkem nás bylo 6 dětí a dvě matky. No to nejmladší jen spalo a jedlo, takže jsem si ho ani nepochovala. Co už hlavně, že ho aspoň nebolelo bříško.

365 - den 316.

Dnes v noci máme doma šest dětí. Holky mají už druhou společnou noc. První byla u Amálky s Adélkou a dnes jsou u nás. Všechny čtyři spí na roztaženém letišti v pracovně a už konečně spí. Usly až kolem desáté do té doby všiechny špitaly a všechny ty ostatní budily. Pak tak jim nešlo spát a měly žízeň. Tož tak hlavně že mají zábavu :-) Mám touhu tam zajít a vyfotit je spící, ale bojím se, že některá z sousedovic holek má lehké spaní a mohla bych je vzbudit. Tak si raději nechám zajít chuť.

365 - den 315.

Dobití vrcholu. Zrovna dneska jsem mluvila o tom, že naše zahrada je pro Jojata relativně bezpečná, že když na věc přijde mohu odběhnout třeba pro pití nebo na wc a Jojata můžou zůstat tu vteřinku venku. Klasika, už to tak není, teda aspoň pokud Joník běhá naboso.