Pršavo a nehezky ...

je už druhý den. Děti po obědě spinkají a tak jsme si řekla, že pujdu ven ulovit nějaké kapičky, jenže ono i fouká, takže kapičky nikde žádné nejsou. Nicméně jsem oběšla zahradu a ulovila naše první babidědové borůvky. Zatím byly k snědku dvě a ty sezobla Anetka, no snad se dočkám taky, abych alespoň ochutnala.

Dino park Plzeň

Co jiného dělat když hlásí 35°C než jet na výlet, že :-)

Nicméně termín byl domluven už dopředu, takže se jelo. Osud nám přihrál do cesty Julii, takže jsme s dětma nejela sama a cesta nám při dospěláckém rozhovoru příjemně utekla. V Dino parku to bylo taky o dost jednodušší, neb Julie mi dost pomohla a nejen, že měla oči na štopkách a pomáhala s dětma, ale i celou dobu fotila :-) Díky tomu jsem se objevila i na nějakých fotkách já :-)

K Dino parku jako hezký, ale na výlet jen tam trochu malý? Nebo by to chtělo nějaký povzbudivý okořeněný výklad. Nicméně obešli jsme všechny ty příšery, nechápu proč maj tak složité jména. U některých se tajil dech, když si člověk představil, že by ho někde měl potkat. Joly se dost bála těch zvukových efektů, jeden jí vyloženě lákal, pořád tam chodila a volala "uaaa boim boim"

Any mne zase trochu zaskočila, když jsme se o Dinosaurech bavily, a já se zeptala ,proč už tady nejsou... Any po chvilce přemýšlení řekla " protože vybuchla sopka" No stálo mne to chvili úsily a rozhovor s ostatníma maminkama, aby jsme došly k tomu, že má nejspíše pravdu, Holt moje suché znalosti o "době ledové" nejsou dostačující. Jako, asi bych si měla zvykat, že toho bude umět více jak já...

FOTO: dětí je moc tak jednoho obětuju? :-)

ehm ehm...

Joly nám zase ukázala své dovednosti a rutiny.

Kecám si takhle v klídku u plotu se sousedkou. Jistojistě řešíme něco děsně důležitého. Děti lítají po celé zahradě. V tom se ozve Anetka

"mamíííííí, Joly se někde pokakala, je celá od bobku"

tož ukončím rozhovor se sousedkou a jdu si hrát na Sherloka Holmese a hledat inkriminované místo, k tomu si přizvu viníka a ptám se, "joly kde je bobek" ta mele něco o záchodu, ale já se nedávám a pořád opakuju a obcházím s ní celou zahradu a hledám. Neomylně mne Joly i přes mé neustále dotazy vede domů k záchodové míse....

Tam je mi to už jasné Bobek ja rozmazán po desce, holt si "málo" sedla do mísy. No a po charakteristických stopách vidím celou její rutinu.

Bobek téměř v míse, papír v míse...
Na umyvadlu zřetelné hnědé otisky ...
završeno zahnědlým ručníkem...

Jako ve své podstatě je prostě děsně šikovná ...
a my s ní, umí to správně. jen ještě teda neumí spláchnout, že :-)

Mučení nedravé zvěře...

Aneb když se tříska octne tam kde nemá, a když je třeba použít víceméně mírné násilí ,aby byla vyproštěna.

Dnes jsme tu měli návštěvu, přijely za náma dubňáčci s rodinkami. Dostavila se Baruschka, Uli, a Pavla se svými dětmi. Počasí sice bylo hezké, ale vítr studený a důsledkem předcházejících studených dnů, byl studený i bazén, trochu škoda. Ale jinak fajn den a Baruschka si konečně měla čas odlakovat nechty, to prostě svědčí o pohodě :-)

Červencové oslavy ...

Jsme od loňska zavedli ve stylu výjezdních zasedání. Letos jsme se sešli v Sezimově Ústí. Sešly se tam 4 generace. Jojata a Any, já s M. jeho mámka, tatka, teta strejda a babička.

Součet věku nejmladších a nejstarší byla rovná 90tka :-)

Celé jsme si to užili využili hotelového bazénu, který jsme měli jen pro sebe, zašli do solné jeskyně vydatně pojedli a popili prostě fajn akce :-)

Takže už ted jsme zvědavá kam pojedeme za rok.

ZOO se Sugar

Mezi Dubňáčky patřím už řadu let(asi 6,5) s většinou jsem se viděla už v dobách počínajícího se tohohle neuvěřitelně dlouholetého nejen internetového přátelství. Když jsme v poznávání začínaly, počítaly jsme si "zářezy na pažbě" jakože kolik dubňaček známe osobně. bylo jich dost už tenkrát, už pár let žádný nepřibyl, neb logicky noví dubňáčci už nepřibývají, až dnes.

Po tolika letech přibyl, jeden příjemný sympatický a zámořský zářez :-)

Bylo mi radostí seznámit se se Sugar a její příjemnou rodinkou. škoda, že jsou zpoza velké louže, bylo by fajn vídat se častěji :-)

Jinak pro mne teda docela psychická sadomaska, nějak mne to ZOO nebaví, teda nebaví mne být 100% ve střehu neustále přepočítávat Jojata hlídat kočár, neužít si přečtení zajímavých informací, nevyfotit si kde co, neposadit se a jen koukat do hejna plameňáků a koukat se do jejich úžasné barvy. Tož tak nějak jsem nám zlenivěla, no.

FOTO: Joly s Honzíkem

Joník plaváček...

Joník pochopil, že vestička ho unese. Šlape vodu a s úsměvem "přešlape" celý bazen. Vyleze na schůdky s pomocí skočí do vody a znovu šlape vodu a míří kam chce. Vše dělá s velký a hlasitým úsměvem, takže přitom, vypije snad pul bazénu, ale je štastný, do kruhu už nechce, děsně se mu to líbí. Nevadí mu, že se potopí, naloká hlavně, že si dělá co chce.

ps: foto video není, neb někdo musí dělat plavčíka :-)