Traunstein 1691 m n.m.

Ráno nás probouzí modrá obloha a sluníčko, posnídáme zbalíme se a vyrážíme na Traunstein. "Vyzvednout ten pytel" (jak jsme se od DH dověděla)co jsme tady před 4 lety nechali. Neb moje fyzičky byla dva roky po porodu Anetky dost mizerná a tenkrát jsme to asi v třetině vzdali. Tentokrát do toho jdu s tím, že to dám, přeci jen se už dýl sportu docela věnuju, běhám, cvičím, chodím na zumbu, prostě jsme jinde než tenkrát ikdyž jsem stihla ještě porodit Jojata. Tohle přesvědčení mne dovedlo až do cíle.
Ikdyž během cesty nahoru tentokrát nestíhal M., ale já prostě věděla, že to dám. Sil jsem měla dost, nohy začly bolet až u první chaty na konci ferraty Natusfreundsteig, kterou jsme jako jednu ze dvou navrchol vedoucích zvolili jako výstupní. Až nahoře jsme zjistili, že jsme to popletli a měli jít nahoru tou druhou abychom došli k nové části asi 150metru dlouhé Dčkové ferraty. Chvili nás (teda hlavně M.) to mrzelo. Nicméně po té co jsme ferratou Henlersteig lezli dolů mi bylo jasné, že touhle bych vrcholu asi nedosáhla. Přišla mi náročnější ikdyž hodně tím, že prostě byla typicky výstupová(a my skákali jak kamzíci dolů), taky už začaly bolet nohy a posledních 300výškových metrů jsem už spílala všemu možnému. NIcméně výhledy na Dachstein, Traun see a okolní hory i udolí byl užasný. A já na sebe jsem fakt fakt hodně hrdá.

Celková bilance: Výstup 1250výškových metrů a 3:30. A sestup totéž. A nohy bych potřebovala vyměnit...

Krimmelský vodopád...

Největší vodopád v Evropě, měřící 320metrů a je fakt mega mega :-).

Trochu mne mrzelo, že i za deštivého chladného podzimního počasí to tu vypadá jak na veletrhu. Nicméně cestou k vrcholu vodopádu jsou krásné výhledy a určitě to stojí za zkouknutí.

Po té jsme se vydali východním směrem k Hallstattskému jezeru přes Zell am See a odbočku na Grosglockner, kam jsme nevyjeli neb reálně hrozilo, že dolů nás kvuli počasí nepustí, tak jsme si tuhle romantiku na letních gumách nachali raději ujít. Zkoukli jsme plánovanou feratu u Halstattu, zhodnotili nereálnost vzhledem k náročnisti a počasí a dojeli až do nám již známeho Gmundenu, kde jsme si řekli, že bud zítra bude líp a dáme tu ferratu co jsme před 4 lety nedali nebo pojedeme domů.

FOTO: Na první fotce je konec vodopádu a ke srovnání vlevém dolním rohu červený človíček :-)

I cesta může být cíl...

No s takovou jsme odjížděli do již jednou odložených Alp na nějakou tu ferratku, kterou jsme měli slíbenou od naší červencové dovolené. Vzhledem k tomu, že celý týden, bylo azuro a právě na víkend se to mělo v celé evropě zkazit(a taky zkazilo) byla šance, že se naějakou reálně dostaneme dost nízká. Ipřesto jsme vyrazili právě s tím, že prostě vypadneme oddychneme si od dětí a užijem si sebe navzájem, prodiskutujeme vše co visí ve vzduchu už dlouho a prostě pročistíme hlavy.

A tak jsme ráno vyrazili. A jak už si pomalu zvykám, naše bezdětné cestování je vždy docela veselé a plné zážitků. Naposled když jsme jeli do Frantovek jsme píchly kolo. Tentokrát nám automatika zahlásila nízký tlak v pneumatikách asi po 50km za dálnici za vytrvaléh a hustého deště. No naštěstí se jen elektronice něco zdálo a kola byla všechna OK. Jedeme tedy dál. V německu leje jak z konve vzdáváme dnešní jakýkoliv výstup kampoliv a píšu Trollikovi o adresu nějakého obchodného centra v Mnichově. Až posléze jsme pochopili její narážku na to, že "to bude taky adrenalín" něco takového jsme u nás snad ještě nezažila v OC lidí jak kdyby byl v celým Mnichově jen jeden, fronty se stály na vše i na WC!!. Nicméně jsme si ho prošli M. se podíval jak vyrábí konkurence a kam jdou jejich směry já se kochala věcma. A oba jsme se nadchli v obchodě Desigual no nic jsme si nekoupili, ale byla to nádhera. Po té co vzdáváme frontu na kafe vyrážíme dál. Počasí se začíná leopšít a občas vyleze i sluníčko a tak si to jedeme směr Rosenheim a najednou opět PÍP došel olej. To už jsme se fakt nahlas smála. Zastavujem u benzínky a olej doplňujeme, naštěstí teda tu poslední důležitou chladící kapalinu M. doplnil těsně před odjezdem. a tak vyrážíme dál a už se nám rýsují vrcholky Alp ,a cože to nevidíme souvislou sněhovou pokrývku a ne jen na uplných vrcholcích.

V ten okamžik je nám jasně že hřebenovky nebudou to pravé ořechové a měníme plán a jedeme na Krimmelský vodopád. Cesta je nádherná hory také venku zima ale probleskuje sluníčko. Kolem 19 hodiny jsme v Krimmlu a hledáme ubytování všude je plno neb je tu místní fest, no na ulici jsme tolik přiopilých snd v životě neviděla. Nicméně v jednom penzionku místo bylo tak sláva z okna koukáme přímo na 320m dlouhý vodopád. Nádhera!!!

Lenivá...

Jsem mamka. Ve srovnání s načančanou Anetkou jsou Jojata ochuzena o ty krásný lokýnky a košile a výstavní oblečky. Povětšinou je raději nechám v teplákách, nebo oblečení ve kterém klidně mužou po příchodu domů vběhnout na zahradu. Když jdeme na cvičení, koukám jak jiné maminky děti převlékají z formálního oblečení do tepláku, já jim jen dám papuče.

no a pak když se náhodou, přiznávám že pod vlivem toho pohledu na pečlivou maminku na cvičení, vytáhnu(no nejdříve zakoupím(stydíci se smajlík) ) džíny a šatičky děti výskají a poskakují radostí.

Najednou si říkám, jsem lenivá, zlenivěla jsem, vše dělám tak, aby to bylo co nejpohodlnější, nejrychlejší, a pod vlivem jejich radosti z neobvyklého oblečení, si sama sobě slibuji, že se budu více snažit.

Pražský jižní okruh...

Původně jsme tento víkend měli být s M. někde na ferratách, ale vzhledem k předpovědi počasí, jsme to odložili na příští víkend. Díky tomu se naskytla šance jít se podívat na den otevřených dveří na Jížním okruhu Prahy.

Stavba je to převeliká má spousta nej. Nejvyšší most o výšce 65 metrů nad Lochkovickým udolím a nejdelší estakádu přes Radotínské udolí soutoku Berounky a Vltavy s dvěma mimourovňovýma křižovatkama. Délka estakády je 2,055km.

Takže jsme se těšili, dle propozic měl být DOD právě na této estakádě. Nevím z jakého důvodu vše přesunuli na rovný usek až za tunel vedoucí právě k mostu. Nicméně projíždka na bruslích byla super po rovné betonové vrstvě to jelo jak po ledě no a kousek po asfaltu byl teda dost vytřepaný. Díky změně místa jsme se ale vůbec neměli šanci podívat na ty technické skvosty estakády. I přesto jsem si to já užila a babička snad taky ta si hezky prošla zhruba půlku otevřené trati.

Cvičenci ...

Tak jsme dneska s Joníkem a Jolankou absolvovali první lekci cvičení. Popravdě jsme byla trochu skeptická, protože mi Jojata přišli na samostatné cvičení ještě malí, ale byla jsme příjemně překvapena.

Jolanka se klasicky styděla Joník dychtivě lapal vše co cvičitelka Evča řekla, prvních 10minut bylo rozpačitých, ale pak oba tak ze 75% dělali vše co měli, děsně se smáli a moc si to užili. A to je dobře, tohle prostě budou Jojata dělat. Takže kromě školky na 5 dní v měsíci, budou chodit ještě na cvičení, doufám, že ve školce se jim bude stejně líbit. Ale to poprvé ás čeká až v říjnu :-)

Eminka...

Tak už Rozinka není sama, ale má k sobě Eminku. Je to papírová králičice beranka a je dvojnásobně velká jak Rozinka přesto si Roza hned sjednala v domečku pořádek :-)

Zatím se Ema docela bojí ale snad z ní bude mazlík jako z Rozy.