Dnes jsme tedy zabalili a hned ráno vyrazili dál. Trochu jsme se báli že musíme dost zásadní kus ujet po té včera zacpané silnici tak jsme to švihli po okreskách a kupodivu kolem Gdynie projeli celkem plynule a šinuli si to dokonce někok kilometru i po dálnici(placené). Lehce popoledni dorážíme do Malborku. Po obědě, už vyrážíme zkoumat tento převeliký Křížácký hrad. Fascinuje nás nejen velikostí ale i typem stavby. Mě uchvacuje i nezregulovaná řeka, která ho obtéká, i to že je na uplné rovině, aby ne v Polsku že. Prostě krása.
Dalším dnešním cílem je Elbaský kanál, jehož zvláštností je to že zde lodě "plují do výšky". Na několika místech je pro lodě vymyšlen důmyslný systém zdviží, kdy lodě vytáhnou po kolejich třeba i 100 výškových metrů. Z informací na webu jsme vyčetla, že někde kolem vesničky Jelonki by mohla tato zdviž být vidět. Vyrážíme tedy na blint a hledáme. Máme trochu štěsti dorážíme ke kanálu a v dálce vidíme stoupat loď. škoda být tam o 10minut dříve stihly bychom vidět tento mechanizmus v provozu z blízka. Nicméně i přesto vyrážíme procházkou ke zdviži. A zjištujeme ještě větší důmyslnost tohoto systému, vše je poháněno, vodním kolem. prohlížíme dolní i horní nájezd, koleje prostě vše. Určitě to stálo za to, jen příště mít o těch 10 minut více štěstí :-)
No a protože je už kolem 16hodiny je třeba pokračovat dál. Směr mazury a vesnička Mikolajky u jezera Smierdny.
Je krásně přiměřeně teplo a slunečno, v tomto okamžiku nás ani ve snu nenapadne, že předpověd kterou jsme doma studovali se mohla dost zásadně změnit, ve dnech kdy jsme se měli na mazurách vyskytovat, mělo tam být plně letní akoupací počasí. Asi 80km před cílem se ze slunečna stáva zataženo a po pár kilometrech už jen doufáme, že ten déšt nebude až tak hustý jak se v autě zdá.
No škoda do kempu dorážíme kolem 21hodiny a slunečno rozhodně není. Leje jak z konve. Z prázdných stanových kojí vybíráme tu kde je míň bahna, očividně tu prší už dýl. A za vytrvalého a hustého dešta stavíme stany a přístřešek pro vaření (plachta mezi stromy a autem). Nejdříve se nám daří držet děti v autě, jenže pak se ozve "Já už tu nechci být, Jolanka smrdí" a Jolanka hlásí bobek a že chce na záchod, no už ho má v kalhotách(měla pár týdnů psychický problém s touto částí vyměšování) tak jí strčím pod vchod do stanu kde neprší na nočník a ona pokračuje. Jenže po pár minutách kdy pořád tvoří dál, zjištují že tvoří i rukama a má to všude. To už se setmělo a tak s čelovkou na hlavě, a ve vytrvalém dešti, hledám kde všude na sobě i okolí zanechala stopy.
Nicméně zvládáme, jak jinak. Babička byla sice asi na pokraji zhroucení, ale zvldála to a řekla bych, že pro ní to by v jejím věku křest vodou, za jehož zvládnutí si zaslouží velkou poklonu.
Někdy za tmy po pár locích hruškovice a večeři co zásoby daly, jdeme spát, na stan nám někdo leje kýble vody a nevypadá to že by to chtělo přestat.
Ujeto: cca 180, 60 a 200km
0 komentářů:
Okomentovat