Trojka...

aneb kdo je kdo :D

Prosím papír...

Tak tohle u nás zní poslední dobou několikrát za den. Že máme zdatnou malířku v Anetce už jsem si zvykli. Ta maluje a vyrábí vždy, všude a za všech okolnosti. Ale, že jí Joník s Jolankou budou takto vydatně sekundovat mne překvapilo,ale velmi velmi těší :-)

Zrcadlo...

Jak už to tak bývá, děti neustáe nastavují zrcadlo. To, že Jojata kopírují jakoukoliv kravinu kterou udělá Anetka, jsem si zvykla, takže u jídůla už jsou rozsazeni. Neb to do nekonečna opakující se "fůůůůj" a záchvat smíchu, to donekonečka opakující se kopání pod stolem řev, to donekonečna opakující se dochucování jídla atd atd atd už se nedalo vydržet.

Takže abychom se nenudilijejich nový repertoár je "kopie maminky"

aneb a "ticho tady bude" a jasným a výrazným plácnutím do stolu...

no jo no se stydím :D

FOTO: koupelnové řádění :-) aneb kdopak je to na fotce?

Vodníčci...

V týdnu nás nahlodali známí zda s nimanepojedem doTropical Islands do německa. Dost jsme váhali, chtělo se nám, ale když jsme zjistili vzdálenost rozhodli jsme se, že takový výlet spojíme s nějakým přespáním. A že dnes teda zajedeme do Čestlic největšího aquaparku u nás. Že po nové,okruhu tambudem za chvilnku. No chvilinka nebyla chvilinka neb na okruhu zkrouhli rychlost, ale šlo to hezky.

Děti byla nadšené klouzali se na klouzačkách plavali v kurzích Any jen s jistotou 4 kousku na ježku(přeci jen na tři děti musíme mít jistotu, že to dá) a naplabvala toho moc a moc a moc. No a protože bylo krásně kouklijsme se i ven :-) Jen tobogány Any nechtěla taksi jen M. jeden sjel na kruhu. Pakjsme si tam v restauraci dali všichni svorně svíčkovou a děti usly hned po posazení do auta. No a aby toho nebylo málo, cestou zpět jsme se ještě stavili kouknout zda už budou v obchodech lyžáky. A tu nás napadla skvělá myšlenka a všechny tři jsme (ač limit byl tři roky) udali na hodinku do dětského koutku. Tak jsme si dali soukromé kafe a okoukli sportisimo, Lyžarské vybavení sice mají ale zatím nás nic nepřesvědčilo.

FOTO: pořízeno M. novým

Dvojí pohled na stejnou věc...

Dneska šla Jojata poprvé do školky. V plánu je, že budou chodit na 5 dní v měsíci na dny kdy chodím do práce. Včera jsme se tam šli podívat ať ví co je čeká. Jojata se těšila a s usměvem vešla do třídy. Oba jse je s klidným srcem a játeda se šimráním v břiše zanechali jejich novému osudu.

Teď by se patřilo napsat jak to zvládla. A to je kámen úrazu, to je ten dvojí pohled na věc nebudu hodnotit který je správný neb jsem zaujatá ale bohužel mi to nedá spát.

Joník i Jolanka s dětma cvičily, když jsme odcházeli hrdě u stolečku lepily papírky, prý seděly i v kroužku s dětma. Celý den až na malinkou vyjimku(Joníkovo nejezení oběda) neuronily ani slzičku. Při odchodu říkaly, že příště jdou zase. Usměvavé a spokojené děti. Dle mého spokojené a štastné děti, výhra pro ně, rodiče i učitelku.

" jedna velká krize!!!" Oni se nám venku oba počurali, sami se neoblékali a nekomunikují s náma, fakt krize, Joník nejedl tak jsme ho chtěla nakrmit a rozbrečel se"

P. učitelky se na mne snesly jak vosy na bombon s tím, že je to hrozné. Dle nich nejsou zralá na školku. Ano tohle hodnocení vyřkly po té co děti absolvovaly svuj první pobyt ve školce, v cizím prostředí, s cizími učitlkami a dětmi a spoustou nových zážitků.

Jako mýlím se, když si myslím, že to že se venku počůraly není až taková krize, neb je prostě třeba dohlédnout na to aby se vyčuraly než ven půjdou(a mezináma to se to nikomu ve školce nestane?) Že to že se první den sami neoblékali ač to celkem umí, protože je to prostě nové prostředí a pořád pozorují okolí a nějaké oblékání je netankuje. Že nejedli jídlo, které prostě nejí a že ač jsme jim ráno říkala, že jídlo nemají řešit, to řeší.

Dle mého zvládla Jolanka s Jonáškem, svůj první velkej den na jedničku a je super, že se tam opět těší. Oblékání vypilujeme a snad budou spokojené i paní učtelky.

Výtvarničení...

Any je výtvarnice od mala, Jojata jsme v tomto ohledu dost zanedbali, nicméně pastelkama vládnou dlouho, často a bravurně. Dneska Any po O vytáhla vodovky, no zábava to byla neskutečná a moc se jim to líbilo.

A kdopak nás navštívil...

A jo, jo kdopak tu asi byl. No moji rodičové se přijeli podívat na to naše stádečko:-)

V sobotu dopoledne jsme si zašli do lesa na houby něco málo i našli, a byla z toho večerní smaženice. No a takto hezky všechny "děti" koukaj na večerníček :-) Tu fotku vyfocenou pár vteřin před, sem dávat nebudu tati :-)

Děkujeme za návštěvu a zase brzo přijeďte!!