365 - den 57.

A máme tady další srovnání :-) Tentokrát táta a Joník. Nejsou to teda kopie, ale myslím, že mají hodně podobných rysů. Co myslíte?

365 - den 56. Cestování

Dneska Jojátka poprvé cestovala vlakem. Vydali jsme se do Ostravy na ¨Lucčinu" promoci vlakem. Lucku jsme si povolali na pomoc, takže přijela o pár dní dříve pobyla a pak jsme se vypravili všichni na akci "stěhování nečasovských národů".

Silvie mi dala tip, na vlak, který má řazen vagon pro matky s dětmi a který má také kupé pro vozíčkáře. Předem jsme si zašli koupit místenky, rozhodli jsme si je vzít do kupé hned vedle toho pro vozíčkáře s tím, že když bude volno ve vozíčkářském přemístíme se tam.

V 9 jsme naložili náš autobus. Vešli jsme se v 6ti, s kočárem, kufrem, taškou a ještě i Algidou (Lucky pes). Kolem 9:45 jsme dorazili na hlavák složitě našli vchod, neb přestavba dosahuje i na naše tradiční přistupové cesty a dorazili až k vlaku. Paní prrůvodčí byla přijemná, takže nám otevřela dveře nákladového prostoru a my naložili kočár Any i zavazadla tudy.

Obavy, že nebude kam dát kočár a budeme ho muset dát do zavazadlového prostoru se rozplynuly hned, když jsme uviděli chodbičku, která logicky musela být dostaečně široká. V nejhorším případě muže být kočár, na chodbičce. Tím jsem si oddychla věděla, že cesta proběhne bez zásadních zádrhelů. Celou cestu bylo kupé pro vozíčkáře volné takže jsme jí absolvovali v něm. Jojatka spala každý asi jen hoďku a klasicky na střídačku, ale bez nějakých zásadních problému. Takže přesně v 13:55 jsme zastavovali na Svinovském nádraží. Opět využili nákladových dvěří, a přistáli na Ostravské půdě :-)

Menší hlavolam nastal při snaze narvat kočár do dědového sice vlekého auta, nicméně postrádájícího klasické 5té dvěře. ale zvítězili jsme i tady a dojeli zdárně až do cíle.

Mohu tedy napsat cesta byla v pohodě a kupodivu utekla mnohem rychleji než jsem byla zvyklá.

Ještě nesmím zapomenout popsat pobavený pohled průvodčího, když listoval jízdenkama a místenkama projel očima kupé a u poslední jízdenky je s podivem konstatoval " psa máte také"

No jo jeli za papírově dospělé osaznestvo já, Lucka, děti Any, Joly a Jony a pes Algida :-)

A zavazadla já kufr, tašku ke kočáru, tašku s foťákem(neopomenutelná součást) termotašku s obědem pro jojata a pro jstotu i taštička s manducou, Any měla svůj batužek a Lucka tašku a Algidu :-)

365 - den 55.

Moje "malá" sestřička, přijela za náma na návštěvu. Na oslavu jejích státnic jsme jí pozvali na sushi. Myslím, že jsme si všichni pochutnali.

No a když jsme se rozhodovali kam, a co si dát. Můj hlas byl pro sushi, jednak protože ho mám moc ráda, ale hlavně hned jsem věděla, že bude úlovek do projektu :-)

365 - den 54.

Kdopak nám to usnul, uprostřed "práce"? Nejsou takhle ti prcoušci zlatí?

365 - den 53.

Našel se!!
V předvečer padesátého dne projektu jako na zavolanou, jako na oslavu :-). Asi se ptáte co se našlo, je to prozaické, našel se poslední pytel s oblečením po Any. Pytel, který už jsem dávno oplakala, ne z důvodu, že by Jojata neměla co nasebe, ale protože v něm byl on.

Ano ten pověstný a kouzelná Anetčin, klobouček. Any mám ve 4měsících v tomto kloboučku focenou a chtěla jsem Jojata taky vyfotit, pro srovnání.

Protože každý kdo Any zná od mala tvrdí, že Joník je jí hrozně podobný, já to vidím jinak a co vy?

PS: já vím chtělo to u jedné fotky stáhnout barvy, ale já pořád nemám nainstalovaný žádný program, i tohle jsem pokoutně dělala v malování od windowsů, a řeknu Vám to je uděsný prográmek!

Na přání :-)
PS2: po upravě číslování to teda není 50den, ale to je jedno ne:-)

365 - den 52.

Šiška pláče. Nevím proč, zda to tak má být, ale je to zajímavé, čistě logicky bych řekla, že je to nějaký kiks, ikdyž když to teď píšu, jde možná o lákání k opylení?

Dnes už můžu říct, že Joník své mlíčko umí vypít sám :-). Dostane ho v lahvičce a krásně pije, a drží si jí sám, díky jeho závislosti na mlíčku se není čemu divit. Jolanka na to peče, mlíčko zrovna dvakrát nemusí, takže chvili drží a pak si s lahvičkou hraje.

365 - den 51.

Asi nejhorší okamžik dnešného v pořadí již třetí Anetčina plavání. Docela by me zajímalo co jí paní plaváčková šeptá do ouška. Nicméně krom tohoto, kdy bylo vidět že se fakt bojí, zvládla třetí lekci na jedničku a to přestože, tam byla bez Terezky, ta je totiž nemocná.

Po minulé lekci, kdy obě holky dostaly "zabrat" odcházela Anetka s tím, že už raději bude chodit jen na taneční kroužek(rozuměj minitenis). Celý týden, když přišlo plavání na přetřes mne přesvědčovala, že už tam nechce. Bylo na mne vymyslet odměnu takovou, která jí bude ostatečnou motivací. I vymyslela jsem to šalamounsky.

domluva zněla "pokud to zvládneš, můžeš jít den po plavání po O" Anetka nadšeně přijala.

Plavání je v úterky a ve středu bude od příštího týdne v Klíčku od 13:00 keramika a výtvarka, takže bych jí stejně vždy den po plavání brala po O. Takto to má navíc za odměnu :-)