365 - den 84.

Naše dnešní večeře :-)

365 - den 83.

Dnes byla pro změnu nádherná neděle. Krásně sluníčko a relativně teplo. Využili jsme to a celá velké rodinka šli na procházku k rybníku Bulhar, pak na obídek a domů, tam jsme ještě pobyli na zahradě, prostě paráda :-) No a dávám fotku Any s funkcí psovoda, ta byla tak pyšná, že Dorinku vede, plně kopírovala Lucku a její pokyny k Algidě, takže např. před každým přechodem cesty se zastavila a hlásila jí "cesta" a počkala až si Dorinka sedne a po rozhlídnutí teprve šly dále.

U rybníka jsem se pokoušela o odrazovky, ale bylo to dost daleko, něco z toho teda je tak se koukněte :-) Ta zdálky
a ta zblízka. No fakt jsem zvědavá zda ježíšek naježí a zda to pak bude lepší :-)

365 -den 82.

Dnes jsem konečně zasadila plnou krabicí všelijakých cibulek, od narcisu, sněženek, modřenců, tulipánů po crokusy a kdo ví co ještě(už jsem to zdárně zapomněla). Bylo celý den hnusně, ale protože cibulky už začínali pučet, nezbylo než se do toho dát. No vyfotit výsledek, budu moci až na jaře, takže jedna zástupní, takto to vypadalo po ostříhání odkvetlich listopadek na zemi. No jsem zvědavá zda stihnout ještě jednou vykvést poupátek tam je hojně.

PS: pozornější si všimnou, že foceno "zítra" za sluníčka :-)

365 - den 81.

Je listopad, mlhavo, škaredě, pár dní sice mimořádně teplo, ale jinak hnus fijalovej. A tyhle dny na mne vždy cestou do školky, tyhle růžičky, vykouzlí úsměv a údiv současně. Dnes jsem si konečně vzala i foťák, tak třeba vám ten podzimní zázrak taky udělá radost.

365 - den 80.

Je večer po 22:00 a já si uvědomuji, že jsem dneska nedržela foťák v ruce. Sice jsme prolézala net a psala ježíškovi(ten se teda divil, na co ty černý kolečka a špagátky potřebuju). Ale nevyfotila jsem nic. A Martin se ptá, tak co jsi dneska vyfotila, já že nic, že zrovna řeším co vyfotím, chtěla jsem jeho, ale nedal se, tak aspon jeho nové triko. Opět trochu "nostalgie" takového siláka jsem kdysi měla doma, teď mám užasnýho tátu :-)

365 - den 79.

Je středa večer. Ve středu jsem začala chodit do Klíčku na keramiku. Dnes jsem šla pěšky a nasávala zvláštní mlhavou atmosféru večerní Unhoště. Spolu s relaxaci při patlání náramný oddech od starostí všedních dní. Fakt jsem ráda, za takové chvilky, hned se člověk těší domů zase na ty "Starosti".

365 - den 79.

Any řídí, pomyslné vodní auto. Dnešní plavání mne stálo malého poníka. Ano vyměkla jsem a slíbila úplatek, aby neplakala a na plavčo šla. Holt téměř 4týdení pauza v plavču, se projevila a to tak, že slzičky tekly proudem a prostě tam nechtěla jít. Až vidina malého poníka (at žijou dárky pro ježíška) ji přiměla přestat plakat a šlo se. S tím, že to zvládne. Zvládla a po plavču mi řekla "maminko, já už jsem zapomněla, že to není nebezpečné" Příští týden pujde prý v klidu, tak uvidíme.