Seefelder spitze,,,

aneb jak motýl emanuel vyměnil makovou panenku...

Na dnešek konečně připadl výlet s Anetkou, vybrali jsme dle průvodce jednoduchou feratu, aby si to Anetka hezky vyzkoušela. Vyjeli jsme zubačkou a pak lanovkou a pak s davem na Seefelder spitze. Odtamtud už dál pokračovalo o poznání míň učastníku zájezdu a cesta se stala lehce složitější, šlo se po velmi uzkém hřeběni na každou stranu sráz dolu a nádherný výhled. Anetka ze začátku trochu protestovala, že jí bolí nožičky a tak M. napadlo, že si budem vykládat pohádku a začal.

"za mlhou hustou tak, že by se dala krájet byli králicí z klobouku..." no a různě motal pohádky pak vymýšlela Any co se komu mohlo udát a řešili jsme zda motýl emanuel vymění makovou panenku za vílu amálku a podobně, dost jsme se nasmáli a cesta utekla jak voda :-)

Lana jsme potkali asi jen v dálce 20m místy to bylo trochu náročnější pro budoucí prvňačku, ale naučila se správně chodit a lozit a moc se jí to líbilo.

Škoda že zítra jedeme domů a nestihneme Any vzít na pořádnou ferratu.

Kraťasy na sněhu...

Aneb výlet na Zugspitze.

Vzhledem k celkové únavě mužské části osazenstva jsme vymysleli nenáročný výlet za sněhem. Anetka nevěřila že v létě si bude hrát se sněhem. Byla jako u vytržení a Jojata taktéž. Škoda jen že jsme netušili a nevzali jí i pořádné kalhoty mohla si zajezdit i na bobech :-)

Nicméně výhled z Zugspitze stál za frontu na lanovku a docela silnou masovku. Trochu jsem záviděla těm co očividně silně unavení ale štastni dorazili po ferratách. Ale třeba se tam tou cestou taky ještě někdy podívám. Trochu jsem zavzponínala na naše zážitky z ferrat v dobách studentských let. Asi necháme děti babičce a dědovi a vyrazíme zse jen ve dvou.

S M. a Any jsme si alespoň vylezli na úplný vrcholek.

Die Leutascher Geisterklamm

aneb jak zničit Jojata.

M. s dědou konečně umožní počasí vyrazit na ferratu. vybrali si docel náročnou, ale určitě krásnou.

Já s babi a dětma vyrážíme na vodopád. Prostudujem všechny prospekty a vymýšlíme krátkou procházku k vodopádu. Nakoce vše dopadně jinak a místo krátké procházky jdeme s Jojaty dobrých 5km (bez kočáru) užasnou průrvou nad burácející hučící a šumící říčkou, dojdeme i k 23m vysokému vodopádu(Joly se děsně bojí jen vodopád slyší) dáme si polívku s palačinkou a totálně zničená Jojata usnou ihned co si s radostí sednou do kočáru takže zaspí na pohánění snad 100krát slíbenou zmrzlinu.

Večer je završen záchrannou akcí, kdy jsem si hrála na průzračnou studánku a bleskovým výstupem donesla vodu naším bojovníkům, zdolávající neskutečně hnusný závěrečný sestup z ferraty.

Prší prší jen se leje...

my nad tím, však vyzrajeme...

V záchvatu záchvatu z lijavce venku, se vydáváme do GAPA, cestou však usuzujeme, že množství srážek znemožnuje i smysl výjezdu na Zugsptize a rozhodujeme se vyrazit z hor pryč. První myšlenka je shoping v Mnichově, ale cestou se potvrdí že mimo hory, je počací o dost lepší navigace nezklame a prozradí nám, že se v daný okamžik nacházíme 14km od "Marchenwaldu" zábavního parku. Tož to jdeme zkusit. No a krom deštíku, který přečkáme u oběda v bufetu už neprší a děti(i dospělí) si užívají všelijakých atrakci, kolotočů, vozítek, průlezek a podobných zábavností.

Joly nám ukáže že klidně bude chodit po laně metr nad zemí, Any že přeleze celou lanovou dráhu, já si sjedu na klouzačce prudké jak ďas, babička jela v autě a děda na kolokolokoltoči :-)

Takže z upršeného dne nakonec byl docela hezký, ikdyž asi o 80km dál, než původně měl být.

Insbruck a Seefeld

Protože na dnešek bylo hlášeno počasí nepříliš vhodné na horské tůry obzvláště po ferratách, rozhodli jsme se navštívit Insbruck. Je to krásné město mezi horami, teré se nám na chvilku taky z mraků ukázaly. Uličky města jsou malé a krásné udržované a příjemné. Viděli jsme výstavu Swarovského, sice trochu kýčovité ale zajímavé, dvě lidské kovové sochy, zlatou střechu a spoustu dalšího. Navečer jsme ještě vyrazili na procházku kolem Seefeldského jezera, přes hřiště a kešku :-)

Úplný dárek...

Víc než bych si mohla představit, víc než bych si mohla přát...

že mám nový foťáček, už jsem psala, že jsem ho dostala s vybraným objektivem možná ne, ale že budu mít ještě jeden, na makrofotky to byl jen sen. Sen který se mi splnil. V okamžiku kdy jsem před odjezdem na dovolenou uložila fotobatužek do auta bylo mi řečeno, že mám ještě něco k narozeninám v krabici...

s radostí jsem vybalila z batužku setový objektiv a místo něj hrdě uložila ten na MAKRO.

Kvůli Jolanky teplotě z neštovic, jsme na dovolenou odjeli na etapy, babička s dědou, Any a Joníkem dopoledne a my čekali jak bude Joly, ještě včera měla 38 tak jsme se bála, ale neštovice byly překonány a celý den byla bez teplot vyrazili jsme kolem 18 a těsně před pulnocí jsme byli na místě v Seefeld in Tirol.

FOTO: moje první hokusy pokusy na zahrádce apartmánu

Jedna velká :-(

neštovička. Nedá nám spát, nedá nám hrát, nedá nám pokoj, snad už to brzy přejde ...

Joník je celekm v pohodě ale Joly to odnesla v plné palbě :-(