Poprvé sama do školy...

Nevím kdo byl nervozní více, zda my rodiče, nebo Anetka. Dnes šla poprvé sama do školy. Teda s Adélkou. Tak snadholky došly kam měly a včas.

Anetka chodí děsně pomalu, tak jsem řekla Adélce at jí trochu popohání, načež Any nasadila závodní tempo a Adélka jí musela dobíhat.

Tak uvídíme odpoledne co se dovíme :-)


FOTO: z mobilu a z auta pak už jsem jela jinam, ale touha kontroly byla velikáááá :-)

27:37 a 505

Tak to je můj výsledný čas na TESCO Grand Prix Praha 2010 Adidas běh pro ženy 5km.

Byl to neskutečný zážitek, na startu rozcvička z Hufem neskutečně jsme si to s holkama uživaly, prostě užasné odreagování a zahřátí, natěšení a ani nebyl čas začít být nervozní. Pak start ani jsme se nenadály. A už to bylo, běh s neskutečnou podporou diváků ,adrenalín stříkal všemy směry a já já si to maximálně užila, neb vědomí, že 5km běhám běžně a tedy, že se nemusím bát, že bych to neuběhla mě uvedl do klidu a mohla jsme se soustředit jen na ten zážitek. když jsem vbíhala na Staroměstké náměstí a před sebou měla ještě poslední kilometr Celetnou a kolem Stavovského divadla zpět na náměstí, do cíle dobíhaly závodnice s časem 23minut a já věděla že tu 28minutovou hranici prostě musím pokořit.

A dala jsem to!!! měřený čas 27:48 a reálný 27:37

Oproti jarní 5tce na štafetovém půlmaratonu s neskutečnou lehkostí a užasným pocitem. Nebolí mne celý člověk, jen jsem příjemně unavená a hlavně spokojená.

V závodě jsme potkala Šuldu a pak ještě v cíli, tak jsme hodily fotku aspoň na mobil, další fotky budou od Helči tak uvidíme :-)

Srdíčko...

"Mami jaká buchta ti chutná více bílá nebo hnědá", ptá se Anetka nad bilohnědou banánovou buchtou.

"hnědá" odpovídám a dělám si dál své.

Za chvili mne čekalo překvapení :-)

No není milá :-)

Léto?

Ale kde pak podzim už ťuká na dveře, ale u nás na zahrádce to vypadá celkem letně :-)

Jahody si dávají druhé kolo a díky docela častým dešťum jsou krásně veliké a i sluníčko je zvládá červenat. Maliny konečně po dvou leche taky ukazují, že umí no a ostružiny k téhle době prostěpatří, takže chodíme po zahradě vychutnáváme podzimní sluníčko a k tomu zobeme dobroty které nám zahrádka nadělí.

Čerpáme energii v této pro nás náročné době. Any má za sebou první týden ve škole, jsou tam pořád nějaké změny, pořád novinky, pořád si na něco zvyká.

Jo a v úterý si jedem pro králičici, ať Rozinka není sama, už se moc těšíme Any počítá dny a nemuže se dočkat.

Maminko jak se pozná, že králík umřel...

tak takové dotazy u nás přišly, když se Any dověděla, že Evelínka svou nemoc nezvládla a v zvířecí nemocnici umřela. Asi nejhuře jsme to nesla já. Dost mne mrzí, že nějací chovatelé neřeší takovou základní věc jak přeléčení králíčků. No Rozinka se léči preventivně taky a už jí hledáme kamarádku, tentokrát vybíráme rozumněji, tak snad nás podobné smutné chvilky nějakou dlouhou dobu nepotkají.

Nad věcí...

je prozatím Anetka co se vážnosti školy a školní docházky a studia týče. Zatím si asi neuvědomuje, že to není školka.

po rozhovoru s Katkou jsem zjistila, že Any má mít na zítra do školy krabičku od sirek. Pravda když jsme řešily úkoly dotaz zněl pouze "máte dneska domácí úkol? A tak jsme šla za ní a ptám se lépěji

"Anetko, co si máte zítra donést do školy?"

Anetka na mne koukne zamyslí se a řekne " koně, živého"

Jako vůbec si nepamatovala co si mají donést, ale prdel si ze mne dělat bude, opice jedna...

Poslala jsem jí ať si to u Terezky zjistí, no styděla se, ale šla, zachránil jí fakt, že Katka zrovna telefonovala a říkala Jirkovi "hlavně dovez ty "sirky" vzpoměla si na to šup...

Pak jsem vysvětlovala, že si to musí pamatovat a nahlásit jinak dostane poznámku nebo pětku a zní vypadlo prozměnu "my ještě pětky nedostáváme" jako kam tohle povede...

Školačka...

Tak je to tady. To naše miminko, které jsme si před 6,5 lety donesli domů a o kterém jsme nic nevěděli, koukali na ně z dálky a řešili co s "tím" budeme dělat...

Šlo do školy!!!

Už to není miminko, už to není batole, ani školkáček, je to žačka. Bezstarostné dětství zkončilo a začaly povinosti. Snad jí to půjde a těch minimálně 9 let, když to půjde dobře tak 13 let a třeba i 18let studií bude zvládat s grácií a úsměvem.

První dojmy. Mrzelo jí, že se dneska neučili, no to se asi brzy změní.

Je trochu smutná, že do lavice na ní nezbyla žádná známá holčička, sedí s Klárkou z vedlejšího města. Mimochodem je to docela slušná kopie jak vizáží, tak stydlivostí. Snad si holky budou rozumět.