Poklidná sobota

aneb fotiš fotím fotíme. Hrály jsme si s Luckou a fotily co se dalo i nedalo :-)

Zbrašovské Aragonitové Jeskyně

To když Vám takhle od rána leje a leje a Vaše děti si vytýčí za cíl, změnu malé útulné chaloupky na neutulnou pastoušku je třeba vymyslet náhradní program dřív, než k tomu dojde.

Zavelela jsem tedy po spaní nástup do auta a odjezd směr jeskyně. Babičku jsme nechala doma ať si od těch loupežníku odpočine a vyrazila jsme s níma za novým poznáním.

Jen co jsme opustili kopce prutrž mračen se změnila na mrholení a tak jsme zvládli i pěší pochod od auta k jeskyním docela v pohodě. Když už jsme teda ten vchod našli, neb nejdříve jsme ho hledali hned u parkoviště pak tedy správně na druhé straně řeky(podotýkám že most byl v Jojatím bezkočárovém měřítku docela daleko)nicméně jsme našli výstup z jeskyně a ne vstup. Napodruhé už jsme došli až ke vstupu a mohli se nechat unést do podzemí.

Paní průvodkyně byla velmi milá a tolerandtní a tak to šlo jako po másle i s opět před vstupem protestující Jolankou.

Joníček celé osazenstvo jeskyní lačné, rozemál svým jasným hlasitým a zřetelným JÉÉÉ, když průvodkyně posvítila na stěnu jeskyně v zajímavém místě. A posléze dominovalo slovo DÍRA. A protože v místních jeskyních jich je požehnaně o zábavu bylo postaráno.

Mne zaujalo, že jsou to jeskyně s nejvyšší teplotou u nás (14°C) což 31.7.2010 znamená, že se jejich teplota silně blíží ten venkovní a stejně tak i jejich 90%vlhkost byla asi velmi blízko venkovní realitě. Nezadal si ani nevyšší skap v jedné z jeskyní, holt pršelo jak venku tak vevnitř. Celá prohlídková trasa byla v letech 2002 -2005 uplně zrekonstruována a určitě to stojí za shlédnutí. Neb jsou navíc zajímavé tím, že krom klasických jeskynních jevu zde prosakuje teplická kyselka a vytváří spoustu docela zajímavých jevů jako například gejzírové stalagnity.

Bloudění a zase bloudění...

nicméně jsme našli a to je hlavní. Holt, když jste přesvědčení, že ta šipka do leva nemůže být myšlena vážně, že v takovém rumišti, přeci nebude nějaké muzeum, že by jste tam nešli ani náhodou, neb by jste se báli, že tam někde zapadnete a zabloudíte. Holt když letecké muzeum v Olomouci je v areálu bývalých oběktů po slavné ruské armádě ,na které za ty roky po jejich odchodu nikdo ani nesáhnul, tak prostě jedete třikrát kolem než se odvážíte uvěřit dost jasně směřijící šipce a dojedete do cíle. A zjistíte, že je tu schovaný docela zajímavý hangár plný exponátů.

Jak jsem předpokládala, letecké muzeum nejvíce zasáhlo Joníka, ten byl nadšen ze všech zajímavých letadýlek a letadel a stíhaček a šroubků a ...

Já se dověděla, že MIG je Mikojan Gurjevič a že piloti musí být fakt dobří aby věděli , kterou páčku z těch stovek co maji v kabině, použít.

Anetka zkoumala jak ty bomby držely v zásobníku a jak se tam schovala jejich vrtulka.

Joly nadšeně lítala po celé hale od exponátu k exponátu.

A babička ta s nadhledem koukala na to hemžení se :-)

Cestou zpět, jsem ještě ukázala babičke keškování v praxi a konečně jsme se zastavili pro kešku u Svatého Kryštofa u dálnice na Olomouc. Tady Joníček nadšeně mával všem po dálnici jedoucím automobilům.

A neodpustím si

tento docela zajímavý detail tatínka :-) který z auta jen tak neuvidíte.

a pak ještě pro Vás co neznáte celou sochu Sv. Kryštofa ochránce poutníku a cestovatelů od autora Mariuse Kotrby myslím že stojí za shlédnutí a její umístění se mi moc líbí.

Opět po roce...

Jsme se na stejném místě sešly s Vanovam a jejíma dětičkama. opět to byl velmi příjemně ztrávený čas. Škoda, že vzdálenost našich obydlí je větší, určitě bychom se setkaly častěji. Děti si hezky hrály. Vojta utíkal před mým foťákem jak pravý indián, Katka si hezky sekundovala s Anetkou. Jojata klasicky v pohodičce nadšené dětským koutkem, a svíčkova k obědu to jen korunovala :-)

Jsem moc ráda, že cesty internetu nás zavedly i do těchto končin, a že díky němu máme spoustu dobrých kamarádů.

Straník

V neděli jsem se s dětma přesunula na chalupu do Straníka. Obvyklý týden s mými rodiči na jejich chaloupce v překráné kopečkové krajince.
A jako obvykle jsem se s dětma vydala na procházku za kravičkama a ovečkama. Celý den totiž bylo ošklivo a pršavo, ale aspoň chvilinku se sluníčko snažilo zvítězit nad mraky.

Opět jsme šli klasickém trojtempu. Any a Joly v popředí pak já a pak dlouho dlouho nic a pak vše zkoumající a šnekoidní Joníček. Jako chůze a rychlé změny nebudou jeho hobby. Když tak přemýšlím, jakýpak sport by pro jeho pavahu byl vhodný vychází mi z toho "tenisový rozhočí" hezky si sedět na empairu a soustředěně pozorovat hru celé hodiny, to bude to pravé ořechové :-)

Pršavo a nehezky ...

je už druhý den. Děti po obědě spinkají a tak jsme si řekla, že pujdu ven ulovit nějaké kapičky, jenže ono i fouká, takže kapičky nikde žádné nejsou. Nicméně jsem oběšla zahradu a ulovila naše první babidědové borůvky. Zatím byly k snědku dvě a ty sezobla Anetka, no snad se dočkám taky, abych alespoň ochutnala.