365 - den 318.

Přesun. Dnes se na prodloužený víkend přesouváme do Třebíče, města památek UNESCO. Cesta byla příšerná. Rozhodla se totiž cestovat nejen celá Praha, ale i celá republika. No Na místo určení jsme dorazily o pul hodiny později, což není zase tak hrozný, když z domujsm eplánovali vyjet asi o hodinu dříve. Na místě se setkáváme s celou větví M. rodiny a slavíme babičky narozeniny. No a tak trochu i naše. No je nás v červenci povíce tak takové setkání je jednou velkou oslavou.

365 - den 317.

Václavíček. Dnes jsme jeli na návštěvu do Žalhostic. Moc jsme si to užili, cesta ušla, zase tak daleko to není, jen Joník to odnesl prvním svým klíšťákem, a ten řev při vytahování si nedovedete ani představit. No celkem nás bylo 6 dětí a dvě matky. No to nejmladší jen spalo a jedlo, takže jsem si ho ani nepochovala. Co už hlavně, že ho aspoň nebolelo bříško.

365 - den 316.

Dnes v noci máme doma šest dětí. Holky mají už druhou společnou noc. První byla u Amálky s Adélkou a dnes jsou u nás. Všechny čtyři spí na roztaženém letišti v pracovně a už konečně spí. Usly až kolem desáté do té doby všiechny špitaly a všechny ty ostatní budily. Pak tak jim nešlo spát a měly žízeň. Tož tak hlavně že mají zábavu :-) Mám touhu tam zajít a vyfotit je spící, ale bojím se, že některá z sousedovic holek má lehké spaní a mohla bych je vzbudit. Tak si raději nechám zajít chuť.

365 - den 315.

Dobití vrcholu. Zrovna dneska jsem mluvila o tom, že naše zahrada je pro Jojata relativně bezpečná, že když na věc přijde mohu odběhnout třeba pro pití nebo na wc a Jojata můžou zůstat tu vteřinku venku. Klasika, už to tak není, teda aspoň pokud Joník běhá naboso.

365 - den 314.

Technická kontrola naší Anetky. Dnes jsme byli na pětileté prohlídce. Anetka prošla kompletním servisní prohlídkou od motoru po kola :-). Takže test předškolná zralosti zvládna velmi bravůrně, paní doktorka i sestřička jí vychvalovali až do nebe, prý to je pak jednoduchá práce a hezky to odsejpá. Any popisovala obrázky, až jsem já sama byla překvapená, kreslila tvary jak měla(tady dr. hlásila že je to vyloženě konstrukční typ, že to nezvládá většina dětí). No prostě zase jsem měla chvilku kdy jsem se krocanila až do nebe :-). Pak jsme se ještě pochlubli, že zvládla vystoupení na flétničku a Jojata jen tak mimoděk obdržela včeličku a ani nekvikla. No prostě já tam tak ráda chodím, tak mne tam chválí a povzbuzují. No, ale i paní doktorka si všimla Anetky nehtíčku(za nenápadného přispění maminky, že) Anetce vysvětlila co vše se může stát a prostě jí trochu promluvila do dušičky, tak třeba to zabere a na příští prohlídce budeme ukazovat krásné výstavní prstíky. Tak končím chválící okénko :-)

365 - den 313.

Prázdniny. Máme prázdninový režim. M. ráno nespěchá. neb nemusí do školky, Anetka je doma a je i docela hezké počasí(teda aspoň u nás). Odpoledne trávíme v klidu na zahradě. Prostě klídek. Zítra nás čeká velká výprava k pediatričce. No uvidíme kolik z našich dětí zítra dr. naočkuje. Doufám, že všechny, a hlavně doufám, že nikdo z nich nebude mít reakci. neb pokud tu bude třikrát protivka, zítra tu nepřibyde další záznam :-)

FOTO: naši spolubydlící :)

365 - den 312.

Krakovec. Výlet do pohádkového hradu pána Brtníka z Brtníka. aneb kde se natáčelo "Ať žijí duchové" Anetky velmi oblíbený film. Bylo vidět, že celou prohlídku neskutečně prožívala, trochu se bála, protože co kdyby se zem propadla, my jí v tom trochu pošťuchovali. A tak když nakonec sama došla až do hladomorny, kde zanechala papírek(křídu na podpis jsme neměli) myslím, že to pro ní bylo hodně vzrušující :-)

Večer jsme završili tím, že jsme tady měli všechny děti ze sousedství, takže s našimi jich tu bylo hned 8. No shodlijsme se, že nám ty tři fakt stačí. Ikdyž bylo fajn, že i Jojata měli partačku (Verunku o rok starší)