Aneb když duny tak duny :-)
Ráno vstáváme a po užasné hotelové snídani balíme a vyrážíme do Národního parku Kampinoski. Chvili trochu hledáme, dost nás překvapují prázdná parkoviště, ale nedáme se odradit a po krátké procházce dorážíme do muzea zdejšího parku. Zde nás do všech zajímavých informací zasvěcuje správce, který je velmi milý a asi je rád, že má ským pohovořit, neb nám objasnuje důvod proč tu "nikdo" není. Důvod který už jsme ale měli možnost zjistit na vlastní kůži. Jsou jim komáři. Díky tomu že v parku se prolínají oblasti písečných dun s oblastmi močálů je to jasné. Waršavané sem prostě v tohle dobu nejezdí, protože se tu nedá dlouhodobě vegetovat. A i díky komárům se vše zachovalo v nedomestikovaném stavu.
Nicméně tato největší(nebo jedna z největší)vnitrozemských pouštních rezervací vznikla z původního koryta řeky Wilsy, které tu kdysi mělo šířku až 18km, dnes "jen" 1km v nejšírším místě. Řeka vznikla od ustupujícího ledovce pokud si to dobře pamatuji.
Pak nám na mapě ukazuje kde jsou duny ajak se k nim dostaneme. Ještě stále nám nedochází zásadní rozdíl od Lebských dun. Ten nám dojde až je "najdeme" zde se písky nehýbou, takže jsou zarostlé... tudíš uplně jiné než jsme čekali :-) a jen občas někde vykoukne hromádka písku.
Odpoledne se rozhodujeme, že se přesuneme blíž Krakovu, neb tahle trasa má přes 300km a to je po místnch cestách minimálně na 5 hodin. Původně jsme chtěli dojet zhruba do půlky ale neexistence, nebo nemožnost nalézt kemp nás donutí dojet až ke Krakovu. Stany stavíme už za šera a večeříme za tmy v malém kempíčku asi 10km před Krakovem.
Ujeto: 50 a cca 300km
0 komentářů:
Okomentovat