364 - den 224.

Opět, aneb vývoj krokusů u nás. Dneska jsem to už nevydržela a jela do nemocnice se svýma pajdavýma nožkama, tedy následkem mého aktivního přístupu k životu. No mám natažené úpony achylových šlach na obou nohách. Protože je to nereálné fixace neproběhla, velmi milý a příjemný dr. mi naordinoval aspoň léky, prisnitz a klidový režim. Takže mám nohy ovázané a snažím se jim ulevit co to dá. No moc tonejde, ale doufám že se to brzy zlepší.

Odpoledne když Any přijela z tanečků šla k Terezce na zahradu, a mne to nedalo a popajdala jsem aspoň s foťáčkem v užasném svitu zapadajícího sluníčka. krokusy se snaží, ale do krásy těch sousedovic mají sakra daleko, nicméně rostou neb je tahám i očima. Nicméně krom krokusu rostou, narcisky, tulipány, řebčík prostě začíná ta zahrádka hezky ožívat.

365 - den 223.

Dopoledne honička po úřadech, odpoledne úklid v Klíčku a procházka ke kačenkám. No spíše jsem se tam dobelhala, ale Any byla spokojená a to je hlavní.

No a sousedovic majestát opět na naší zahradě.

Nějak si ty šelmy oblíbily naší zahradu. Mají tu asi "meeting point" no myslím, že brzy jim děti hezky vypráší kožíšek. Prozatím je jen obdivně pozorují skrz okno.

365 - den 222.

Ukradená krása. No jo, takhle krásně kvetou krokusy u sousedů. A u nás nebylo stále nic. Dnes jsem koukala a už se pomalu klubou sláva. asi jsem je prostě zasadila mc hluboko. Tak až vykvetou i u nás, budou tu mít taky své místečko :-)

365 - den 221.

Den bez dětí. Dnes jsem šla opět do Klíčku. Tentokrát po dlouhé době bez dětí, no možná poprvé. Konal se oficiální bazar. Já s Katkou a Ivou jsme tam prodávaly a hlídaly po bazaru rovnaly a třídily a počítaly. Táta byl s dětma doma sám a dle smsek(Jolanka vylezla na pohovku, ale neumí dolů, tak ječí když spadne :-)) si to všichni užili i doma. Navečer jsme zase vyráběnkovaly s play maisu Any udělala hrad a táta jí na něj slavnostně přidělal vlajku. Pak jsme já, táta a Any blbli v předsíni a když jsme se vrátili do obýváku Jonáš slastně futroval vlajku a Jolanka střechu Anetčiného hradu :-) No je to pufrovaná kukuřice obarvená potravinářským barvivem tak jim to více než jede :-)

365 - den 220.

Any dnes zůstala doma, protože včera večer jí bolelo v krčku. Nic zásadního to nebylo, ale řekla jsme si že tři dny doma budou jedině dobře. Odpoledne jsme šli do klíčku vybrat si z těch hromad oblečení na bazaru. Ulovila jsem spoustu krásy za pár kaček. Takže Any má krásné šatičky, Jolanka ještě krásnější (jen je třeba je využít a jít nejmíň někam na svatbu, asi to budem muset popostrčit u nejmladší z mých sester :-)), no a pak spoustu užitečných triček, mikin kalhot a rifliček. S dvojkama je toho potřeba tak nějak více nebo co.

No a co je užasné celá tahle hromada veskrze kvalitních značkových kousků mne vyšla na 630Kč. No uznejte to jsem tam prostě nemohla nechat.

365 - den 219.

Dnes jsem měla nastarosti dětskou výtvarku v Klíčku. Vymyslelajsem si pro děti modelování z play maise. Any to děsně bavilo když byla malá tak jsem sehnala celou krabici a šlo se na věc. Děti to bavilo, ikdyž podmínky byly dost ztížené, neb součaně probíhal příjem věcí na burzu a v klíčku byl slušný chaos. Já si taky vyhrála :-).

365 - den 218.

Chleba. Opět mi to nedalo a pekla jsem. Tentokrát výborný ořechový chleba.

Dnes jsem se ráno probrala a první mi blesklo hlavou, dneska nic nemám můžu dál spát. Po půl hodině mi něco blesklo hlavou podruhé. Silvie jede do Prahy, už tu je a já ležím, musím vstávat. No takže jsem se ve spěchu oblékla, zabalila Jojata a vyrazili jsme.

Se Silvinkou jsme se sešly kolem půl desáte a šly hledat obchod do kterého ona měla poukazku na jedny džíny v hodnotě 3000-9000tis. No prolezly jsme celou pasáž Lucerna, aby jsme po půl hodině zjistily, že jsme obchod minuly hned u vchodu do pasáže.

Pak si teda Silvie začla vybírat ty rifle. No popravdě móda to byla italská, zvlášní a hlavně na první pohled pro hodně hubené lidi. Nicméně pár hezkých kousku se tam našlo, jenže problém byl že měli jen velikosti pro liliputy... Po dlouhém zkoušení a hledání si vybrala myslím krásné jakože zahradníky, no měly jen jakoby kšandy. Pak nám moc milý pan prodavač prozradil, že stejné si tam nedávno koupila Aneta Langerová. No cena na nich byla 5940 tuším. Když jsme vyšly ven docela jsme se rozesmály, neb na můj dotaz " zvedlo se ti hodně sebevědomí v omto obchodě" Silvie odpověděla "úžasně" No prostě šlo o jeden z obchodů kde propagují vychrtlé anorektičky...

Pak jsme došly do Paládia prolezly hračky a C&A a koupili si ještě aspoň tričko hezky stejné sesterské. No a po limonádě a pokecu jsem Silvinku doprovodila k Hlavnímu Nádraží a nechla jí napospas ceště do OVA.

Já pak ještě rychle běžela do divadla Viola pro vstupenky a oni mají až od 16:00. :-( Pak jsem si vyzkoušela jízdu nenízkopodlažní tramvají s dvojčatovým kočárem, naštěstí jsem vždy ulovila nějakého mladíka a požádala o pomoc.

Pak domů pro lejstra a jízda na FU(detašované vyjímečně k nám do Unhoště) s přiznáním, odtud opět domů pro chybějící lejstro, pak zase na úřad s lejstrem, pak pro Any do školky a dovést jí na flétnu a zpět jí naštěstí vzala Katka s Terezkou. Teď tu doma sedím a koukám do blba neb jsem hotovka a to mne ještě čeká koupací maraton. Už se těším až budou všichni v postýlkách a já na pohovce.

Doplňuji recept na chléb.

na jeden bochník o hmotnosti cca 850g
350ml vlažné vody
1kostka nebo 1 1/2 sáčku sušeného droždí
2 lžičky soli (dala jsem 2,5 poprvé mi přišel málo slaný)
350g pšeničné hladké nebopolohrubé mouky
150g jemných ovesných vloček
200g vlašských ořechů (dala jsem mín a byl to dostačující)

postup.

do mísy dáme droždí sůl med a vodu a rozmícháme. Smícháme mouku s vločkami a nahrubo nasekanými ořechy. Směs přidáme k do mísy a těsto dukladně prohněteme. Přikryjeme utěrkou a necháme na telém místě asi 30minut kynout. Potom ještě jednou krátce prohněteme. Z těsta zformujeme bochník položíme na pečící papír na plech přikryjeme a necháme ještě 15 minut kynout. Dáme péci a nezapomeneme na žáruvzdornou misku s vodou.

Pečeme při 180°C(horkovzduch) 30-35 minut.