Zimní sporty v podání Jojat poprvé...

Poprvé Jojata regulerně jezdila na bobech, ale u Jolanky vůbec a u Joníka nijak zvlášť velké nadšení se nekonalo.

Dopoledne jsme byli na sjezdovce s Any a tátou, a hezky si zajezdili. Za chvíli pro nás přišla babička s Jojaty a šly jsme domů na oběd, po obědě zasloužená siesta a pak to popisované bobování.

Jolanka sice krásně chodila do kopce, ale jezdit na bobech jí nebavilo vůbec. Joník zase nechtěl chodit vůbec, pořád si na boby sedal, aby ho někdo táhnul, vymysleli jsme zpusob sezení na 4 aby jsme ho z bobů nevyklopili tahem do kopce.

Špičák a mazačka...

Včera jsme se krom zápisu stihli přemístit opět po roce do Hartmanic. Takže jsme dnes ráno vyrazili na Špičák. Letos jsme sebou vzali i Any. Moc se těšila na sedačkovou lanovku, ale co jí čeká za sjezdovky jsme jí raději neříkali. Já se tak trochu bála, ale říkala jsem si, obloučky umí krásně, tak prostě v nejhorším odobloučkujeme až dolů.

No co Vám budu povídat, Any je mazačka a po pár prvních pidi obloučcích začala hezky jezdit jako mazák. Takže celý špičák navíc po červené sjezdovce zvládla dohromady 6x. Pak už bylo vidět že má unavené nožičky tak jsme toho raději nechali, dříve než by se stal nějaký karambol. Po prvních dvou jízdách jsme si dali polívku a Any teda párek v rohlíku, no jenže já se nepoučím, a nevím proč jí nekoupím rovnou rohlík s kečupem, neb párek ona prostě nechce.

FOTO: Martin a jeho miláček :D

Přijata ...

Jako začínám chápat, co jsem slýchávala od mých rodičů

"My nestárneme, to stárnou děti"

Jako, jak je možné, že jsem jako mý rodičové

"Já nestárnu, to naše děti stárnou"

Nemám pocit, že by od narození Anetky uběhlo tolik vody v potoce, ale asi jo...

Dnes Any absolvovala zápis do školy, doprovodili jsme jí společně s tátou.

Moc nepřekvapila, dost se styděla, ale krom básničky(tu prostě nepřednesla) zvládla vše, krásně. Sice s nesmírnou dávkou nervozity, ale barvy, tvary, spojování písmenek, kreslení postavičky(jako nakreslila sebe v dokonalé podobě).

Takže od září jí začne další etapa života. No a nám rodičům taky!

Jak M. poznamenal, "zase se sem vracím". Ale tentokrát v jiné roli, z dnešního pohledu té těžší. Snad tedy obstojíme i jako rodiče školáka.

Další den...

Tak nějak žijeme běžnou zimu, je sice krásně, ale boj se sněhem je dost náročný, hlavně jízda s dvojkočárem v hlubokem sněhu, nebo břečce stojí za to. Ale ve své podstatě se mi zimní počasí líbí, no a když si díky němo posílím břišní svaly, proč ne, že aspoň "až se léto zeptá...." budu krásná do plavek :-)

No tak aspoň trochu přírody :-)

Pořád v akci...

Joníček, naprosto konsternovaný malou Majdalenkou.

Tak nějak od nového roku jsem pořád v sportovní akci, když nebruslíme, nelyžujem, nemám pilátes, nebo necvičím na stroji doma, vydáme se po snad sto letech na stěnu. Jeli jsme opět s Marcelkou a její rodinkou. Takže Any a Terezka, se nenudily, a nenudily se ani Jojata na stěně měli kamarády tak tam lítaly a skákaly na madracích. Jolanka se od okamžiku, kdy viděla Any s Terkou lézt na boulder a skákat dolů, drala taky nahoru. Joník pod převisem hlasitě žasl tak, že se všichni otáčeli co se mu stalo a pak smáli se, že má radost.

Dokonce i já jsem vytáhla lezky a překvapila sama sebe, neb jsem docela v pohodě dala 3+ a 4-.

Takže se těším, že si to brzy zase zopakujeme.

Zimní sporty potřetí...

Dneska za náma přijela příjemná návštěva a společně jsme jeli na rybník bruslit. Trošku nás překvapilo, že led byl celej rozšlapanej a nejspíše i popraskanej, takže jsme jen na kousku chvili bruslili, ale bylo to dle mého celekem nic moc. Vyzkoušela to i Terezka a na poprvé jí to hezky šlo. Poté jsme se přesunuli na kopeček a holky si párkrát sjely kopec, takže další zářez v zimních sportech.

No a vše jsme zakončili parádním pozdním obídkem. Prostě pohodová rodinná sobota :-)

Zimní sporty podruhé

Abychom ty zimní sporty neflákaly a náležitě si je užily, rozhodla jsem se s Any vydat do Chotouně. Cesta nám trvala hodinku, ale byla celkem v pohodě. Any se nejprve dost bála, takže první dvě jízdy proběhly v podání matka drží volně plandající tělíčko s očima vykulenýma strachy. Nicméně postupně si Any vzpoměla a nakonec jezdila sama a malovala krásné obloučky. Jsem ráda, už protože za chvili jedem do Hartmanic a tam je sjezdovka dost prudší, takže by to bylo dost horší. Jednou sama zkusila vlek ale po kousku upadla, takže tohle snad až v Hartmanicích.

Já jsem dost hotová jednak z držení Anetky a pak taky z tahání dvojkočáru na ke sjezdovce. Jojátka nejdříve spaly v autě a pak na nás hezky zpusobně koukaly a konverzovaly s Terezkou se kterou jsme se tam potkaly. Příště snad už si dá Terezka říct a pojede taky na velkou sjezdovku, aby holky mohly jezdit společně.

FOTO: z dílny Maci :-) já foták sebou měla ale nějak si neráčil vystoupit z auta...