Diktát

Svůj první diktát psala dneska Anetka ve škole. Až poté z ní vypadlo, že to měly doma trénovat. No naštěstí to dopadlo velmi dobře :-) Je to prostě šikula. Kéž by jí to vydrželo i dále, neb já teda z diktátu jedničku nosila velmi zřítkakdy.

Modelína a barvy

V těchto okamžicích jsou prostě kouzení. Krásně si hrají, povídají, mudrují a modelují.

Tak jsem vytáhla foťák a natočila to jejich mudrování a posleze i dohadování.

Barevné mudrování

Dohadování

Stádo...

jsme potkaly při lovení kešky. Jako po pravdě, když se nejdříve rozběhlo směrem k nám, nebylo nám moc do smíchu. Během chvilky jsme ale zjistily, že ovečky se bojí více jak my. No kešku jsme ulovily :D

Jako když hrách na stěnu :D

jak už to tak chodí i unás mám občas takový pocit. No občas, často, někdy skoro pořád :-)

Tak jsme pořídili hrách, ale ne abychom ho tady po sobě házeli, ale jako rehabilitační pomůcku. Děti šlapou aby měly zdravé nožky. Sice ploché má jenom Joník, ale znáte to šlapou v hrachu všechny.

Cyklista...

Joník na kolo odrážedle. Když mi jedna maminka radila, ať už Jojatům koupíme místo většího koloodrážedla kolo, říkala jsem si, že je to brzo. Navíc dovčerejška jsem neviděla, že by některý na odrážedle jezdil tak že drží rovnováhu jako na kole. No a abych si o dětech nemyslela, že jsou bulíci, musel mi to Joník hezky ukázat. Včera se tu s Joly honili. Joly běhala za Jájou a ten jezdil na odrážedle. A najednou vidím, že to tam je :-)

Udělá to hezky vědomě rozjede se a zvedne obě nohy a nechá se vézt. Překvapil, no nicméně ježíšek jim donese jen o fous větší koloodrážedlo, na učení jízdy na kole nemám nerva a je ještě čas :D

Emoce...

ty Anetkou poslední pár týdnu cloumají hodně. Je to vše náročné jak pro ní tak pro nás. Ale nedivím se ona ta škola a školní režim jsou prostě zátěží velikou. Takže se snažíme přežít všichni jak ona taky my rodičové i Jojata.

Jinak se neděje nic zásadového, Jojata chodí jednou týdně do školky, po prvním nepříliš vydařeném dni, jsou i pani učitelky vcelku spokojené. Jediné co pokaždé slyším je, že se Joník nebléká sám. No Joník je motýl, vše je důležitější než oblékání. Sedí kouká kolem sebe a vstřebává. A to důkladně. Dnes když jsem pro ně přišla seděly na koberci a povídaly si s paní učitelkou, v ruce každý svou omalovánku. Joník hned hlásil, že jí má a měl velikou radost. Když jsem omalovánku položila na skříňku, že se má oblékat a pak jí zase dostane trochu se snažil. Nicméně u bot už jsem měla jeho duševního poletování dost a říkám, že "knížku nedostane dokud se neobuje" no s velmi vážným pohledem mi odpověděl. "omalovánku, maminko to je omalovánka" mezitím jsem se dověděla "neobuju, nepotšebuju boty, nechci gumaky, už jsem obutý stojíce boso na chodbě, to jsou Jájovy boty ukazujíc na jiné a podobně. Vše s velmi rozumným a vážným pohledem.

tož tak.

Jinak oba, Joly více, začínají používat zájmena, tedy místo Jolanka udělá, máme já to udělám :-)

Jo a Joníkova nejoblíbenější věta "to je moje!"

Krása a dobro v jednom... aneb já zrnkuju co vy?

Pokud chcete něco takového, není nic jednoduššího, než koupě autorského kalendáře s nádhernýma fotkama holek z diskuze FFF na Baby-café. Kalendář byl sestavený speciálně pro projekt ZRNKA o.s. a tudíž výtěžek z prodeje kalendáře jde rovným dílem na všechny projeky které ZRNKA mají.

Letos k nástěnnému kalendáři přidaly i stolní, navíc s fotkami ze všech projektů a hláškami děti.

oba kalendáře mužete koupit na mimibazaru.

Nástěnný a stolní

Kdo ZRNKA jsou a co užasného už zvládla a zvládají dál můžet zkouknout na jejich webu.

PS: Loňský nástěnný byl unikátní, věřím, že i ten letošní udělá dvojí radost jednak těm co si jej koupí a pak těm kterým pomuže malým zrnkem k úsměvu. Děkuji.