Práce...

Už od začátku roku, se snažím být trochu více užitečná a chodím do práce. Any je tou dobou ve školce a Jojata hlídá teta. První dvě hlídání byla uplně v pohodě, teta Jojata chválí a ani Jojata při mém odchodu neplakala. No a ted už asi Joníčkovi došlo, že maminka odchází, tak stačí, že uvidí tetu a začne natahovat. Dnes přišla teta se svým synem, v pondělí si totiž zlomila ruku tak potřebuje výpomoc. Joníček, se tvářil smutně, ale jen do doby, než strejda vytáhl nákladák, že si spolu budou hrát. A prý si s auty hráli celé dopoledne :-). Tak jen tak dál, snad bude dobrá průprava na školku.

FOTO: čekáme na tetu

Další dobité prostory...

Tak jsme zrušili branku na schodiště, jedinou zábranou jsou dveře, a to jen pokud není v dosahu něco co by se dalo přinést a stoupnou si na to. Takže máme doma trochu adrenalinu, ale Jojata jsou štastná. Holt doba životního prostoru velikosti obývacího pokoje zkončila. Ted už jen, aby brzy zkončila i doba rabování...

Tak ať si děti užívají, maminka to nějak přežije, ikdyž v plánu je aspoň zajištění těch velkých mezer.

Sníh, sníh, sníh...

Jako je mi jasné, že v Únoru sníh bývá, ale tohle? To fakt nepamatuju a už mi to trochu začín á vadit. Co bydlím ve středních čechách(a že je to už pěkná řádka let), jsem podobnou zimu nezažila, kolem cest místy až dvoumetrové hradby sněhu, na zahradě určo čistých padesát čísel. kolem vrat a všude co to jde sposta skluzavek na hromadách. Prostě pořád se sype a sype. Docela už se začínám těšit na jaro, až začnou pučet ze země sněženky, až rozkvete první narcisek až bude více sluníčka.

No hlavně že dětem se líbí, že :-)

Děti rostou a bariery padají

Dneska padla definitivně další, Jolanka desku do kuchyně přeleze jako nic a dělá to stále a pořád. Joník ten na ní jem spmutně kouká zpoza desky. Ten to ještě neumí. Tkaže nám nastává další éra, prozkoumávání dobitého prostoru. Holt bude uklizenější zase další část naší domácnosti :-)

Naučím se používart dětskou pojistku na sporáku(jako jak je možný že tohle objeví hned)
Nesmím nechávat nože na lince..
Any skončila éra zopracovaných obrázku na stolečku v kuchyni a tak dále...

A právě máme za sebou první pád při přelézání, no jo ještě bude veselo ...

Nedělní siesta...

Neděle v poklidu, s příjemnou návštěvou a krátkou zmrzlou procházkou. Prostě nic nedělání, i oběd nám Tomášek s Eliškou donesli (Hostivickou pizzu :-)). Hezky jsme pokecali, M. s Tomem vyřešili nějaký projektík a pak jsme se šli projít, Joník na bobech ležel, protože co by se snažil sedět. Jolanka jezdila s Alexkem nebo hezky ťapala po svých. Na zahradě jsme ozkoušeli obě klouzačky, které jsme dětem udělali.

Tenistka ...

Tak dnes jsme obsolvovala tenisový trénink s Any, chtěla jsme vidět jak jí to jde s dětma o cca 2 roky staršíma. Zda jí tam můžu nechat. Takže jsem nabalila i Jojata a jely jsme. Jonášek s Jolankou, lítaly celou hodinu po hřišti mezi hromadou tenisáku, a byly uplně u vytržení s běhajících děti. Any to jde ve skupince asi nejhuře,no s jedním chlapečkem asi stejně pak hodně podobně je na tom jedna holčička a dalším třem to jde lépěji. Any to ale nijak neřeší trenér i trenérka je povzbuzují ikdyž se netrefí a snaží se jim dost pomáhat, takže jí tam nechám a bude chodit dvakrát týdně. V pondělí s holkama ze školky a v pátek s Adélkou.

Jinak dneska jsem se pokusila o rozbití mého nejstaršího dítěte. Ráno jsme vstávala brzy a připravila Any snídani a šla jí vzbudit, a protože Jojata ještě spala, rozhodla jsme se že jí v polospánku donesu dolů a tam se ještě pomazlíme, jenže schodů bylo o jeden více než jsme si myslela, takže jsem pěkně sletěla na podestě rovnou na Any neb tu jsem měla v náručí :-( No nic se jí nestalo i dkyž v první moment jsme si myslela, že to bude katastrofa, má jen natlučené ramínko, a já pěkně natažený krk a záda, jak jsem se to snažila co nejvíce zachránit. Tož tam to vede, když vymýšlíte nestandardní řešení.

FOTO:O konsternovaný Joník, Všechny fotky nic moc byla tam tma :-(

Po měsící vyšší level...

Zhruba po měsíci domácího holoprdelkování, jsme došli do vyššího levelu. Jojata hezky sama chodí na nočník v podstatě bez nehod, takže odedneška to zkoušíme s pravými vlňáčky. Mají je suprovní musela jsem jim ukázat, že si je musí stáhnout než jdou na nočníček. Joník trochu bojuje, protože si je sice stáhne, ale na nočník leze takovým způsobem, že si na ně vždy sedne. No snad se to brzy naučí jinak. NO tak snad do doby než začne být aspon trochu teplo dojdeme do stavu, že budeme bez plíny i venku.